Dalejský mlýn

Dalejský mlýn býval ze všech mlýnů v téhle oblasti pravděpodobně nejznámější. Díky tomu, že dlouhá desetiletí fingoval jako výletní restaurace. Takže je celkem paradoxní, že informace o něm jsou velmi kusé a nejisté.
Nejistý je už sám původ mlýna. Místní historik Václav Mandík spojil ve své Historii Jinonic a Butovic (1889) Dalejský mlýn s příběhem sporu mezi pány Butovic a Klukovic o pozemky v údolí. Mlýn měl být založen na sporném území Butovickými roku 1588, jenže lidmi Matěje Klukovského byla stavba stále „kažena“, sotva vybudované zdi zbořili, takže ještě roku 1609 tu bylo jen zbořeniště. Roku 1616 již mlýn stál, je uváděn Jan Hoffman, mlynář v Daleji, který mlejn nově z gruntu na svůj náklad postavil. Přesto lze narazit i na tvrzení, že mlýn založili až roku 1732 Schwarzenberkové, toho času majitelé Jinonic.
Někdy v průběhu 19. století se mlýn změnil na vyhlášený výletní hostinec. Přesnější údaj se mi však nalézt nepodařilo. Přeměna mlýna v restauraci souvisela s rozvojem turistiky a s blízkostí dnes již neexistujícího prokopského kostelíku nad bývalou jeskyní, kam směřovaly slavné červencové svatoprokopské poutě. Ví se jen, že poslední mlynář František Procházka prodal 15. ledna 1870 mlýn schwarzenberskému panství, ale to už budovy sloužily převážně jako hospoda, a tak byl mlýn tehdy pobořen a hostinec u něj rozšířen. Pamětníci na mlýn vzpomínají jako na hostinec U Kordů.
Tradice poutního a výletního místa však vždy soupeřila s těžbou vápence v těsné blízkosti, posléze i se zájmem armády o zdejší lom. A tak byl nakonec hostinec opuštěn, minimálně od poloviny 20. století chátral a následně byl zbořen. Ani v tom není úplně jasno. Za důvěryhodné považuji tvrzení pánů Eberleho a Petrovského, kteří ve svém Historickém místopise Prokopského údolí z roku 1979 píší „před několika lety byly polozbořené již budovy zbořeny docela“.
Místo, kde budovy stály, lze dosud v terénu najít (dokonce včetně zbytků jednoho dveřního portálu), je ale nutné se v porostu pozorně dívat. Z vodního díla se nezachovalo nic. Náhon se z Dalejského potoka odpojoval už těsně za bývalým Klukovickým koupalištěm a napájel dokonce dvě nádržky, v jeho trase však dnes vedou koleje. U z toho je vidět, že v době stavby železnice (1873) už objekt fungoval výhradně jako restaurace a s obnovou mlýnského provozu se zjevně nepočítalo. Zaniklá je i cesta, která k mlýnu scházela roklí od severozápadu a kterou sem po staletí vozili obilí k semletí sedláci z Butovic a Jinonic.
V opěrné zídce jihozápadně od mlýniště jsou zbytky dvou kovových trubek, kdysi tzv. Dalejská studánka, ve skutečnosti vyústění dosud částečně zachovalého vodojemu. Historii tohoto vodního zdroje neznám, každopádně musel v této podobě vzniknout až po zániku mlýna, protože vodojem se nachází v místech původní mlýnské nádržky.

Jan Moravec, 5.12.2022