Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
V Olšinkách při Kojetickém potoce byl mlýn v horní části při skalní stěně postaven již v r. 1598, a to jako poslední stavení v osadě. Potřebná voda byla sváděna z kamenitého okraje údolí, voda musela být vedena dřevěným korytem - náhonem nad mlýn k hornímu spádovému stupni. Dnes po zrušení mlýna voda padá jako krásný vodopád přes asi 6 m vysokou kamennou stěnu, zčásti již betonovou hráz, a vytváří malý vodopád. Uvádí se, že když se chtělo jít dříve do údolí, musel se použít dřevěný můstek, který vedl skrz mlýnské stavení ve vyšším patře.
Z další historie je známo, že mlýn byl vrchnostenský a mlynáři byli nájemní. V roce 1606 se na mlýně uvádí mlynář Georg Manzel.
Od roku 1685 v Olšinkách mlynařil Jakob Hermann a od roku 1694 Georg Jackowitz.
V roce 1713 byl správním mlynářem Gottfried Stroppe. Ten platil ročně nájemného pouze 15 florenů vrchnosti a proto si museli členové jeho rodiny přivydělávat tkaním. Po Stroppem byl na mlýně v Olšinkách Wenzel Nartsch. Pravděpodobně tehdy mlýn vynášel více - Stroppe platil roční nájem 20 florenů, ale ani tak mu mlýn nezaručoval plnou obživu. Tereziánský katastr tu uvádí mlýn o jednom kole na nestálé vodě.
Mlýn v Olšinkách roku 1718 vyhořel, ale byl zřejmě znovu postaven; do provozu byl však dán až roku 1785. Lze se však jen dohadovat, zda zdejší první dům na Kojetickém potoce ve směru proudu v Olšinkách je ono bývalé mlýnské stavení / již upravené/. Nad tímto domem je totiž nádržka - rybník, která mohla být právě i zásobárnou vody pro mletí.
Podle prvního zápisu v pozemkové knize pro katastrální úřad Svádov je zapsán mlýn čp. 1 v Olšinkách na stavební parcele číslo katastru 134. Právo vlastnické bylo vloženo na základě kupní smlouvy z 23. ledna roku 1871 pro Eduarda Kochera a Marii Kocherovou. Polovina po Marii Kocherové přešla v březnu roku 1875 dědictvím rovněž do vlastnictví Eduarda Kochera.
Dále podle kupní smlouvy z 5. května 1898 přešlo vlastnictví mlýna v Olšinkách na firmu Georg Schicht. V této kupní smlouvě je však Eduard Kocher uváděn již také jako vlastník mlýna Jankemühle v Zálezlech.
Podle kupní smlouvy ze 12. listopadu roku 1900 přešel mlýn do vlastnictví Heinricha Struppeho v Olšinkách, který však zřejmě nebyl mlynářem. Potom patrně došlo k určitému zadlužení mlýna a ten byl dán do dražby. Jejím výsledkem bylo převedení mlýna dražebním příklepem dne 6. července roku 1912 opět do vlastnictví firmy Georg Schicht, a.s.
První světová válka (1914–1918)
Od Schichtovy firmy 30. srpna 1928 odkoupili mlýn Josef a Josefína Janetzkých, později dědictvím přešel mlýn jen na Josefu Janetzkou. Při těchto převodech byla nemovitost uváděna jako mlýn čp. 1 v Olšinkách. Vzhledem k tomu, že noví vlastníci nebyli již mlynáři, je možno uvažovat, že zmíněný objekt byl v té době používán již jen k bydlení.
Po roce 1945 byla parcela č.134 s domem čp. 1 v Olšinkách jako konfiskát převedena do vlastnictví Jaroslava a Anežky Včelkových - k úřednímu převodu došlo v roce 1976, k převzetí nemovitosti však již o dvacet let dříve.
V roce 1983 se vlastníky bývalého mlýnského stavení stali Jaroslav a Eva Floriánovi.
Původní stavební parcela je nyní v katastru nemovitostí označena č. 423 a stavba na ní jako obytný dům čp. 501.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Manzel
- Hermann
- Jackowitz
- Stroppe
- Nartsch
- Kocher
- Schicht
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Zobrazit více
K tomuto starému mlýnu v Olšinkách se pojí pověst o hezké mlynářově dceři Terezce Jackowitzové a lásce Johanna Gastona Medici k ní. Gaston Medici byl posledním potomkem florentského šlechtického rodu Medici, který vládl ve Florencii v letech 1434 - 1737. Gaston Medici se stal manželem velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské, která zdědila v Čechách značný majetek jako Zákupy, Svádov a jiné. Ke Svádovu patřil mlýn v Olšinkách, proto ho navštěvoval i Johann Gaston de Medici. Ten se již předtím s Terezkou setkal u drážďanského dvora, kde byla zpěvačkou ve sboru. Z tohoto milostného vztahu se měl narodit nelegitimní syn. Při jedné vycházce mlynářovy dcery Terezky s děckem na okraji lesa u mlýna došlo prý k jejich přepadení s úmyslem děcko odcizit. Došlo i ke střelbě mezi únoscem a Terezku doprovázejícím komorníkem, a Terezka byla při tom smrtelně poraněna. Protože Gaston Medici to dával za vinu manželce Anně Marii Františce Toskánské, došlo k jejich definitivnímu rozloučení a Gaston se vrátil s děckem natrvalo do Toskánska, kde synkovi dal titul " hrabě de Molino" / hrabě ze mlýna/.
Skrýt
V roce 1718 mlýn vyhořel. Byl znovu obnoven, avšak neví se přesně, zda to bylo úplně na tomtéž místě.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: