Není všechno zrno, co se přinese na mlýn.
(německé přísloví)

Splavský mlýn

Splavský mlýn
139
17
U Splavu
Bystřice
257 51
Benešov
Bystřice u Benešova
49° 44' 27.6'', 14° 40' 28.5''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Mlýn pod hrází Splavského rybníka u Bystřice.
Konopišťský potok
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

17. června 1906 byl při velliké vodě pobořen Splavský mlýn u Bystřice a zahynula manželka mlynáře Sovy, zanechavši po sobě dvě děti (Ješutova kronika)

mlynář Josef Polák (náhrobek s podobenkou na bystřickém hřbitově)

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Smíšený

Bohumír Šebor

syn Ota Šebor

Hospodářský typ mlýna
Smíšený

zastaveno mletí

přelom 70. a 80. let mlýn prodán

pol. 80. let zemřel Ota Šebor

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Šebor
  • Polák
  • Sova

Historie mlýna také obsahuje:

Sova

Josef Polák

1930 - Bohumír Šebor

1939 - Bohumír a Otto Šebor (RR)

Ota Šebor

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
        zděná
              Mlýn byl od 22. 3. 1910 majetkem pana Dr. Vincence Daňka z Esse, vlastníka panství v Lišně. Bohumír Šebor jej měl pronajatý. Roku 1910 B. Šebor pohon mlýna modernizoval na základě Přípisu c.k. okresního hejtmanství v Benešově ze dne 17. 10. 1910 instalací Francisovi turbíny a plynového motoru. Turbína s horizontální hřídelí ve stěně otevřené kašny je od fy: Jan KOHOUT, Praha Smíchov. Sestává z jednoho oběžného kola o vnějším průměru D1 = 50 cm s 10 litými lopatkami, druhou hlavní částí je kolo rozváděcí s pohyblivými regulačními lopatkami. Nejvyšší průtok 400 l/sec. 200 otáček a nejvyšší výkon 20 HP. Turbína byla umístěná v nové přístavbě, budova byla 9 m dlouhá, 3 m široká a 8 m vysoká. Černým litinovým ručním kolem na další fotografii se otevíraly nebo zavíraly regulační klapky turbíny, regulovalo se jím množství vody na lopatky oběžného kola a tím otáčky.
              Mlýn byl dovybaven dynamem 2,3 kW, 120 V, 19 A. Elektrická energie byla používána pro potřebu mlýna a bytu.
              Dle pachtovní smlouvy byla bez náhrady, elektrická energie ještě dodávána přes silnici do budovy rybničního hajného.
              Ke mlýnu Bohumír Šebor přistavěl budovu, kde instaloval jednoválcový 4 taktní plynový motor Osers a Bauer, Motoren-Fabrik Wien. Průměr vrtání válce 310 mm, 200 otáček, 35 HP. Uvedenému motoru, na výrobu plynu sloužila plynová stanice o jednom generátoru. Byl 2 m vysoký a 80 cm široký. Vlastní vnitřní šamotová pec byla 1 m vysoká a 50 cm široká. Získaný plyn z tohoto generátoru sáním motoru procházel plyn mokrým čističem 200 x 65 cm a dále suchým čističem 70 x 65 cm. Motor Osers a Bauer s plynovou stanicí byl umístěn ve zděné budově 7 m dlouhé, 9 m široké a 10 m vysoké, přistavěné k budově mlýna roku 1910 - 11. Vše zkolaudováno 11. 6. 1912.

              Z Francisovy turbíny vycházela vodorovná transmisní hřídel, osazena třemi řemenicemi, z nichž poslední přenášela koženým plochým řemenem sílu na další řemenici umístěnou v přízemí tzv. „podkolí“, nejnižším patře mlýna. Dnes dvě malá okénka těsně nad vodou pod stavidly. V tomto patře byla asi 20 -ti metrová transmisní hřídel o průměru 120 mm, osazená mnoha řemenicemi, které přenášely sílu jednak ke šrotovníku, odsavači prachu - aspirátoru, mlecím stolicím vše o patro výš a konečně řemen, který vedl přes dvě patra mlýna až na třetí podlahu. Ze třetí podlahy byl veden poslední přenos řemenem na čtvrtou podlahu tzn. až pod střechu. Zde je transmisní hřídel osazená řemenicemi k pohonu kapsových výtahů - elevátorů. Mlýn měl celkem 4 patra. První podlaha - válcové stroje, šrotovník a aspirátor. V popředí dvouválcová rýhovaná stolice J. KOHOUT 650x300 mm. Další je čtyřválcová rýhovaná stolice KOMA 600x300, Komárov u Hořovic, třetí v řadě je 4 válcová stolice J. KOHOUT 500x350. Všechny v provedení žitné šrotovky. Za ní je spodní část kapsového výtahu od šrotovníku. Zcela vzadu kousek spodní části míchačky mouky.
              Na této podlaze je umístěna aspirace. Aspiraci mlýnských strojů obstarává jeden větrák, průměr oběžného kola je 400 mm a jedna aspirační skříň (filtr), rozměr 700 x 700 x 2400 mm, se 4 hadicemi, o průměru 240 mm a dlouhými 2 m, se samočinným oklepávacím přístrojem od fy. Gabriel Žižka.
              Na podlaze pod válcovými stolicemi je umístěn aspirační šnek, do kterého jsou svody od výpadových trubek stolic. Z těchto výpadových trubek saje již uvedený větrák teplý, vlhký vzduch s prachem, přes aspirační šnek. Ve šneku se usazuje těžší prach a vzduch sáním větráku prochází nahoru do aspirační skříně, kde se zachycuje prach jemnější a teplý vlhký vzduch vychází ven.
              Druhá tzv. manipulační podlaha, v úrovni dvora, zde byl příjem a výdej. Loupací stroj – loupačka na čištění obilek žita (není vidět). Po levé straně kapsové výtahy procházejí celým mlýnem. Za třetím je vidět vyprašovací stroj jutových pytlů. Vzadu kancelář a skladiště. Vpravo nahoře zásobník, ukončený pytlovacím zařízením. Dřevěná skříň byla rozdělena na dva prostory: pracovní a odsávací. V pracovním prostoru byl umístěn dřevěný válec na němž byly upevněny oklepávací kožené řemínky. V odsávacím oddělení byly osazeny filtrační hadice (podobné jako se používaly u mlýnských filtrů), přes které se nasával z pracovního prostoru vzduch ventilátorem. Válec s oklepávacími řemínky byl hnán řemenicí a ventilátor byl poháněn řemenovým převodem od válce. Ve spodní části byla uložena zásuvka, ve které se shromažďovalo vše, co se vyprášilo z pytlů
              Rozprostřený jutový pytel obsluha položila na přední dřevěný váleček, posouváním do stroje do něj silně klepaly kožené řemínky. Vyprašovaný pytel musela obsluha pevně držet, jinak skončil ve spodní zásuvce stroje.
              Přijaté obilí se skladovalo v šesti dřevěných silech - „hrádích“. Celkový rozměr sil byl 12 m délka, 3 m šířka a 5 m výška, obsah pojmul 800 q obilí. Vysýpání se provádělo na podlaze příjmu a výdeje. Spodní část sil končila v přízemí - v podkolí. Hrádě - sila měly dole šikmé dno a vyúsťovalo v podkolí do šnekového podavače. Šnek dopravil obilí do kapsového výtahu odtud do hranolového vysévače fy. J. Kohout 250x70 cm, umístěného v nevyšším patře k odstranění lehkých nečistot (např. slámy, prachu,…), tak také rozměrově větší elementy šířkou a tloušťkou, než je standardní velikost zrna (např. kamínky, jiná velká zrna,…).Poté padalo zrno samospádem do válcového Trieru - jinak koukolníku 200x50. Odstranily se v něm před mletím z obilí menší elementy, než je standardní velikost zrna (např. zlomky zrn, dříve koukol – byl hořký).
              Z Triéru padalo žito do násypky nad loupačkou EKONOS velikost 2, od fy: Albert Hahn, Nový Bohumín.
              Loupáním – obroušením o brusné plochy a děrovaný plášť se docílilo odstranění nečistot z povrchu, vousku, oplodí a klíčku. Odstranila se většina obalu obilek. Z loupačky padalo žito do kartáčovacího šneku 150x30 cm fy. J. Kohout. Obilí v případě Splavského mlýna, žito, se rozmělnilo postupně na třech mlýnských stolicích – žitných šrotovkách. Od nich opět kapsovým výtahem do posledního patra k rovinným vysévačům Fy: VODIČKA. Ty by se daly přirovnat k bednám o straně 1,5 x 1,5 metru a výšce 40 cm. Zavěšeny na rákosových tyčích, zespodu uloženy na excentrickém kole s protizávažím, které jim dodávalo krouživý pohyb přibližně 5 cm kolem osy. Uvnitř byly tři rámy, na nichž bylo napjato síto z mlýnského moučného „dvou a tří křížkového“ hedvábí, rozdíl spočíval převážně v síle a pevnosti vláken. Hedvábí bylo číslováno od č. 14 až 72 (jen sudá čísla) a číslo udávalo počet otvorů na jeden vídeňský palec (26,34 mm). Na rámy se hedvábí připevňovalo speciálními hřebíčky (krepinky s taženou špičkou již od hlavičky) vzdálenými od sebe asi 3 cm a umístěnými ve dvou řadách. Prvé síto bylo nejhrubší, spodní nejjemnější. Z každé vrstvy byl samostatný odvod prosátého materiálu. Z vrchního otruby, z nejspodnějšího hladká mouka. O patro níž, to je na třetí podlaze se otruby odchytávaly do pytlů. Po zaplnění prostor byly pytle spouštěny po dřevěné šoupačce na dvůr a odtud se převážely do skladiště č. 2. Mouka se z vysévačů dopravovala do dvoukomorové míchačky Fy. J. KOHOUT Praha. Byla to dvě dřevěná sila na 150 q mouky, prostupující dvěma patry mlýna. V nejspodnějším místě byl dřevěný míchací válec 3 m dlouhý. Mouka se v silech skladovala a promíchávala. Cílem bylo dokonalé smíchání jednotlivých tzv. pasážních mouk čímž byla získána mouka typová. Veškerá mouka je pak složením stejná - homogenní. Z míchačky se mouka dopravovala rovněž kapsovým výtahem k pytlování a uskladnění nebo přímo k výdeji. Splavský mlýn byl zařízen na zpracování žita, Hanzlovský mlýn zase na zpracování pšenice. Ve Splavu se přijímalo všechno obilí a to i pro Hanzlovský mlýn. Ze Splavu do Hanzlova bylo převáženo nákladním autem. Obilí na mletí do mlýna přiváželi sedláci koňskými potahy. Nezřídka se stávalo, že dva potahy byly na dvoře a další čekaly naproti na otočce před stavením rybničního porybného pana Houzara.Ve Splavském mlýně bylo několik skladišť. V přízemí pod byty, v prvním skladišti, do kterého se vcházelo z chodby, byly uloženy technické potřeby pro mlýn, druhé skladiště bylo pro mlýnské výrobky, třetí a čtvrté pro obilí. Další skladiště o rozměru 10x8x3 metry pojmulo 900 q obilí, bylo v budově související s obytnou budovou, sice v 1. patře nad garáží. V silech a skladištích bylo možno uskladnit celkem 2 500 q obilí.
              Mlýnské výrobky kromě dvoukomorové míchačky byly skladovány na třetí podlaze, tedy v úrovni dvora a ve druhém skladišti v obytné budově. Celkem bylo možno uskladnit 1 300 q mlýnských výrobků.
              Souběžně s mletím mouky bylo možno šrotovat obilí a mlýnské odpady pro krmné účely. Ke šrotování sloužil šrotovník fy. JINDŘICH Mělník s vodorovnou hřídelí typ M 3, průměr kamenů 550 mm.
              Kameny byly vyrobeny z křemene „LA FERTÉ Sous Jouare“ a přibližně po půl roce se omlely. Zdrsňování jejich třecích ploch se provádělo ručně po rozebrání šrotovníku naklepáváním speciálními paličkami – pemrlicemi. Byly vybroušeny do ostrých hrotů, jehlanů po celé ploše. Dále se používaly ještě špičáky k prohloubení rýh. Práce na vyklepání (zdrsnění) plochy kamenů trvala téměř týden. Šrot se bez jakékoliv další úpravy dopravoval kapsovým výtahem a jímal do pytlů na manipulační podlaze v úrovni dvora.Po naplnění obsluha pytel odepnula, připnula prázdný. Sejmutý pytel odvážila na decimálce pod ním a ručně v něm upravila přesnou dávku. V roce 1945 byl na základě dekretu prezidenta republiky z r. 1945 celý objekt konfiskován. Po provedené konfiskaci jednal Otto Šebor s příslušnými úřady o odkoupení této nemovitosti. Po provedení konfiskačního řízení získal předběžný příslib prodeje.
              V roce 1946 bylo zřejmé, že plynový motor Osers Bauer je natolik opotřebený a oprava nerentabilní. V březnu 1947 byl u firmy LORENZ v Kroměříži objednán 1 nový stabilní plynosací motor 70 – 80 KS s příslušenstvím, dále 1 nová stabilní generátorová stanice GH 2 na koks, 1 nové vzduchové spouštěcí zařízení, 1 nové vodní chladící zařízení. Cena 279 950,- Kč. Vše bylo dodáno v říjnu 1947. Celé nové zařízení se do prostor původního plynového motoru nevešlo. V září 1947 byla vyhotovena projektová dokumentace přístavby pro umístění motoru LORENZ včetně generátorové stanice a skladu koksu. Budova byla vyprojektována jako prodloužení budovy mlýna a přístavby strojovny motoru Osers a B. Wien
              Na žádost Otty Šebora, mlynáře ve Splavu, o uvolnění povolení stavby Ministerstvem výživy prostřednictvím Jednoty mlynářů dopis č. j.7314/48-S/B ze dne 3. 7. 1948, mu bylo uděleno povolení z dočasné vázanosti stavby. Stavba byla zařazena do Dvouletého plánu.
              Jednota společenstev mlynářů pro zemi Českou a Moravskoslezskou svým dopisem ze dne 15. 12. 1948 důrazně upozornila Okresní národní výbor v Benešově na nutnost vydání poukazů na 4 t cementu s odvoláním, že ostatní materiál stavebník již nežádá.
              Změnu pohonu: odstranění motoru Osers Bauer a nahrazení motorem LORENZ 70 – 80 KS schválil 4. ledna 1949 i Svaz pro hospodaření s obilím.Plyn k pohonu motoru se získával spalováním koksu v generátoru vyzděném šamotovými cihlami. V horní části byl chlazen vodou. Motorem odsávaný plyn nasával vodní páru z chladiče, ta byla vedena pod rošt topeniště. Průchodem páry topeništěm a rozžhaveným koksem vznikal tzv. vodní plyn. Horký plyn vedl přes mokrý čistič, byl plný keramických kroužků a vřetýnek velikosti asi 5 cm. Zkrápěním vodou se z něj odstranily hrubé nečistoty a plyn se schladil. Ve druhém čističi plném hrubých dřevěných hoblin se plyn vysušil. Odtud již plyn nasával motor. Roztopení generátoru plynu se provádělo dřevem. Po nasypání první dávky koksu na hořící dřevo se do topeniště začal vhánět ventilátorem vzduch, dokud koks nezačal hořet. Motor při spouštění musel sám nasát plyn, bylo jej třeba roztočit. K tomu sloužil stlačený vzduch 20 atmosfér ze vzdušníku, na fotografii vpravo. Po roztočení motoru byl tlakový vzduch uzavřen, a otevřen přívod plynu z generátorové stanice. Probíhalo-li vše bezchybně, motor nasál plyn, který prošel čističi až z generátoru plynu a začal jej spalovat. To se projevilo tlumenými detonacemi ve výfukovém potrubí a postupným zvyšováním otáček. Bylo-li v rybníku ještě tolik vody, aby roztočila vodní turbínu, byl motor roztočen hřídelí od mlýna. Poté byla vodní turbína odstavena a mlýn poháněl dále jen motor.Motor měl centrální olejové mazání Bosch, důmyslné mechanické spolehlivé zařízení. V horní části byl skleněný průhled, kterým bylo vidět v pravidelných cyklech kapající olej do všech mazaných míst motoru. Spojení pohonu mlýna s plynovým motorem Lorenz se provádělo pomocí Bennovy spojky od fy. HEINIK Přerov. Bylo nutno spojit dva hřídele uložené v ose za sebou, jednu točící se od motoru a druhou z podkolí mlýna, ta se neotáčela. Spojením obou došlo k postupnému spuštění celého mlýna. Bennova spojka umožnila při spojování přenést velký krouticí moment. Spojování a rozpojování, to v případě zastavování mlýna se provádělo ručně, pomalým otáčením ovládacího kola, uvnitř spojky se zasouvaly dva rotační segmenty se silnými rozpínajícími se pružinami v olejové skříni.Po válce Ministerstvo výživy pop dohodě s Československými mlýny n. p. a Svazem potravinářských řemesel, odbor mlynářství zařadil výnosem ze dne 20. 1. 1949 č. j. 134.326/48-II/2, mlýn – konfiskát r. č. 960, v Líšně -Mokré Lhotě 17, okres Benešov, do skupiny A, to je: - povolil další provoz mlýna. O. Šeborovi byla na základě předchozího příslibu vydána přídělová listina, č. j. 1123/49-11/21 ze dne 9. 11. 1949. Ta umožnila odkoupení nemovitosti za 150 000 Kč. Od ledna 1951 byl vlastníkem celého objektu.
              Mlýn Splav od 1. 7. 1951 přešel pod Hospodářské družstvo skladištní a výrobní Benešov. V lednu 1953 v souvislosti s dobudováním velkokapacitního mlýna v Čerčanech, byl mlýn bez jakéhokoliv písemného rozhodnutí převeden 15. 1. 1953 pod správu Státního statku n. p. Benešov. To byla doba ukončení mletí mouky. Zastaveny byly všechny stroje sloužící do té doby k mletí mouky: čistírna zrna, loupačka, aspirátor, válcové stolice, vysévače, a celá řada výtahů. Od té doby se ve mlýně obilí jen skladovalo a šrotovalo. Později se začal ještě mačkat oves na dvou válcových stolicích, vše pro krmné účely. V padesátých a šedesátých letech byly skladištní prostory využívány pro uskladnění krmných směsí a odtud se dle potřeby rozvážely do jednotlivých výkrmen, provozoven Státního statku Benešov.

              (Milan Šebor)
              Žádná položka není vyplněna
              • stavidlo
              • náhon
              • rybník
              • odtokový kanál
              • most, propustek
              Typturbína Francisova
              StavNezjištěn
              VýrobceJosef Kohout, Praha Smíchov
              PopisRoku 1930 zde byla Francisova turbína o průtoku 360 l/s; spád 5 m; 18 HP.
              Typturbína Francisova
              StavNezjištěn
              VýrobceJosef Kohout, Praha Smíchov
              PopisRoku 1930 zde byla Francisova turbína o průtoku 360 l/s; spád 5 m; 18 HP.
              Typplynosací motor
              StavZaniklý
              VýrobceOsers Bauer
              Popis
              Typplynosací motor
              StavZaniklý
              VýrobceOsers Bauer
              Popis
              Typplynosací motor
              StavNezjištěn
              VýrobceTovárna na benzinové motory a slévárna Ing. Lorenz, Kroměříž
              Popis
              Historické technologické prvky
              AutorMinisterstvo financí
              NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
              Rok vydání1932
              Místo vydáníPraha
              Další upřesněníseš. 12, str. 8
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorMinisterstvo financí
              NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
              Rok vydání1932
              Místo vydáníPraha
              Další upřesněníseš. 12, str. 8
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorJosef Klempera
              NázevVodní mlýny v Čechách II.
              Rok vydání2000
              Místo vydáníPraha
              Další upřesněnís. 139-140
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorJosef Petráň
              NázevVlastivědný atlas okresu Benešov
              Rok vydání1988
              Místo vydáníBenešov
              Další upřesnění
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje

              Žádná položka není vyplněna

              Základní obrázky

              Historické mapy

              Historické fotografie a pohlednice

              Současné fotografie - exteriér

              Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

              Současné fotografie - vodní dílo

              Vytvořeno

              2.8.2016 20:10 uživatelem kolssteyn

              Majitel nemovitosti

              Není vyplněn

              Spoluautoři

              Uživatel Poslední změna
              Rudolf (Rudolf Šimek) 20.3.2020 20:39
              Radomír Roup 13.6.2018 16:23
              doxa (Jan Škoda) 9.2.2018 10:24