Svítí již z dálky svými bílými zdmi z polabské roviny. Však o jeho existenci rozhodl roku 1590 sám císař Rudolf II.! Jak to bylo? Kolem Veletova bývalo několik panství, a to: kutnohorské, kolínské, konárovické a pardubické. Jejich majitelé zejména v 16. století chtěli využít vodní síly Labe a postavit si vlastní mlýn, který by byl k užitku i poddaným. Z dřívějších dob tu byly dva mlýny v Týnci a jeden v Kolíně. Mlýny v Týnci postavil se souhlasem krále Jana Lucemburského sedlecký klášter. Později k nim přibyl mlýn baštecký, majetek horního eráru postavený roku 1563. Majitelem Veletova byl kutnohorský špitál. Šepmistři (konšelé) chtěli tam postavit mlýn. Jednalo se o tom již od roku 1580. Narazili však na odpor městečka Týnce, že prý veletovský mlýn by byl vzdálen jen čtvrt míle (1 míle 7 400 m) od jejich obecního mlýna a byl by jim na újmu, podobně jako nedávno zřízený mlýn ve Starém Kolíně. Kutnohorští obhajovali stavbu mlýna, že nebude ke škodě ani Týnci ani Baštám. žádali císaře, aby povolil protrhnout břeh Labe nad jezem proti louce Hornické k zřízení náhonu, kde by udělali práh, aby odvádění vody neškodilo mlýnu ve Starém Kolíně. Kdyby byl někdy nízký stav vody, že spustí na mlýn vodu z jezer, která v těch místech jsou. Císař sice na supliku týneckých stavbu zastavil, ale roku 1590 dal přece svolení ke stavbě majestátem s výslovným omezením, že na svůj mlýn spotřebují veletovští jen tu vodu, jež nemůže být spotřebována starokolínským mlýnem. Téhož roku byl mlýn postaven. Jistě byl původní veletovský mlýn dřevěný s dvěma koly , ale uvážíme-li, že byl postaven a náhon vykopán za jediný rok - byla to práce veliká! Náhon hloubili rybníkáři. Byli to lidé svobodní, těžké práci uvyklí, ale měli jen kolečka a lopaty! Snad řečiště náhonu nebylo tak hluboké, to později vymlela voda, terén byl písčitá naplavenina, lidí také bylo asi jako mravenců, ale i tak to byl výkon obdivuhodný. Kdo byl prvním nájemcem mlýna kutnohorského špitálu ve Veletově od jeho postavení roku 1590 jsem nezjistil.
Josef Vlastník
xxxx
"V roce 1965 se turbina mlýna zastavila. Zavinil to veliký pařez, který se do ní zapletl, ale to se zjistilo hodně později. Mezitím celé zařízení stálo, poškozená turbina se pomalu zanášela bahnem a elegantní černé zařízení elektrárny, které vyrobila a namontovala v roce 1923 firma Prokop a synové, posmutněle ztrácelo lesk. Luboš Skokan, pravnuk pana Karla Rajského, viděl mlýnskou elektrárnu v chodu ještě jako malý kluk. Když se turbina zastavila, umínil si, že ji jednou dá do pořádku. Než se to podařilo uběhla hezká řádka let. Ovšem jeden člověk to nezvládne a kromě toho to musí být někdo, kdo má strojírenské a elektrotechnické zkušenosti. Také tu byl problém, jak se k turbině dostat, protože stavidla byla již shnilá a nebylo možné zahradit přívod vody. Až jednou, to již byl rok 1982, přišla velká voda. Přelila se přes břehy Náhonu a vymlela si nové koryto, které ústilo do starého až pod jezem s elektrárnou. Voda si našla novou cestu, jez bylo možno uzavřít hrázkou a konečně se mohlo k turbině byť po kolena v bahně. Luboš Skokan, ing. Čábelka, CSc. a ing. Podzimek se pustili společně do práce. Nejprve odstranit nánosy bahna, trámy, pařezy. Kašna v níž sedí turbina byla zarostlá. Bylo nutno všecko rozebrat, vyčistit, opravit. Problém byl rozebrat turbinu sešroubovanou ze dvou díla. Některé lopatky oběžného kola byly vylámané a jiné potíže. Čtyři roky trvala obnova malé vodní elektrárny ve veletovském mlýně. O sobotách, nedělích a o prázdninách. Stará česká mlýnice je rozbořená. Tady, kde se desítky let mlelo na kamenech, rostou kopřivy a rezaví hřídele.
Je rok 1989 a elektrárna běží, dodává proud do sítě. Její obnovitelé se o ní starají a udržují ji. Je to jejich zásluhou!"
Markéta Synovcová, Prázdniny ve mlýně
