mlýn a papírna v Dolním Podluží

V období 1760 až 1799 hospodařil na tomto mlýně mlynář Franz Richter. S první manželkou Reginou Donath zplodil 4 syny Josepha Franze (1761), Andrease Vinzenze (1765), Franze Josepha (1766) a Franze Antona (1767). Od roku 1770 je na mlýně uváděna jeho druhá manželka, a to Franziska Johne, která byla dcerou mlynáře Philippa Johne ze mlýna v Horním Podluží čp. 96. Z druhého manželství vzešlo dalších 8 dětí, dcery Maria Catharina (1770), Maria Veronika (1771), Veronika Georga (1772), Maria Anna (1774), Theresia Elisabeth (1782), Brigitta Franziska (1783) a Maria Theresia (1788), a jediný syn Aloys Anton (1777).

Mlýn převzal Franz Anton Richter, nejmladší syn z prvního manželství narozený 3. 10. 1767. Jako mlynářský mistr je zde uváděn od roku 1799. Oženil se s Brigittou Strobach. Jejich prvním dítětem byl syn Joseph Ambrosius narozený v prosinci 1799. Následovali dcery Maria Anna (1802) a Regina Catharina (1805).

V roce 1804 nechal mlynář Franz Anton Richter zřídit naproti mlýnu na druhé straně cesty křížek dle textu na podstavci na uctění utrpení a smrti Ježíše Krista (viz ikonografie).

Mlýn zdědila dcera Regina Catharina společně se svým manželem Josefem Klausem. Ten původně nebyl mlynář, ale zemědělec z Dolního Podluží z čp. 147. Na mlýn přišel přibližně v období 1826-1827, jako manžel Reginy zde s jistotou byl v září 1827, kdy je uváděn v zápise o narození jejich společného syna Marcela ke dni 22. 9. 1827. Patrně se u svého tchána vyučil mlynářskému řemeslu a následně od něj mlýn převzal, protože od roku 1833 je u něj zapsána živnost mlynářský mistr.  Z manželství Josefa Klause a Reginy vzešly kromě syna Marcela ještě dcery Brigitta (1831), Laura Clementina (1833) a Nathalia Catharina (1937).

Marcel Klaus, narozený v roce 1827, se oženil s Theresií Hocke. Při narození jejich syna Friedricha Wilhelma v květnu 1859 je v matrice uváděn jako mládek na mlýně svého otce, mlynářského mistra Josefa Klause.

V roce 1866 již mlýn Klausovým nepatřil, novým majitelem byl Anton Wähner, který ho přestavěl na výrobnu papíru. V prosinci téhož roku se mu a jeho manželce Franzisce, která byla dcerou místního výrobce papíru Sewerina Menzela z čp. 101 v Dolním Podluží, narodil syn Anton Gustav, budoucí dědic a provozoval papírny, kterou převzal kolem roku 1895. Jeho otce, zakladatel papírny zemřel v roce 1897 ve věku nedožitých 74 roků.

Anton Gustav Wähner se v roce 1895 oženil s Annou Florentinou Keimler. Provoz papírny značně rozšířil a přestavěná budova čp. 3 sloužila pak již jen jako výrobní provoz. Jeho rodina bydlela v Dolním Podluží v domě čp. 280. Zemřel v roce 1911 ve věku 44 roků, jako příčina je uvedeno onemocnění mozku.

Dalším v pořadí byl Rudolf Wähner, který je jako fabrikant v oboru výroba papíru v čp. 3 uváděn v německém zdroji „Adressbuch für den politischen Bezirk Warnsdorf für Industrie, Handel und Gewerbe“ uváděn k roku 1923.

V roce 1930 provozoval papírnu v čp. 3 Anton Wähner.

Po válce byla rodina Wähnerových odsunuta do Německa.

Do dnešního dne se dochovaly obvodové zdi budovy papírny ve výšce přízemí, které jsou viditelné z východní strany zatáčky. Ty byly zasypány zeminou a zřízena zde travnatá loučka, která je součástí oploceného pozemku. Na letecké mapě z roku 2015 jsou vidět obrysy budovy (viz ikonografie).