mlýn v Horce

Vodní mlýn v obci Horka nad Moravou je v písemných pramenech zmiňován už r. 1250. V r. 1423 je zde vzpomínán mlynář Václav a od toho roku existuje o mlýně řada zmínek. v r. 1451 patřila polovina Horky Jinřichu z Lipé a druhá polovina s mlýnem Bedřichu z Lilče, později mlýn vlastnili páni z Horky a v r. 1520 se zde připomíná mlynářka Kateřina.

Roku 1474 vešla v platnost tzv. Řimická smlouva, vydaná králem Vladislavem III. Ta zajišťovala jakýsi chod na Mlýnském potoce, na němž stálo několik mlýnů.

V r. 1535 byl majitelem Horky i mlýna Jan z Lipé, který v témže roce obojí prodal bratrům Horeckým. A opět v témže roce získalo ves i s mlýnem město Olomouc. Zajímavý zápis z r. 1535 říká, že město vydalo za mlýnský kámen do horeckého mlýna 3 1/2 kopy grošů, v r. 1538 pak město přispělo na opravu "kol, valů, na ramena, lúkotí, k lopatkám a kameni".O velikosti mlýna v 16. století nemáme žádné zpravy.

V r. 1535 byl ve mlýně mlynář Brikcí či Bruch, r. 1539 Jiřík, r. 1540 Jan Janoš z Bělkovic, r. 1544 Vítek, od r. 1552 Jiřík, od r. 1568 Havel a před r. 1600 Štěpán. V r. 1601 mlýn vedl Šimek, r. 1606 Wondra a dále pak Tomáš (1607-1608).

Roční nájem mlýna kolísal v letech 1533-1549 od 12 do 33 kop grošů, od r. 1551 činil 110 zl., r. 1573  155 zl., r. 1575  140 zl., r. 1583  280 zl., r. 1591  260 zl. 

První zmínka o velikosti mlýna je z r. 1655. Tehdy měl mlýn šest složení, z toho čtyři mouční, dvě na proso a stoupu, a zřejmě i na olej, jedno prosné složení bylo v r. 1814 přebudováno na páté složení mouční. Všechna byla v provozu až do r. 1841.

Po švédských válkách se zde za padesát let vystřídala celá řada mlynářů jako např. Graher (1650-1651), Václav Pravidlo (1652-1654), Jakub Balateis (1655), Matyáš Raška (1655-1656), Prokop (1658-1659), Jiří Martišek (1660), Matěj Hála (1662), Jiří Martin Spagkh (1662), Jiří Fridrich (1665), Jakub Mäsej (1665), Valentin Látal (1668), Jan Prochouz, Jan Klein (1675), Bartoloměj Saidel (1677-1678), Matěj Patka, Jiří Hala (1679), Jan Skoumal (1680-1681), Kristián Axmann (1683), Anna Renchlová (1694). Od r. 1704 byl nájemcem mlýna Jan Christ, v r. 1710 nastoupil na jeho místo hynkovský mlynář Martin Langer, po něm Jan Ondraschka (1718-1721), Ondřej Semler (1721-1741), Tobiáš Wander (1742-1744), Josef Kodiger ml. (1765-1779), Apolonie Rüdigerová (1779-1789), její syn Sarkander Riediger (1789-1792) a Karel Weinlich (1792-1803). Po jeho smrti vedla mlýn jeho žena Terezie a syn Josef. Ten přenechal mlýn v r. 1807 své sestře Kateřině, která ho prodala novému nájemci Janu Mirkovi. V r. 1823 přešlo vlastnické právo na vdovu Kateřinu Mirkovou. V r. 1834 koupil mlýn soukromník Josef Struska, který celý mlýn přestavěl. Dodnes se v některých částech areálu dochovaly pískovcové kameny s jeho jménem. Nákladné rekonstrukce mlýna se však ukázaly nad jeho možnosti, velmi se zadlužil a v r. 1854 musel mlýn prodat. 

Výše nájemného se pohybovala v 17. století v rozmezí 150-300 zl. Od r. 1708 do r. 1754 nájem rostl na 310, 400, 510, 540, 625 zl., aby se od r. 1784 ustálil na 560zl.

V r. 1754 měl mlýn hodnotu 1250 zl., r. 1779  4500 zl., r. 1789 6000 zl., r. 1792 21.300 zl.

1834 František Zenzinger

Novým majitelem se stal Němec Alois Siegl, který v r. 1887 dokončil přestavbu mlýna. Původní mlýnské kameny byly nahrazeny válci, které poháněla dvě mlýnská kola na spodní vodu. Kolem r. 1900 přibyl malý generátor na výrobu elektřiny, který však stačil pouze k osvětlení objektu. Synové Aloise Siegla neměli zájem o pokračování mlynářské tradice a tak se Siegl rozhodl mlýn prodat. V r. 1908 probíhala od dubna do června jednání rolníků z širokého okolí a posléze veřejné schůze i v okolních obcích Křelov, Skrbeň a Štěpánov. Je rozhodnuto založit družstvo, které mlýn odkoupí a zřídí zde i družstevní elektrárnu. Podíly jsou stokorunové, aby se mohli účastnit i menší zemědělci. Vše probíhá za velmi živého zájmu veřejnosti i novin Selské listy, jejichž šéfredaktor Kuneš Sonntag má spolu s tehdejším starostou Horky Františkem Machátem velkou zásluhu na celé akci. Když je skončeno upisování podílů, je na 21. června 1908 do Horky svolána ustavující valná hromada "Rolnických družstevních závodů v Horce nad Moravou". Zastoupeno je 174 členů například z obcí Horka, Křelov, Břuchotín, Sedlisko, Skrbeň, Vojnice, Chomoutov, Štěpánov, Březce, Příkazy, Těšetice, Štarnov, Lutín, Olomouc. Jsou schváleny stanovy, je ustaveno představenstvo (předseda František Haderka z Horky) a dozorčí rada. Mlýn s veškerým zařízením a pozemky je odkoupen za 250 tisíc korun. Z výše podílů je možno uhradit zhruba 160 tisíc korun, zbylou částku si družstvo půjčuje. Koupě je uskutečněna 1. srpna 1908. Po deseti měsících má družstvo již 421 členů a na valné hromadě 30. června 1909 je rozhodnuto zřídit při mlýně elektrárnu, která by zásobovala Horku. O rok později se rozhoduje o umístění turbíny a další rekonstrukci mlýna.

1908 I. předseda představenstva František Haderka, rolník z Horky n. Mor.

1909-1933 předseda představenstva Florián Lakomý, rolník z Křelova

V r. 1911 je tedy pohon mlýnských kol mechanickou silou nahrazen pohonem elektrickým a je osazena Francisova vodní turbína. Vodní turbína firmy J.C. Bernard z Karlína měla při spádu 2 m výkon až 121 kW. V letních měsících při nedostatku vody měl doplňovat pohon dieslový agregát firmy Adam, který měl výkon 50 kW.

5. září 1911 večer vypukl v mlýně požár, kterému podlehla značná část mlýna. Zcela jsou zničeny stroje i zásoby. Na velkém rozsahu škod se bohužel podílí i liknavost olomouckého hasičského sboru, který se dostavil na pomoc malým a hůře vybaveným hasičským sborům z okolních vesnic až po opakované velmi důrazné výzvě. Nikdy nebylo objasněno jak požár vznikl. Škoda přes 70 tisíc korun sice byla hrazena zcela z pojištění, ale vzhledem k celkově neutěšené hospodářské situaci a problémům s původně sjednanou stavební firmou byl mlýn vlastně na počátku hlavní sezóny na rok vyřazen z plného provozu a to způsobilo ekonomické ztráty.

Do r. 1914 se podařilo mlýn v rámci rekonstrukcí i zmodernizovat, takže patřil k nejvýnosnějším a nejmodernějším zařízením svého druhu na Moravě, což se ukázalo být velkou výhodou v letech následujících. Za první světové války totiž výrazně ubylo mletí pro soukromé zemědělce a objekt mohl hospodářsky přežít jen díky státním zakázkám válečného obilního ústavu.

1916 vedoucí úředník správce František Bartošek

V r. 1920 je provedena rekonstrukce elektrárny a do jejího obvodu jsou zahrnuty i obce Horka, Sedlisko a část Chomoutova. Prameny uvádějí hned první rok napojených 277 objektů s 1528 žárovkami. Dostatek elektrické energie byl významným impulzem pro další industrializaci lokality zaměřenou především na zemědělské činnosti. Valná hromada rozhoduje navýšit kapitál na 700 tisíc korun a postavit i pekárnu, která by kromě pečiva vyráběla i těstoviny. V r. 1923 je provedena další oprava turbíny, objekt velmi prosperuje a koncem roku má družstvo už 593 členů. Valná hromada v červnu 1924 se usnáší, že nově přijímaní členové družstva mohou být jen zemědělci. V r. 1927 dosahuje objekt elektrárny, mlýna a pekárny ročního obratu téměř 40 milionů korun a vlastní jmění se odhaduje na milion korun. Jsou zakoupena dvě nákladní auta a jedno osobní. V r. 1931 má družstvo 878 členů a zaměstnává až 35 pracovníků. Za jeden den se zde semlelo i 35 000 kg obilí a bylo vyrobeno 1 800 kg pekařských výrobků.

1930 Rolnický družstevní mlýn

1933-1936 předseda představenstva František Izák, rolník ze Skrbeně

V r. 1938 se družstvo přejmenovalo na Rolnické družstevní závody v Horce n. Mor.", zaps. spol. s ručením omezeným.

V letech 1938-1939 prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí a na levém břehu byla postavena budova nového mlýna. V r. 1948 je mezi starým a novým mlýnem postavena nová budova a v ní je umístěna nová Kaplanova turbína, která má dávat výkon až 198 kW. Tento výkon se však nikdy nepodařilo vlivem zanesení náhonu dosáhnout. Po r. 1948 přechází družstvo na základě dekretů o znárodnění do rukou státu.

Výměrem KNV v Olomouci z 1.9.1953 bylo vloženo vlastnické právo na "Jednotu, spotřební družstvo Olomouc", zaps. společenstvo s ručením omezeným, v témže roce se stal vlastníkem mlýna a elektrárny "Okresní svaz spotřebních družstev v Olomouci", v r. 1956 "Jednota, lidové spotřební družstvo Olomouc" a od r. 1963 byly budovy ve správě "Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku n.p. Olomouc".

Druhá polovina dvacátého století je ve znamení úpadku malých vodních děl obecně. Ze čtyř MVE a mlýnů na středním toku Moravy (Hynkov, Horka, Řepčín, Olomouc) zůstává funkční pouze MVE v Horce a to především zásluhou bývalých zaměstnanců. Jednotlivé činnosti dříve uceleného podniku přebírají různé subjekty (např. Biokrmna Praha, Zemědělský nákupní a zásobovací podnik Olomouc), vytvořený zisk je převáděn jinam. Dochází k postupnému upadání areálu, rušily se tradiční potravinářské provozy - vyhlášená pekárna, výroba těstovin a mouky. Po velkých rekonstrukcích byla ve mlýně zavedena výroba krmných směsí, která zatěžovala životní prostředí a výrazně znepříjemňovala život v okolí areálu situovaného blízko centra Horky. Po vybudování nových moderních krmivářských podniků byl provoz r. 1988 ukončen, o práci přišlo 26 místních občanů. Areál koupil za 430.000 Kčs státní podnik "Drobné zboží Olomouc". Ten zřídil v objektech kam nezatékalo sklady neprodejného zboží a přebral péči i nad MVE, která měla díky zanedbané údržbě nyní menší výkon než původní zařízení z r. 1911. V provozu se ji dařilo udržet jen díky obětavosti místních občanů.

V r. 1992 zakoupil celý areál Rudolf Zinrák z Otrokovic, který se velmi zajímal nejen o vodní elektrárny, ale i o možnosti alternativních zdrojů energie obecně a sám také některá zařízení navrhoval případně vylepšoval. Prostory v okolí turbíny sloužily více než rok i jako byt nového majitele. Hladina hluku u turbíny přesahovala 80 dB a vibrace vytvářené převodovou skříní byly srovnatelné se zemětřesením 4. stupně. K užívání jsou v této době způsobilé ještě prostory jednoho bytu, dvě kanceláře a čtyři místnosti zubní ambulance, které prošly v r. 1994 rekonstrukcí. V letech 1994 – 1999 je dále v objektu bývalé pekárny a starého mlýna vystavěno 10 bytů, které jsou pronajímány soukromým osobám. Některé části areálu s nebytovými prostorami jsou pronajímány soukromým firmám.

Má-li se dále vyrábět elektrická energie, je nutno zásadním způsobem rekonstruovat případně upravit všechny součásti elektrárny. Zásadním problémem je snížený spád, místo 200 cm pracovala turbína jen se spádem 160 cm. Díky pochopení vedoucích pracovníků Povodí Moravy se postupně odtěžují naplaveniny a spád se upravuje. Postup prací zpomalily povodně v létě 1997 ale v r. 1998 se již daří dosáhnout spádu 2 m. V r. 1994 je zrušena trafostanice a vzdušné vedení vysokého napětí. Do země je uloženo 98 m přípojky nízkého napětí podle dokumentace SME (pro ilustraci cena 1 m vodiče bez uložení je 1 200 Kč).
Vysoká hlučnost, vibrace a nespolehlivost zařízení nutily majitele k zásadní rekonstrukci generátoru. V jejím průběhu je odstraněna hlučná převodovka a na svislý hřídel turbíny je přímo umístěn unikátní generátor, který i při nižším průtoku vody dodá potřebný výkon. Generátor navrhl sám tehdejší majitel MVE Rudolf Zinrák, konstrukční výpočty a dokumentaci vypracoval ing. Petr Gross a složitější díly vyrobila Škoda Plzeň. Stator navinuly Energetické strojírny Brno, budicí soupravu navrhl a vyrobil Alois Lukeš. Elektronické ovládání hladiny, jištění a doladění parametrů generátoru zajistil ing. Josef Čižinský. Změna regulace a ovládání vodní turbíny byla provedena ve spolupráci s Emilem Žižkou bývalým specialistou ČKD Blansko. Odstávka generátoru trvala pouhých 77 dní od 1.9. do 17.11.1998.

Nový generátor, jak je uvedeno výše už nemá převodovku, která dříve zajišťovala přenos otáčivého pohybu hřídele turbíny na vodorovně umístěnou osu rotoru původního generátoru. Snížila se nejen hlučnost celého zařízení ale samozřejmě i energetické ztráty. Tento nový synchronní generátor má 56 pólů a při 106 otáčkách za minutu dává výkon až 180 kW při napětí 3 x 380 V. Nutný spád 2 m se daří udržet při každoroční údržbě koryta, která je vždy závisla na velmi složitém dlouhodobém administrativním procesu vyřízení vládní vyjímky pro odtěžení nánosů v CHKO, do které vodní tok i vodní dílo spadá.
Rudolf Zinrák zemřel v r. 2004. Od té doby zajišťuje provoz areálu mlyna a MVE společnost ELZI s.r.o., která je rodinnou firmou. ELZI s.r.o. pokračuje v tradici využití obnovitelného energetického potencialu vody a údržbě a rekonstrukci areálu mlýna v Horce nad Moravou. Manželé Galáskovi dále připravují přestavbu budovy nového mlýna, který je jednou z dominantních budov obce na obytné a společenské prostory.

MVE Horka nad Moravou se svojí konstrukcí i provozem řadí mezi nejekologičtější provozy svého druhu v ČR. Je provozovaná v rámci CHKO Litovelské Pomoraví a její průměrná roční výroba nahradí 1 300 tun černého uhlí nebo 130 000 m3 zemního plynu.