Vysoké Kolo

Ostatní

Tento kostecký poddanský mlýn ležel až do roku 1848 na hranicích tří panství: kosteckého, svijanského a skalského. Připomínal se už před třicetiletou válkou, ve které byl zničen a opuštěn. Až po r. 1682 mlýn obnovil mlynář Žofka ze Střehomi, kolem r.1700 však tento mlýn opustil a postavil nový mlýn o kus dále, na dnešním místě. Mlýn měl výhodu v silném prameni, který vyvěrá nedaleko a za zimních mrazů zpomaloval zamrznutí vody (předchůdce dnešního mlýna stál podle tradice v rokli, jižně od dnešního stavení a poháněl jej tento pramen). Zároveň postavil i jez na Žehrovce a zřídil nový náhon. Proti tomu protestovali oba sousední skalští mlynáři. Podvyskeřský mlynář si stěžoval, že mu nový jez zdvíhá vodu pod koly. Mlýnický tvrdil, že mu vodu zastavuje. Skalská vrchnost proto poslala v září r.1700 vyskeřského rychtáře, aby jez nechal rozházet. Žofkové se však postavili na odpor s nabitou ručnicí a jez ubránili. Vznikl tak dlouholetý spor mezi oběma vrchnostmi o průběh hranic panství v Mlýn Vysoké koloúdolí. Obě strany použily dokonce padělané dokumenty. Žofkové pak mlýn drželi až do r.1830, kdy jej koupil I.Wagenknecht, který tu hospodařil do r.1841. Potom se tu v rychlém sledu vystřídalo 8 nevýznamných majitelů.Až v r.1860 koupil zchátralý mlýn mlynář Jan Riegr. Riegrové mlýn v následujících 3 generacích značně povznesli. Nejvýznamnějším z nich byl František Riegr, zanícený stoupenec strany Staročechů, vedenou jeho příbuzným F. L. Riegrem. Byl oblíben pro svou povahu a dobročinost vůči vyskeřské škole. Zemřel 19.4.1896 v Praze a jeho pohřbu na Olšanských hřbitovech se zúčastnili i zástupci Vyskře. Jeho syn Jaroslav mlýn v r. 1902 prodal J.Mendlíkovi. V roce 1931 koupil mlýn Jan Pleiner, za něhož byla budova zmodernizována do dnešní podoby. Jeho potomci jej drží dodnes. Po druhé světové válce přestal mlýn sloužit svému účelu. Přibližně do r.1995 neměl mlýn připojenu elektřinu a proud si vyráběl ve vlastní elektrárně. Josef Pekař v Knize o Kosti píše po mlýnu: „... mlýn Vysoké Kolo, ležící právě ve vstupu do malebných skalních roklí dolu Lažanského. Příslušenství jeho tvořilo malý, ven vysunutý ostrůvek Kostecka mezi panstvím svijanským na jedné a hruboskalským na druhé straně. Mlýn ve válce třicetileté byl hospodářem opuštěn a spustl. Roku 1682 postavil si střehomský mlynář Žofka vedle zřícenin mlýna starého mlýn nový a někdy roku 1699 zřídil si nový jízek a náhon naň vedoucí jinak založil. Hoření mlýn Podvyskeřský i dolení Mlejnecký slušely k panství skalskému; oba mlynáři jali se naříkati: prvý, že mu nový jez Vysokokolský zdýmá vodu až po paleční kola, druhý, že za zimních mrazů mu vodu stavuje a tříští. Skalská vrchnost nařídila selskému úřaadu vyskeřskému, t. j. rychtáři a konšelům, aby nový náhon strhli. Rychtář a konšelé tedy přišli, spolu s hajnými. Ale Žofkové, otec a syn, přijali je s nabitými ručnicemi, zapřísahajíce se u všech čertů, že každého zastřelí, kdo se náhonu dotkne. Úřad moudře ustoupil. Byl z toho proces; celý balík akt je o něm v Jindřichově Hradci. ...“ (s. 225)


Potomci mlynářů Žofků žili donedávna v Sobotce, nyní žijí v Mladé Boleslavi a Praze.