mlýn v Toušeni

Pozdně gotický mlýn je doložený k roku 1370, přestavěný v renesančním slohu.

Mlýn zde pravděpodobně vznikl někdy ve 13. století společně s hradem a dvorem. Ze zdejšího „přívozu měla užitek královna Jitka“, choť Václava II. (zmínka z roku 1293) a z mlýna nejspíš jeho majitelé, ve 14. století to byli pražský měšťan Frána Pesold (od roku 1360) a Mikuláš Jenteš (od roku 1365). Do lesů kolem Toušeně jezdil lovit zvěř i král Karel IV. Ten 1. února 1370 věnoval „městečko a zboží Toušeň nad Labem se všemi právy a majetky, poli, lesy, háji, loukami, prutníky, pastvinami, honitbami, k mlýnu příslušejícím rybolovem, vodami a přítoky“ bratru Janu Jindřichovi Lucemburskému. Listina tedy potvrzuje existenci mlýna.
Pak byla Toušeň v majetku pánů z Michalovic, Bočka z Poděbrad, synů krále Jiřího z Poděbrad, knížat münsterberských, dále Oldřicha Bradáče, Elišky a Kateřiny Jandových z Kutné Hory, pražskéhomprimátora Jana Paška z Vratu (+ 1533). Mezi ním a majitelem sousedního Brandýsa nad Labem Kunrátem Krajířem z Krajku a na Mladé Boleslavi vznikl spor o jez, který toušeňskému mlýnu zvyšoval spád vody.
Přísežní mlynáři přiznali právo toušeňskému Janu Paškovi. O výšku jezu na řece Jizeře, která se tu poblíž spojovala s Labem, se už předtím, roku 1465, přeli Jindřich z Michalovic a Jan Herklík ze Zap.

Přístavba k původně gotickému mlýnu je renesanční z doby před rokem 1580. V interiéru je zachována černá kuchyně a celá řada architektonických prvků a detailů. Na fasádě jsou zbytky sgrafitové výzdoby. Ve zdech jsou otvory po dělových koulích, které byly zazděny jako ozdoby.

po r. 1547 mlýn byl v majetku rodiny Roudnických z Mydlovaru, Cyprián Roudnický, dcera Kateřina s manželem Viktorinem Škopkem z Elentperku. Cyprián Roudnický užíval vlastní pečeť.

V roce 1530 vypukl v Toušeni požár a hořel i mlýn. Toušeňský hrádek byl přestavěn na raně renesanční zámek a jeho vlastníkem se stal Adam Lev z Rožmitálu. Roku 1536 bylo vše, včetně „mlýnu při témž zámku“, prodáno Krajířům z Krajku. Ale o jedenáct let později král Ferdinand I. z politických důvodů ono „vše“ zabavil. Na mlýn udělil majestát Janu Rohanovi a jeho choti Ludmile ze Spálených mlýnů v Praze. Za dalších sedm let připadl mlýn mlynáři Cypriánovi z Kochánku, který předtím hospodařil na mlýnu v Brandýse nad Labem.
Ten toušeňský mlýn prodal roku 1556 za 300 kop českých grošů mlynáři Cypriánu Roudnickému „i s dílem zámku starého, s kusem ostrova z druhé strany od mlýna“. Tehdy měl mlýn již čtyři kola moučná, jeden stupeň a pilu. Zřejmě dost vynášel, neboť Roudnický peníze nejen ukládal, ale také půjčoval na úrok. Mlýn i s polnostmi, z nichž se platilo 20 kop grošů ročně, „nedílně“ odkázal svým dětem Fridrichu, Bohuslavu, Matěji, Anně a Kateřině. Tehdy patřilo k povinnostem mlynáře „opatřovat vrata v jezu a vodě“, a dá se předpokládat, že již za Cypriána Roudnického bylo překopáno řečiště Jizery směrem k Toušeni. Listinný materiál z roku 1615 uvádí, že „čtvrt míle vzdáli nad městečkem Toušeň scházejí se dvě řeky v hromadu, Labe a Jizera“.
Za Roudnických a poté Škopkových byl toušeňský mlýn přestavěn, upraven na zemanský příbytek a vyzdoben renesančními sgrafity, okna zdobily bohaté rozvilinové ornamenty a první patro mělo na  rozdíl od jednoduššího přízemí psaníčkovou kresbu. Od rodiny Škopkových z Elentperka koupilo budovu brandýské panství. Mlýn byl tehdy od roku 1655 již bez polí.

Dne 8. ledna 1759, tj. za třetí slezské nebo též sedmileté války, toušeňský mlýn zcela vyhořel i s pekárnou, která při něm byla v 18. století zřízena pro potřeby eráru. Mlýn zřejmě nebyl obnoven, neboť když byl po požáru prodán Janu Bodlákovi, nebyl způsobilý k mletí. Majitele živilo rybářství. Však se tomuto místu  začalo říkat Rybárna a o deset let později se zpustlý mlýn nazývá „chalupa drnová na pustém místě“.Velká povodeň strhla jez a poničila mlýn (cca r. 1820)
V Toušeni - dnes se obec správně jmenuje Lázně Toušeň - pak byl postaven nový mlýn, který dnes má čp. 30 a patří od roku 1964 mezi zapsané chráněné technické památky.