Chocnějovický mlýn

Nejstarší známý záznam o mlýnu je z roku 1603. Dne 13. května 1603 prodali Jan Václav, Zikmund, Kašpar a Frydrych z Janovic obec Chocnějovice Anně z Vartenberka, manželce Václava Budovce. V zápise o prodeji v Zemských deskách je jmenován také mlýn s pilou. (MH)

Nejstarším známým mlynářem je Samohel Korselt s manželkou Alžbětou, která pocházela ze Zvířetic na Mladoboleslavsku. Jsou uvedeni v roce 1731 jako svědkové při křtu dítěte.  Po něm převzal mlýn jeho syn Franz Korselt. (MH)

Tereziánský katastr - dominikální mlýn o 2 kolech s pilou

V roce 1794 je jako nájemce mlýna uváděn Franz Rudla a manželkou Annou, rozenou Korseltovou, dcerou mlynáře Franze Korselta. Franz Rudla byl tedy zeť předchozího mlynáře Franze Korselta. Na mlýně se manželům narodily dvě dcery Marie Anna (1794) a Terezie (1796). (MH)

V roce 1803 je na mlýně uváděn František Šmíd s manželkou Terezií, rozenou Korseltovou, druhou dcerou Franze Korselta. František Šmíd byl dle zápisu v matrice synem mlynáře ze Stuh (Struhy, okres Mladá Boleslav ?), panství loučeňské (Loučeň u Nymburka). V roce 1804 se jim zde narodila dcera Anna Dorota. Avšak již v roce 1806 Terezie zemřela a František Šmíd ze mlýna pravděpodobně odešel. (MH)

Novým hospodářem se stal Jan Slavík s manželkou Kateřinou. Avšak již k 3. 11. 1808 je v matrice zápis o smrti Kateřiny Slavíkové, manželky mlynáře, ve věku 40 let. Jan Slavík předal mlýn svému synovi také Janovi a jeho manželce Kateřině rozené Šťastné ze Zbyn u Doks, a sám odešel na vejminek. Zemřel 4. 4. 1823 ve věku 75 let utopením. (MH)

Janu Slavíkovi mladšímu a jeho manželce Kateřině se na mlýně v roce 1816 narodil syn František. Avšak při narození dcery Kateřiny v roce 1824 je mlynářka uváděna již jako vdova po Janu Slavíkovi.

Již v roce 1823 je na mlýně jako hospodář jmenován Vincenc Václavík a manželkou Kateřinou. V roce 1823 se mu zde narodil syn Jan, avšak koncem roku 1823 zemřela jeho manželka na souchotiny ve věku 28 let. (MH)

Následovali František Horáček a Josefa, dcera mlynáře Václava Erbana z Hořic. K roku 1829 je záznam o narození jejich syna Karla. František Horáček zde mlynařil jen krátce. Na přelomu 20. a 30. let 19. st. jej zde vystřídal Josef Reiter, syn řezníka Adama Reitera z Jiviny. Za manželku měl Annu Grusovou, mlynářskou dceru z Cidliny. V letech 1831 až 1839 se jim na mlýně narodilo 5 dětí, dcery Marie, Josefa, Aloisia a synové Antonín a Vincenc. (MH)

Mlýn převzal Vincenc Reiter (psán též Reitr, Rajtr) s manželkou Barborou, rozenou Kočí z Mukařova. Na mlýně se jim v 50. a 60. letech 19. st. narodilo 8 dětí, dcery Anastazie, Karolína, Marie, Juliana, Antonie, Josefa a Otilie, a syn Vilém, narozený v roce 1862. Ten po otci převzal mlýn. Oženil se v roce 1888 s Annou Zimovou z Mohelnice. V roce 1890 se jim narodil syn Vilém. 29. 4. 1899 mlynář Vilém Reiter st. (psán také Raitr nebo Rajtr) zemřel a mlýn přešel v dražbě do vlastnictví mlynářského rodu Rechcíglů. (MH)

Prvním mlynářem z tohoto rodu byl Adolf Rechcígl, narozený v roce 1876 ve mlýně v Letařovicích, syn tamního mlynáře Petra Rechcígla a Anny rozené Neumannové. Za manželku si vzal Marii Berglovou z Drahotic. Dne 13. 5. 1904 se jim narodil syn, budoucí mlynář Miloslav, později ještě dcera Anna. Mlynářka Marie Rechcíglová zemřela 28. 3. 1917. V roce 1912 proběhla rekonstrukce mlýna, při níž byla instalována Francisova turbína s vertikální hřídelí a zmodernizováno strojní vybavení. (MH)

Adolf Rechcígl se po smrti své první manželky Marie znovu oženil s Marií Ferklovou z Chocnějovic. Spolu měli další dva syny Adolfa a Stanislava. (MH)

V roce 1930 byl majitelem mlýna Adolf Rechcígl.

Miloslav Rechcígl, který v parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.

Mlynář Miloslav Rechcígl byl ve 30. letech 20. století významným politikem za agrární stranu. Působil v ní jako předseda mlynářského odboru, jako člen předsednictva České zemědělské rady a Národní rady. V letech 1935 – 1939 pracoval jako poslanec Národního shromáždění, od roku 1939 do roku 1941 jako člen výboru Národního souručenství.  Za války aktivně spolupracoval s domácím odbojem. Po osvobození usiloval o vznik samostatné strany zemědělců.  V roce 1946 vstoupil do národně socialistické strany. Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval a působil v USA a v Německu. V roce 1949 stál u založení Rady svobodného Československa a působil v exilové agrární straně. Od roku 1952 pracoval jako redaktor a od roku 1956 jako vedoucí zemědělského vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Zemřel 27. 5. 1973. V roce 2014 byl plně rehabilitován. (MH)

Adolfův syn Miloslav se v roce 1926 oženil s Marií Rajtrovou a o dva roky později, tj. 1928, převzal od otce mlýn. Měli syna Miloslava a dceru Martu. Miloslav Rechcígl se vyučil mlynářem, stal se novinářem a politikem nejprve za agrární stranu, později za stranu národně socialistickou. (MH)

1938 semleto 1324 q pšenice a 1269 q žita, sešrotováno 250 q.

V červenci 1939 vydalo Mlynářské ústředí souhlas s projektem nové čistírny mlýna, který obsahoval i projekt na stavbu nové turbíny. Ta byla umístěna do náhonu a její betonové stěny vytvářel základ pro stavbu nového sila a čistírny obilí. Plány vypracovala firma Josefa Prokopa synové z Pardubic. V roce 1941 byla stavba zkolaudována.(MH)

V roce 1944 byl upraven jez, čímž se zvýšil spád z původních z 2,8 m na 3,22 m. Tím mohl stoupnout výkon z 35,4 HP na 40,6 HP. V té době byla instalována druhá turbína o hltnosti 250 l za vteřinu. (MH)

Po komunistickém převratu Miloslav Rechcígl starší odešel v květnu 1948 do emigrace, brzy ho následoval i jeho syn Miloslav. (MH)

Smutný osud měla manželka posledního mlynáře Miloslava Rechcígla, Marie Rechcíglová, která byla v roce 1960 odsouzena a uvězněna za údajné rozkrádání socialistického majetku a podplácení.

Polovina mlýna patřící Miloslavu Rechcíglovi st. propadla v roce 1953 státu. Manželka Marie zůstala dál bydlet ve mlýně. V prosinci 1959 ji Lidový soud v Mnichově Hradišti odsoudil pro údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví k trestu odnětí svobody na dobu 7 let. Její polovinu mlýna znárodnili až po tomto soudu koncem roku 1959. (MH)

Po znárodnění přešel mlýn pod národní podnik Liberecké mlýny a pekárny, v roce 1960 pod Severočeské mlýny a pekárny a pravděpodobně v roce 1963 pod národní podnik Mlýny a těstárny v Pardubicích. Podnik využíval jeho zařízení do roku 1965 a od té doby byl mlýn veden jako záložní mlýn mimo provoz. Posledním správcem objektu se stala pobočka pardubického podniku závod Čerčany. (MH)

Miloslav Rechcígl zemřel 27. května 1973 v emigraci. Jeho manželka Marie žila dál v Chocnějovicích. (MH)

Během 90. let 20. st. stát vrátil v rámci restitucí mlýn zpět potomkům posledního mlynáře Miloslava Rechcígla.  Nynější majitelka nechala zrekonstruovat jez a původní zařízení turbíny, která byla v únoru 2015 opětovně spuštěna do provozu. (MH)

V roce 2014 se na rozdíl od své manželky dočkal bývalý mlynář a poslanec Miloslav Rechcígl plné rehabilitace. (MH)