Obytná budova je jednopatrová, mlýnice třípatrová, vedlejší provozní budova jednopatrová. Další hospodářská budova je jednopatrová.
Na štítě v omítce datování 1910
Počátkem 20. století byl přestavěn na velký válcový mlýn.
Areál mlýna tvoří obytná budova, mlýnice, šalanda, konírna, stodola a ohradní zeď s branami. Soubor objektů dokládá vývoj mlýna od pozdního baroka a až po novorenesanční přestavbu z přelomu 19. a 20. století.
Areál mlýna Pšovka stojí severozápadně od centra města Mělníka a je situován při potoku Pšovka na západní straně Čertovské ulice. Směrem na východ stojí augustiniánský klášter, na západní straně na náspu vede silnice do přístavu a železniční koleje. Násep zabírá část původní mlýnské zahrady a je veden v těsné blízkosti severozápadního nároží obytné budovy mlýna. Dále na západ protéká řeka Labe. Zástavba bezprostředního okolí je již nekvalitní soudobá. Soubor budov mlýna je obehnán ze severovýchodní strany omítnutou ohradní zdí. Na severovýchodě přiléhá k ohradní zdi budova konírny, na kterou jižním směrem navazuje stodola. Na západní straně byly v různých stavebních etapách vystavěny tři budovy vedle sebe - severozápadní obytná budova, uprostřed mlýnice a na protilehlé jihozápadní straně domek sloužící jako šalanda. Šalanda s mlýnicí je spojena přístavkem pro umístění turbíny. Pod přístavkem býval náhon. K jihovýchodnímu průčelí šalandy je přičleněn zděný pilíř brány a pozůstatky dvou stran původní ohradní zdi. Na severozápadní straně u výše zmíněného obytného domu zůstala dochována další část původní ohradní zdi s prolomenou branou.
Předmětem památkové ochrany je obytná budova, budova mlýnice, budova šalandy, konírna, stodola, ohradní zeď s branami a pozemky vymezeného areálu.
Soubor staveb mlýna Pšovka (obytný dům, mlýnice, šalanda, konírna, stodola, torzo ohradní zdi) představuje památkově hodnotný komplex, jedinečný svým půdorysným uspořádáním i mírou dochovaných stavebních, konstrukčních prvků a dekorativních a zdobných detailů (od pozdního baroka přes klasicismus až k neorenesanční přestavbě na přelomu 19. a 20. století). Zároveň je areál posledním dochovaným mlýnem v Mělníce - Pšovce z původních dvaceti sedmi.
skládá se z následujících částí:
1. obytná budova
2. budova šalandy
3. budova mlýnice
4. stodola
5. konírna
6. ohradní zeď s branou
Soubor staveb mlýna Pšovka (obytný dům, stodola, konírna, mlýnice, šalanda, torzo ohradní zdi) představuje památkově hodnotný komplex, jedinečný svým půdorysným uspořádáním i mírou dochovaných stavebních i konstrukčních prvků a dekorativních a zdobných detailů (od pozdního baroka přes klasicismus až k neorenesanční přestavbě na přelomu 19. a 20. století). Z jednotlivých objektů vyniká architektonicky komplikovaná patrová budova konírny, a to zejména svým originálně pojatým disposičním řešením. Přízemí obsahuje průjezd s přilehlými místnostmi zaklenutými segmentovou klenbou, v patře se dochovalo dřevěné bedněné zastropení neckovitého tvaru, dlažba i původní žlaby. Jelikož se již při stavbě konírny počítalo s četnými povodněmi, byly zde důmyslně využity všechny dostupné praktické konstrukční i architektonické vymoženosti.
Ani po nedávné povodni stavba výrazně neutrpěla a je jí stav nutno zhodnotit jako velmi dobrý.
Ke konírně přiléhající stodola byla ve své východní části povodní poničena, ale převažující dochovaná část svým archaickým charakterem je rovněž památkově hodnotná (štěrbinová okénka s rozevřenými špaletami, zdivo z lomového kamene, krov s ležatou stolicí).
Architektonicky pozoruhodnou stavbou je budova šalandy spojená s mlýnicí přístavkem pro turbínu. Exteriér šalandy s přilehlým pilířem původní brány je hodnotný jemnými dekorativními detaily (pilastry s volutkovými hlavicemi, nadokenní plastická orámování s motivy střapců, datace 1893 s iniciály FB (?) hlavního průčelí), interiér dochovanými trámovými stropy. Samotná vícepatrová budova mlýna s trojúhelným zubovitým zakončením je po architektonické stránce typickou ukázkou mlýnic, které se stavěly na přelomu 19. a 20. století. Mlýnice Pšovka zůstala dochována ve velmi dobrém stavu, a to jak v exteriéru (segmentově zakončené záklenky okenních otvorů, plastický dekor okenních otvorů, datace vzniku stavby 1910), tak i v interiéru s dřevěnou konstrukcí jednotlivých prostorů pater (trámové stropy, dřevěné sloupky, prkenné podlahy, schodiště). Vnitřní vybavení mlýnice se do dnešních dob však nedochovalo.
Celek doplňuje patrová obytná budova se střídmým dekorem okenních otvorů s profilovanou šambránou, podokenními i nadokenními římsami s plastickými postranními pásy zakončenými třemi kapkami a segmentově završeným vstupem do sklepa při severním průčelí. Místy jsou ještě dochována původní šestitabulková okna. Z interiéru obytné budovy vyniká valené klenutý sklep a přízemní místnost s valenou klenbou a trojbokými výsečemi. Do souboru staveb mlýna Pšovka spadají též zbytky ohradní zdi, kde na západní straně je prolomena zděná brána a přičleněna drobná stavbička s dekorativně pojatou fasádou (motiv větrníku).
Soubor staveb mlýna i přes značně zanedbaný a neudržovaný stav je technicky relativně dobře dochovaný. Mlýn v Čertovské ulici v Mělníku existuje v dané lokalitě již od středověku, byl posledním z řady mlýnu na potoku Pšovka. Dnes je dochován sice v mladší podobě, i přesto představuje významný doklad historie městské části Pšovka, která byla do roku 1923 samostatnou obcí. K tomu dále přistupují hodnoty architektonické, uměleckohistorické a kulturní.
Areál mlýna čp. 1115 zahrnuje obytnou budovu, stodolu, mlýnici, konírnu, šalandu a ohradní zeď. Nej starší jsou původně pozdně barokní stavby obytného domu a stodoly. Další budovy vznikly během několika stavebních úprav v 19. století. Konečnou podobu dostal areál až při neorenesanční přestavbě na počátku 20. století. Jde o velmi hodnotný komplex, který se mimo jiné vyznačuje zvláštními stavebními prvky zajišťujícími ochranu budov před povodní. Patrový obytný dům je hodnotný díky řadě detailů, jako jsou klenby a dlažby, ale také valené zaklenutému sklepu. Velmi cenná je však především originálně dispozičně řešená konírna, v jejím 2. patře se dochovala ústřední prostora konírny s původními cihlovými žlaby. Čtyřpatrová mlýnice obsahuje ve všech podlažích velmi dobře zachované dřevěné konstrukce stropů, podlah a schodišť. Památkově hodnotné jsou i interiéry šalandy a stodoly. Součástí komplexu je také ohradní zeď s římsami a se zbytky plastických neorenesančních detailů.
Mlýn Pšovka se nachází severozápadně od centra města Mělníka. Soubor budov mlýna je situován při potoku Pšovka na západní straně Čertovské ulice. Směrem na východ stojí augustiniánský klášter, na západní straně na náspu vede silnice do přístavu a železniční koleje. Násep zabírá část původní mlýnské zahrady a je veden v těsné blízkosti severozápadního nároží obytné budovy mlýna. Soubor budov mlýna je obehnán ze severovýchodní strany omítnutou ohradní zdí.
Na severovýchodě přiléhá k ohradní zdi budova konírny, na kterou jižním směrem navazuje hospodářská budova. Na západní straně byly v různých stavebních etapách vystavěny tři budovy vedle sebe - severozápadní obytná budova, uprostřed mlýnice a na protilehlé jihozápadní straně domek sloužící jako šalanda. Šalanda s mlýnicí je spojena přístavkem pro umístěni turbíny. Pod přístavkem býval náhon. K jihovýchodnímu průčelí šalandy je přičleněn zděný pilíř brány (druhý se již nedochoval). Dodnes tu však stojí pozůstatky dvou stran původní ohradní zdi.
Na severozápadní straně u výše zmíněného obytného domu zůstala dochována další část původní ohradní zdi s prolomenou branou a s drobnou stavbičkou.
obytná budova
Patrová obytná budova je o obdélném půdorysu. Dům byl vystavěn z cihel. Omítka je okrové barvy. V místech odpadlé vrchní vrstvy je viditelná starší omítka se světlými vápennými nátěry. Východní průčelí otočené do dvora směrem k hospodářským stavbám je dvouosé se dvěma vchody. Fasádu člení patrová římsa a průběžná podokenní římsa. Portály jsou pravoúhlé s lištou (portál blíže k mlýnici je fragmentární). Patrové okenní otvory jsou rámovány profilovanou šambránou s podokenní římsou. Z krajů profilované nadokenní římsy jsou vyvedeny směrem dolů plastické pásy zakončené třemi trojúhelnými kapkami (tvary konzolek). Okenní rámy ve tvaru písmene T jsou poničené. Severní průčelí obytného stavení má stejné členěni i zdobení patrových oken jako východní fasáda. Přízemí průčelí je o šesti osách. Ve druhé ose z východní strany je umístěn pravoúhlý portál s lištou (původní dveře se nedochovaly). Mezi třetí a čtvrtou osou je vstup do sklepa zaklenutý segmentem. Přízemní okna mají ze tří stran plastické profilované orámování. Místy jsou ještě dochována původní šestitabulková okna. Patro má sedm os, z nichž uprostřed je vstup na balkón. Balkón vymezuje pouze jednu osu se vstupními dveřmi. Zděná spodní část nese kovové zábradlí s jemným dekorem volutek (uprostřed motivy obrácených srdíček). Pod balkónem jsou stopy po konzolách, které se nedochovaly. Tři osy zahrnující dveře na balkón a postranní okna mají průběžnou nadokenní římsu zakončenou stejným plastickým páskem s trojúhelnými kapkami jako u ostatních patrových oken. V patře jsou dochována okna ve tvaru písmene T. Dveře na balkón jsou dvoukřídlé, prosklené, s obdélným světlíkem. Západní průčelí obytné stavby je o dvou okenních osách. Přízemní okna jsou šestitabulková (fragmenty), patrová okna ve tvaru písmene T. Okna jsou rámována ze tří stran plastickými profilovanými šambránami. Konzolky s kapkami po stranách nadokenních říms chybí. Fasáda je členěna patrovou římsou a průběžnou podokenní římsou.
Střecha je polovalbová krytá etemitem.
Přízemí obytné budovy obsahuje památkově hodnotné detaily. Nejcennější je prostřední místnost s valenou klenbou a čtyřmi trojbokými výsečemi. Vstupní místnost je klenuta do traverz a jedna z dalších místností je zaklenuta segmentem. Okenní otvory mají segmentové záklenky. V prostoru schodiště je dochována dlažba a v patře prkenné podlahy. Místnosti patra jsou všechny plochostropé. Krov nebyl detailně prozkoumán z důvodů špatného technického stavu stropu nad schodištěm. Krov je zřejmě vaznicový s kleštinami.
Cenný je prostor sklepa, přístupný schody ze severního průčelí. Sklep je o dvou prostorách do písmene L. Obě části jsou valeně zaklenuté. Zdi se zbytky omítek poodhalují zdivo, které bylo zhotoveno převážně z opuky a místy z cihel.
ohradní zeď s branou a drobnou stavbou
K západnímu průčelí obytného stavení je přičleněna ohradní zeď s prolomeným vstupem se segmentovým záklenkem a směrem na západ s přistavěnou drobnou stavbičkou se vstupem z východní i jižní strany (dnes zazděno). Na jižní straně nad zazděným vstupním otvorem se segmentovým záklenkem je dobře dochovaný plastický větrník, nad nímž v trojúhelném završení z profilované římsy uprostřed vybíhá plastický dekor kapky. Stříška je sedlová.
mlýnice
Čtyřpatrová budova mlýnice je obdélného půdorysu. Fasáda je členěna pouze okny a mírně vystupujícím pásem vymezujícím okraj průčelí. Hlavní východní průčelí je o třech okenních osách. V první ose ze severní strany je vstup do objektu. Všechny okenní otvory jsou završeny segmentovými záklenky a zdobeny plastickými pásy ve spodní části a kolem segmentového zakončení. Nad okenním otvorem ve čtvrté ose uprostřed (které je jediné obdélné bez segmentového záklenku) je dochována plasticky vystupující datace „1910“. Nad datací je kruhové okénko s plastickým orámováním kolem jeho horní poloviny. Typické je trojúhelné zubovité završení čelního průčelí mlýnice. Západní průčelí mlýnice je ve dvou spodních patrech dvouosé a dvou horních tříosé. Okenní otvory, včetně kruhového ve štítu, mají zdobné motivy stejné jako u východního průčelí. Rovněž i plastický lem při krajích včetně štítu fasády je shodný s východním průčelím. Jižní průčelí je jednoduché o čtyřech okenních osách se stejnými motivy jako u předešlých průčelích. Ze severního průčelí jsou vzhledem k přilehlému obytnému domu viditelné dva krajní slepé okenní otvory čtvrtého patra (segmentový záklenek i plastické zdobné lemy).
Střecha je sedlová, krytá etemitem.
Budova mlýnice obsahuje v každém patře jeden rozměrný prostor. Ve velmi dobrém stavu zůstala dřevěná konstrukce prostorů mlýnice (trámové stropy, dřevěné sloupky, prkenné podlahy, schodiště), a to ve všech patrech. Z vnitřního zařízení mlýnice se dochovaly jen zbytky kapsových výtahů a horní transmise. Nezůstala ani jedna stolice. Krov je vaznicový.
budova šalandy
Drobná stavba šalandy je patrová o obdélném půdorysu. Původně budova stála samostatně, v současnosti je s mlýnicí spojena přístavkem pro turbínu. Východní průčelí je o jedné ose. Přízemí obsahuje novodobý vstupní otvor, nad nímž je vstup do patra. Patrové dveře jsou dvoukřídlé, svlakové, zasazené v dřevěné zárubni. Fasádu člení patrová a hlavní profilovaná široká římsa a krajní pilastry s hlavicemi s jemným dekorem postranních volutek (dva pilastry nad sebou, předělené patrovou římsou). Ve štítu jsou dvě úzká vertikální obdélná okénka (podvojné sdružené okno), v horní části obě zahrnuje plastické orámování zakončené motivy střapců (zvonečků). Uprostřed okének jsou iniciály FB (?) a nad nimi letopočet 1893.
Strany štítu jsou ohraničeny plastickým orámováním, ve vrcholu je opět znatelný plastický motiv kapky. Sedlová střecha přesahuje přes štít. Protější západní průčelí je o jedné okenní ose a jižní průčelí o čtyřech okenních osách. Severní průčelí o třech okenních osách. Všechna průčelí mají pilastry se stejně dekorovanými hlavicemi, nadokenní plastická orámování s kapkami a patrovou a hlavní profilovanou římsu.
Šalanda má v obou podlažích jeden rozměrný prostor. V přízemí i patře zůstaly do dnešní doby zachovány trámové stropy. Zevnitř přístavku pro turbínu je viditelná severovýchodní část fasády budovy šalandy s pilastry s volutkami a okenní obdélný otvor lemován plastickým pásem se zvonovitými kapkami (původní exteriér).
ohradní zeď se zbytkem pilířové brány na jižní straně areálu
Na jižní straně východního průčelí budovy šalandy nasedá jeden z pilířů původní zděné brány. Pilíř byl vystavěn z cihel a opuky. I přes opadanou omítku je viditelný jemný plastický dekor pásů, kosočtverců, stylizovaných kapek a římsy. Poblíž pilíře jsou dochovány fragmenty dvou stěn původní zděné ohradní zdi (materiál opuka).
konírna
Stavba konírny má ojedinělé a originálně pojaté disposiční uspořádání. Půdorys patrové budovy konírny je ve tvaru lichoběžníka, zužující se směrem na východ. Západní průčelí obsahuje segmentem završený vjezd do průjezdu. V patře nad vjezdem je vstupní obdélný otvor a obdélný okenní otvor. Oba otvory jsou rámovány v horní části plastickým pásem se zvonovými kapkami.
Východní a jižní průčelí navazuje svou hmotou a římsou na ohradní zeď severní strany. Honí část zdivá v těchto místech je nastavěna zděným zábradlím. Východní vstup do průjezdu má přímý záklenek se zkosenými rohy. Vrata jsou dřevěná, dvoukřídlá s kruhovými otvory.
Východní polovinu druhého podlaží tvoří ohrazená terasa přístupná šikmou rampou při severní straně podél ohradní zdi. Západní část druhého podlaží má podobu trojkřídlého objektu o půdorysu písmene U. Východní průčelí obrácené na terasu má postranní symetrická křídla. Jižní křídlo má plastickým pásem naznačený vjezd, severní křídlo prolomený vjezd. Dochováno je jedno křídlo původních svlakových dvoukřídlých dveří. Štíty s profilovanými římsami mají uprostřed kruhové okénko.
V prostředním křídle je obdélný vstup do konírny. Severní strana jižního křídla je o dvou osách s malými obdélnými otvory. Severní průčelí severního křídla je o dvou osách (zazděné) s motivem plastického rámu s kapkou. Jižní průčelí jižního křídla je o dvou osách v přízemí i patře, s patrovou římsou.
Přízemí konírny obsahuje na severu dlouhý průjezd klenutý segmentem. Kolmo k průjezdu jsou čtyři úzké prostory. Kromě nej východnější prostory, která má vstup ze sousední místnosti, jsou všechny přístupné z průjezdu. Místnosti jsou klenuté segmentem, nejvýchodnější je klenuta do traverzy. Ústřední prostorou patra je konírna s dochovanými cihlovými žlaby. Podlaha je zhotovena z cihelných dlaždic. Dřevěné prkenné zastropení má neckovitý tvar. Obložení je upevněno na konstrukci hambalkového krovu.
V severovýchodním křídle je menší prostora zastropena stejným způsobem jako samotná konírna. V jižním křídle jsou malé prostory s prkennými stropy.
Všechna křídla mají sedlové střechy kryté taškami.
stodola
Na jihozápadní straně k budově konírny přiléhá stodola. Stodola je obdélného půdorysu zčásti poničená povodní (zvláště její východní část). Jižní průčelí stodoly je neomítnuté, zděné z opuky místy zpevněné cihlami. Zajímavé jsou obdélné otvory s cihlovou armaturou. Typická je řada větracích otvorů v horní části průčelí. Severní průčelí je omítnuté, členěné plastickými vertikálními pásy a malými větracími otvůrky. Střecha je sedlová, krytá taškami.
Podlaha je hliněná. Zdivo kamenné lomové částečně opracované. Na severní straně jsou tři vertikální štěrbinová okénka s cihelnou armaturou. Východní a západní stěna obsahuje malá obdélná okénka archaického charakteru. Krov stodoly je s ležatými stolicemi. Velmi dobře je dochován při západní straně dřevěný holubník.
ohradní zeď na severovýchodní straně areálu
Omítnutá ohradní zeď je vystavěna v přední části z opuky a zadní části nastavěna z cihel. Tato zadní část směrem na západ je členěna římsami a zbytky plastických neorenesančních detailů. Z vnitřní strany zeď obsahuje zbytky severní stěny zbořené novodobé stavby.
ohradní zeď na severozápadní straně areálu
Část původní kamenné ohradní zdi je dochována také na severozápadní straně areálu mlýna. Na zeď nasedá čtyřboký zděný pilíř (materiál cihly). Kovový plot je novodobý.
Stavebně technický stav a využití:
Budovy jsou ve značně zanedbaném a neudržovaném stavu. Všechny zdejší stavby byly vybudovány tak, aby odolávaly případným povodním. Překvapivě dobrý stav budov po povodni tomu nasvědčuje. Pouze západní část stodoly byla povodní zničena. Interiéry jednotlivých staveb jsou rovněž v relativně dobrém stavu.
Objekty jsou bez využití.
Autorské a časové určení:
Objekty mlýna prodělaly několik přestaveb. Nejstarší pozdně barokní stavební fáze zahrnovala stavbu obytné budovy (valené klenutý sklep, valená klenba s trojúhelnými výsečemi v přízemí) a stodolu. Složitý půdorys konírny spadá rovněž do stavebně starší etapy.
Na mapě stabilního katastru z roku 1842 se ještě stavba konírny nevyskytuje. Po klasicistní přestavbě došlo k zásadnějším stavebním úpravám až v roce 1893 (datace na šalandě) a ke stavbě mlýnice datované rokem 1910. Zbytky neorenesančních detailů v zadní části severní ohradní zdi vypovídají o úpravách na počátku 20. století.
Mlýn č.p. 1115 je památkově cenným areálem, jehož hodnota je vedle historického významu, tedy kontinuitou umístění mlýna v dané lokalitě od středověku, dána uceleností a dochováním jednotlivých staveb mlýnského areálu. Nejstaršího data jsou stavby obytného domu a stodoly, které pocházejí z období pozdního baroka.
Památková hodnota obytného domu spočívá vedle stáří rovněž v řadě dochovaných stavebních detailů jako klenby, dlažby či valené zaklenutý sklep. Památkově výjimečná je konírna se zvláštní dispozicí, v patře konírny se zachovala ústřední prostora konírny s původními cihlovými žlaby. Památkově cenné jsou rovněž interiéry dalších budova mlýnského areálu, v mlýnici jsou to především dřevěné konstrukce stropů, podlah a schodišť, hodnotné jsou i interiéry šalandy a stodoly. Současně, památkovou hodnotu představuje i ohradní zeď s římsami a s torzy plastických neorenesančních detailů. Celý areál je mimo jiné cenný zvláštními stavebními prvky zajišťující ochranu budov před možnou povodní. Přestože areál mlýna zaznamenal v průběhu historie řadu stavebních zásahů, tyto úpravy zásadním způsobem nepoznamenaly architektonický charakter areálu.