Pod kolem v tůni bydlel hastrman. Maminka se ho bála a proto, když šla od muziky, vyprovázely ji pokaždé kamarádky. Vodník čekával na ni u panského sklepa nebo "pod kopečkem". Sotva ho uviděla, shrnula si svrchní sukni přes hlavu a skokem utíkala dolů k mlýnu.
Jednou se pustilo za ní hříbě a hnalo ji až ke dveřím. Babička jí otevřela v okamžiku, kdy ji hastrman dobíhal. Zavřely dveře a slyšely hlas: "Mělas čas." - Byl to vodník, který se rád měnil v hříbě. Jindy čekal schoulen u dveří. Někdy se nehnul, to matka s tlukoucím srdcem přešla kolem, po druhé skočil před jejími zraky do vody, až zažbluňklo.
Ve mlýně také strašívalo, a to pravidelně na Štědrý večer. Dědeček a babička s matkou sedávali za stolem, stařenka se hlasitě modlila z modlitební knihy. Stejně tak si počínala druhá rodina. Dům zamkli brzy navečer, takže bylo nemožné, aby někdo vnikl dovnitř. A všichni čekali s bázní kdy "to" přijde.
Vždy v určitou hodinu zazněly na dveře spolunájemníka tři mohutné rány, jako když silně metlou udeří, takže se rozlehly celým mlýnem. Úkaz se objevoval pravidelně každý rok.
