Podzámecký mlýn

1337 v zakládací listině měsat Bělé uveden jako 2. mlýn o dvou kolech. Rychtář Ješek z Kluku na něm měl mít polovinu obilí. U mlýna se nacházela zahrada a chmelnice, v blízkosti lázeň pařící rychtáři.

poč. 15. stol.náležel obci, prodán mlynáři do dědičného držení za tzv. gruntovní peníze, z mlýna odvádí bělské obci roční úrok

Pro počátky provozu nejsou známy jména mlynářů. Poprvé v roce 1450 je zmínka o podhradském mlynáři Matějovi, který figuroval při prodeji Podfortenského mlýna, při jehož dalším prodeji v roce 1473 je uveden Blažek, mlynář podhradský. Blažek je na mlýně uváděn ještě dvakrát, naposledy v roce 1484.

1517 pachtýř Jíra řečený Jiráček pžřevzal od vdovy Andresky za 100 kop míš.

Více informací poskytují městské knihy pro 16. století. Pro ukázku uvádím, jak je možno seřadit informace o posloupnosti držitelů usedlosti. Roku 1521 je zmíněn Matěj mlynář z obecního mlýna. K roku 1531 je datován jeho kšaft, ve kterém je uveden už jako nebožtík. Svůj statek odkazuje manželce a dětem a v případě jejich smrti mlynáři Petrovi, jenž pracoval v jeho mlýně. Ještě téhož roku mlýn kupuje Blažek za 230 kop míšeňských. Za pět let je mlýn „pod zámkem“ opět prodán Bartoňovi Barákovi, ale již za 320 kop míšeňských. Krátce nato, roku 1538, je cena mlýna nižší – 300 kop míšeňských. Může to být dáno tím, že nový držitel Jan je synem Matěje a všichni předchozí mlynáři mu ještě po otci dlužili celkem vysoké částky. V zápise o koupi mlýna je mlýn popsán jako „pod hradem obecní“ a platil se z něj „úrok k obci“ 16 grošů měsíčně. Roku 1547 je mlýn prodán Petrovi, řečenému Vendrlík za 410 kop míšeňských. Obecní úrok činí již 1 kopu a 2 groše míšeňských. Splácení jednotlivých pohledávek je přímo ukázkové pro tehdejší poměry. Petr Vendrlík ročně splácel 15 kop míšeňských, které obecní konšelé rozdělovali všem předchozím držitelům, kteří neměli ještě doplaceno. Do toho se mísili sirotci a dědicové po zemřelých mlynářích a následně do toho vstupují i spekulanti (v tomto případě z řad nižší šlechty), kteří jednotlivé dlužné sumy odkupují. Splátky se táhnou nezřídka přes 20 let. Není tedy divu, že zápisy v městské knize jsou pro nás někdy naprosto nerozluštitelné, pokud k tomu ještě přidáme variabilitu ve jménech. Kolem roku 1550 je nájemcem ve mlýně „pod hradem u lázni“ Matěj, který za něj platí mlynáři Adamovi. V Adamově kšaftu je vyjmenováno také tradiční mlynářské nářadí jako oškrdy (5 ks), železná palice, pila, klamry, špicy (2 ks), nebozezy (6 ks) a dláto. Roku 1561 se sňatkem s mlynářkou Evou, dcerou písaře Johanese a vdovou po mlynářích Jiříkovi a Adamovi, do mlýna dostal mlynářský tovaryš Václav. Eva si na mlýně vymínila 80 kop míšeňských. Stejná situace se opakuje o dva roky později, čtvrtým manželem Evy je Matouš. Společně pak následujícího roku mlýn „pod zámkem Bělou“ se zahradou, loukou a nejmenovaným příslušenstvím prodali za 530 kop míšeňských Jiříkovi Šmidlovi z Eberka, hotově složil 240 kop, zbytek splácel 17 let po 17 kopách. Z doby Jiříka Šmidla, z roku 1568, je dochován rejstřík důchodů z Podzámeckého mlýna. Za každý úřad, tj. 4 neděle, činil 1 kopu a 2 groše míšeňské, tedy stejně jako roku 1547. Po Šmídovi přišel na Podzámecký mlýn mlynář Ambrož. Ten jej roku 1576 prodal zámeckému úředníku Jiříkovi Měděnci z Ratibořic, ale už za 1 000 kop míšeňských. Měděnec čtyři roky nato přepustil
mlýn mlynáři Adamovi, ten od roku 1573 platil obecní úrok 44 grošů. Nelze ovšem zjistit, zda to byl pravidelný měsíční plat, nebo jeho část. Před rokem 1582 se mlýn dostává do rukou vrchnosti – Jana Berky z Dubé, je totiž doplacen Evě manželce Ambrože Kouřimského. Vzhledem k běžné délce splácení není vyloučeno, že Ambrož Kouřimský mlýn držel ještě před Adamem, a ten platil obci nějaký zvláštní plat. Patrně tentýž Adam je v panském mlýně uváděn v letech 1587 a 1591. V druhém případě se jedná o mlynářův kšaft, sepsaný kvůli „těžkosti“, která ho sužovala skrze zbití mlynářem Valentinem z Brodce.

1601 bělské panství včetně mlýna pod zámkem dtržel Bohuchval Berka. Vydal bělským měšťanům privilegium, dle kterého měli zajištěno letí sladů v podzámeckém mlýně stejně jako za předchozího majitele.

Po bitvě na Bílé hoře musel Bohuchval Berka uprchnout ze země, konfiskovaný majetek 1622 výhodně koupil Albrecht z Valdštejna.

1628 zpráva o stavu panství Bělského a Kuřivodského - mlýn o 3 vodních kolech a jedné stoupě, odvádí ročně 127 korců a 2 věrtele žita a 7 korců a 2 věrtele vejmelné pšenice, povinen vykrmit ročně 6 vepřů.

1633-1634 mlynář Jan Kašpar

1667 ve sporu o mlynářskou jednoruční sekeru uveden tovaryš Vít Procházka

1678 Arnošt Josef z Valdštejna

před 1711 Jan Jiří Kirpal, v tomto roce odchází na Humrovský mlýn, který mu byl emfyteuticky odprodán

1723 Marie Markéta z Valdštejna prodává mlýn do dědičného držení mlynáři Bedřichu Kirpalovi, otci zámeckého purkrabí, za 343 kop gr. míš. (100 kop složil hotově, zbytek bude splácet po 6 kopách ročně). Ze mlýna bude platit vrchnosti roční úrok 140 zl. a náhradu za vykrmení 1 vepře 5 zl. rýn. K mlýnu byli přikázáni všichni poddaní z Horní Rokyté (vzdálené po cestě přes les 11 km!), za semletí, šrotování nebo opichování 1 strychu obilí budou platit 1 čtvrtci obilí. Pro vrchnost a služebnictvo mele zdarma, za vykroužení kamenů dostává 1 zl.30 kr. za běhoun a 45 kr. za ležák, vrchno4st se stará o opravy a čištění náhonu, na opravy mlýna má mlynář nárok na klády v síle zdi a na opravy nádobí a nářadí jednu fůru bukového dřeva ročně na každé složení.

1725 Bedřich Kirpal přešel na Pilský mlýn, Marie Markéta prodala Podzámecký mlýn Kryštofu Hybnerovi za 385 kop gr.míš., hotově splatil 128 kop, ročně bude splácet 6 kop do vrchnostenského důchodu a 3 kopy Bedřichu Kirpalovi. \roční činže zůstává na 140 zl. ve čtvrtletních splátkách

1730 pro nemohoucnost otce přebírá s povolením vrchnosti syn Antonín Hybner, navíc pověřen funkcí vodáka, aby dohlížel by do zámecké kašny šel dostaek vody a voda nikudy neunikala, za což mu bude z roční činže sraženo 15 zl. a na mazadla bude dostávat 3 zl. 30 kr. ročně. Pro rodiče zajistí výměnek v hoření světnici. Ve smlouvě se dále výslovně připomíná, že nový mlynář se má vyvarovat veškerého pohoršlivého křiku a povyku ve mlýně (což patrně vychází z předchozí reálné zkušenosti s mladým mlynářem).

1735 Antonín Hybner prodal mlýn Václavu Bínovi za 685 kop, 42 grošů a 6 denárů, které Václkav Bína ihned složil.

1743 Václav Bína prodal za stejnou cenu mlýn Václavu Rieglovi a odešel na mlýn v Trenčíně

1746 Václav Riegl a František Rott s manželkou Monikou roz. Buntzmanovou ze Zourovského mlýna pod Křídou si své mlýny vyměnili. Podzámecký mlýn oceněn na 685 kop gr. míš., Zourovský mlýn s pilou na na 589 kop, František Rott tak má doplácet 96 kop. Vzájemné závazky mlynáře a vrchnosti zůstávají beze změny, nově přimlýněno Podolí (dnes součást Bělé).

1753 dceru mlynáře Františka Rotta Moniku (po matce) si vzal František Herfert (1729-1774) a od tchána mlýn za 1000 kop odkoupil. Monika však po několika letech zemřela a František Herfert se znovu oženil s Annou Tiftrunkovou z Bělé.

1774 František Herfert zemřel, mlýn nadále vede vdova Anna

1775 Anna se provdala za Františka Wágnera, který mlýn koupil za 1.000 kop gr. míš., tedy 1.166 zl. 40 kr. Smlouva uzavřena na 20 let, poté měl mlýn převzít nejstarší syn Františka Herferta František Herfert ml.

1785 František Herfert dospěl, chtěl převzít mlýn, bylo tudíž dohodnuto, že nastávající manželka Františka Herferta Kateřina Tiftrunková přenechá Františku Vágnerovi svůj dům po otci, bělském měšťanovi Vítu Tiftrunkovi a FRantišek Vágner pžedčasně postoupí mlkýn jejímu manželovi. František Herfert bylpovinen splatit 1.000 kop (400 zl. dluh vrchnosti a zbytek tvořily podíly pro matku, sourozence a nevěstu). 

Ze mlýna nadále ročně odvádí vrchnosti 145 zl. činže vč. náhrady za vykrmení prasat. Přimlýněna zůstává Horní Rokytá a Podolí.

1869 mlýn měl propachtován syn holoubkovského mlynáře Josefa Lauermana Jan s manželkou Alžbětou, dále zde pracoval stárek Václav Bitner a jako učedník pachtýřův syn František

1885 Jan Lauermann koupil pro sebe mlýn Hlučovský, zdejší mlýn koupil pro syna Františka (1858-1910) a jeho manželku Annu, mlýn přestavěn na umělecký

1910 František Lauermann zemřel, jeho syn Karel, který měl mlýn převzít je teprve 11letý, mlýn nadále vede jeho děd Josef Černý a na tři roky jej má pronajat  stárek z Podvineckého mlýna Václav Mach s manž. Karolinou

1916 nájemce Vladislav Hadrbolec, který bez povolení nastavil jalové stavidlo v náhonu před mlýnem, aby se voda zvedla o 30 cm, čímž se zvýšil výkon mlýna, avšak kolo v panské vodárně začalo brodit a zastavilo se a v zámku přestala téct voda. Pod hrozbou správního řízení musel vše vrátit do původního stavu.

1924 Karel Lauerman dostal po vyučení živnostenský list na živnost mlynářskou a pecnářskou, přebírá mlýn

V roce 1930 byl majitelem mlýna Karel Lauermann.

květen 1943 mlýn uzavřen, mlecí stolice i šrotovník zaplombovány

1944 povoleno šrotování

podzim 1945 obnoveno mletí pro mleče z Vazačky, Vrchbělé, Hlínoviště a Bezdězu

po r. 1950 mletí ukončeno

do 1963 se zde mlela celulóza pro papírnu

do poč. 90. let mlýn obydlen, poté sloužil jen k rekreaci

několikrát vykraden, postupně chátrá