1654 v Berní rule uveden mlýn s dvojím složením a 4 stoupami, u mlýna pila
v této době zároveň vybudován jez
1713 Lidmila Brejlová
4. října 1760 vrchnost prodává mlýn Tomáši Stárkovi z 900 zl. rýnských, na ruku zaplatil 300 zl. první dva roky splátky po 50 zl., další po 100 zl. až do úplného splacení. Mlýn měl dvě složení se stoupou, a 6 strychů a 1/4 věrtele polí. U mlýna pila, mlynář však směl řezat jen panské špalky a od řezání vrchnosti dostával 1/2 krejcaru. Roční činže vrchnosti činila 65 zl., 50 strychů žita v penězích, robotu 6 dní v roce s jedním žencem. Dále musel pro vrchnost mlít obilí a slad pro týnecký pivovar. Na opravu jezu dostával od vrchnosti ročně 15 kmenů jedlových nebo smrkových, tři tenké dubce 6ti loketní na jehly. Opravu provádělo 30 robotníků. Na opravu mlýna dostal ihned 5000 kusů šindele, 2000 cihel, 6 strychů vápna a 8 krokví na střechu.
Majitel však nedobře hospodařil, hospodářský úřad "pozoruje darebné hospodaření na mlýně, neplacení a přidělávání dluhů" nechal mlýn odhadnout dvěma mlynáři, mistrem zednickým a tesařským a dvěma rychtáři. Podle této komise činila aktiva pouze 1.852 zl. 12 kr., kdežto pasiva 1.903 zl. 33 kr. Mlýn proto dán do veřejné dražby, 5. července 1763 jej koupil Václav Bílina za 2.550 zlatých. (Zaplatil na ruku 1.050 zl., zbytek splácel ročně po 357 zl. s 4% úrokem.)
15. prosince 1796 Václav Bílina prodal mlýn Josefu Práškovi za 4.000 zl.
1798 J.Prášek odstoupil od mlýna krupní stoupu a místo v mlsně 13 loket zdéli a 11 loket šířky světnici s kamny k svobodnému vládnutí a přistavení technické fabrice.
V sousedství mlýna totiž zřízena manufaktura na týneckou kameninu s mlýncem na glazurové směsi.
Fabrika platila mlynáři 25 zl. půlletně.
Mlynář měl povinnosti vůči fabrice: "Na vodní kolo vystavené fabrikou musel potřebnou vodu bez odmluvy vésti, vantroky v dobrém stavu držeti. Na základ fabriky vystavěný nová stupní mlýn zabední se trhancema, aby žádný handl mezi mlynářem a mleči povstati nemohl." Mlynář nesměl činiti "žádné překážky břemenům přičiněným k ruce fabriky. Ježto bylo potřebí pro mlynáře fabriky východu a světla, tak Josef Prášek musil dovoliti vylámání 1 až 2 oken ze světnice pod pilou pro světlo. Kdyby měla fabrika rušena býti nebo nová vystavěna, přestala by se mlynáři platiti činže, dostal by za to náhradou na vystavění krup 30. zl."
9. června 1798 přidán dodatek ke smlouvě: "Ježto dolejší kolo fabriční v jednom vantroku stojící s druhým spodním složením jíti nemůže, jak je zapotřebí, když mlynář Prášek druhé spodní složení zastaví, a tím i vodu na lopatky zadrží, musí proto Prášek hořejší dvě kola na jeden vantrok nebo žlab osaditi, a tím dolejší mlýn na vejstronek přistaviti. Fabriční kolo pak by samo pro sebe svůj vantrok mělo, a tím nemělo překážky k zastavení. Jen tehdy muselo se zastaviti, když mlynář plavil dříví po Sázavě. Na postavení nového vejstronku dosatl mlynář 20. zl. od vrchnosti."
15. dubna 1801 pro neduživost postoupil Josef Prášek mlýn svému synovi Janovi Práškovi za 4000 zl. Ten dostával za každý řez na pile dva vídeňské krejcary, za 6 latí pak 1 krejcar z vrchnostenského důchodu.
8. ledna 1805 Jan Prášek prodal mlýn svému bratru Františku Práškovi za 14.000 zl.
15. ledna 1811 od F. Práška koupili mlýn manželé Jan a Kateřina Svobodovských za 28.000 zl.
14. února 1814 mlýn koupil Jan Hobl za 10.820 zl.
4. června 1815 Jan Hobl prodal mlýn za 10.500 zl. hraběti z Vrtby.
