Mlýn v Jaroslavicích je pozoruhodnou stavební srostlicí staršího klasicistního mlýna s barokním jádrem a nového průmyslového velkomlýna z 2. poloviny 19. století, jehož dochovaný vzhled odpovídá pozdně historizující přestavbě z přelomu 19. a 20. století.
Mlýn v Jaroslavicích existoval již ve středověku, zanikl ale někdy po čtvrtině 16. st., kdy byl na jeho místě zřízen pivovar. Potřebám jaroslavického panství dlouho dostačovala produkce velkých mlýnů na krhovicko-jaroslavickém kanálu v Micmanicích a ve Slupi a mlýna v Oleksovičkách, ale nárůst oblinářských výnosů na konci 17. st. si vyžádal stavbu dalšího velkého mlýnského zařízení tím spíše, že mlýn v Oleksovičkách zanikl během válečných katastrof třicetileté války. Jaroslavický mlýn byl od počátku velkým zařízením o 9 složeních. Mlýn byl Althany pronajímán mlynářům až do roku 1772, kdy finanční potíže donutily athanskou vrchnost prodat své mlýny nájemcům do dědičného pachtu. Poté byl mlýn dále upravován a zvětšován a koncem 18. st. již měl 10 složení. Indikační skica Stabilního katastru z roku 1824 zachycuje půdorysnou podobu mlýna, která již z větší části odpovídá současnému rozsahu komplexu mlýna. Nad dvěma rameny náhonu stojí zděná budova pohlcená později v 2. polovině 19. a na počátku 20. st. stavbou průmyslového mlýna a jihozápadně od ní při jižním ramenu náhonu dodnes dochované zděné křídlo staré mlýnice a v pravém úhlu navazující obytné budovy, z níž kolmo k jihovýchodu vybíhá další křídlo, které však již dnes neexistuje. Jižně od souboru křídel mlýna je volně umístěna sýpka. Zásadní modernizací prošel mlýn za podnikavého mlynáře Vinzenze Handlingera na počátku 2. poloviny 19. st.. Roku 1857 mlýn zvětšil tak, že nyní disponoval celkem 18 složeními a 1 složením kašníkovým pro mletí prosa a v následující dekádě mlýn přestavěl na parní pohon. Vznikl tak monumentální moderní mlýnský komplex umělého a parního mlýna, který se stal jedním z největších a nejvýnosnějších hospodářských podniků na Znojemsku a k roku 1880 byl evidován brněnskou obchodní a živnostenskou komorou jako jeden ze 110 průmyslových zařízení v kategorii větší podnik. Roku 1886 Vinzenz Handlicher mlýn prodává Johannu a Katharině Grafovým, za jejichž vlastnictví mlýn roku 1898 vyhořel a byl poté přestavěn. V této podobě z přelomu 19. a 20. st. se pak mlýn v podstatě dochoval do současnosti.
Areál mlýna se skládá ze dvou hlavních částí, starého mlýna a nového mlýna. Součástí nového mlýna je rovněž parní kotelna. Dalšími výraznými prvky jsou sýpka a ohradní zeď s branou v jižní části areálu.
Areál bývalého jaroslavického mlýna představuje z historického i typologického hlediska velmi zajímavý stavební celek obytného a provozního charakteru. Z urbanistického pohledu je dotčený mlýn se dvěma rameny náhonu nedílnou součástí důmyslně rozvržené a dodnes dochované rybniční soustavy, situované v bezprostřední blízkosti, respektive v přímé vizuální návaznosti na monumentální althanovský zámek Jaroslavice. Pro architekturu předmětného mlýnského souboru je určující postupem času srostlá, avšak ve své celistvosti harmonicky působící skladba jednotlivých hmot různého stáří a účelu. Výrobní část s patrnými pozůstatky barokních a klasicistních konstrukcí byla významně přestavována a rozšiřována v průběhu a na konci 19. století, kdy získala dnešní „pevnostní“ historizující průčelí. Sousední patrový dům mlynáře si proti tomu v převažující míře uchoval starší klasicistní výraz. Na poslední hodnotnou vývojovou stavební fázi obytného objektu poukazuje zahradní portikus jihozápadního „vilového přístavku“, jehož pilíře vynášejí balkon s raně modernistickými kruhovými otvory ve zděném parapetu, do nichž je na čelní straně vložen dekorativní a kovaný filigrán s iniciálami stavebníka. Balkonový portikus je otevřen směrem do zahrady s patrnými fragmenty okrasné parkové úpravy. Z jihozápadní strany zahradu ohraničuje historizující zeď s motivem cimbuří, jež odkazuje na pevnostní podobu architektury tzv. Nového mlýna a na robustní stavbu navazující sýpky s nárožním kvádrováním. Podlouhlý objekt bývalé parní kotelny je významný zejména z kompozičních důvodů (viz výšková a hmotová skladba celku). Pod dotčenou stavbou a přilehlým pozemkem p. č. 1418/10, k.ú. Jaroslavice, navíc protéká zaklenuté severní rameno mlýnského náhonu.
Starý mlýn:
Nejstarší část komplexu. Klasicistně přestavěný barokní mlýn zbudovaný po roce 1704 nákladem jaroslavické vrchnosti.
Starý mlýn situovaný při jižním rameni náhonu tvoří dvoukřídlá patrová budova o dvou v pravém úhlu navazujících křídlech obdélných půdorysů, severozápadní křídlo je kryto sedlovou střechou, jihozápadní střechou valbovou. Na jihozápadní křídlo v ose navazuje nižší, ale opět jednopatrové křidélko kryté nízkou valbovou střechou, ze kterého dříve kolmo k jihovýchodu vybíhalo další křídlo, jež se nedochovalo. Obytná část je jednopatrová, hlavní jihovýchodní dvorní fasáda je pětiosá s půlkruhově zaklenutým vstupem ve středním, jen mírně vystupujícím rizalitu. Okenní otvory jsou pravoúhlé, v přízemí prolomené v půlkruhově zaklenutých vpadlinách, které jsou pozůstatkem klasicistního architektonického členění průčelí. Severozápadní průčelí je hladké čtyřosé s půlkruhově zaklenutým vstupem v pravoúhlé vpadlině v 1. ose zleva, okenní otvory jsou pravoúhlé. Fasády jsou završeny profilovanou korunní římsou. Obytná část je plochostropá (patrně v důsledku adaptace po masivním požáru 1898), klenuté je pouze schodiště ze vstupní chodby (síně) do patra. V této k ose budovy příčně průchozí chodbě se dochovalo klasicistní členění stěn profilovanou půlkruhovou arkaturou nesenou pilastry nebo konzolami. Z kratšího jihozápadního průčelí jihozápadního křidélka vystupuje balkon podklenutý jedním polem křížové klenby nesené hranolovými pilíři, parapetní zídka balkonu je prolomena kruhovými otvory s volutově stáčenými kovanými ornamenty obklopujícími iniciály (dochované je písmeno E a K v polích na čelní straně parapetu balkonu). Navazující mlýnská část je třípodlažní, pětiosá se segmentově zaklenutými okenními otvory v mělkých rovněž segmentově zaklenutých vpadlinách, kolem otvorů se dochovaly zbytky secesního geometrického zdobení fasády pravoúhle zalamovanou vpadlou linkou. Pod částí půdorysu v prostoře o výšce dvou podlaží, jejíž strop je tvořen dvěma poli české placky, prochází jedno ze dvou ramen vodního náhonu. Zde bylo původně umístěno vodní kolo k pohonu mlýna. Třetí podlaží (nad náhonem) bylo využito jako sýpka, jejíž prkenná podlaha je zcela nezávislá na klenutém stropě pod ní. Krov této části je hambalkový se stojatou stolicí. Střešní krytinou je keramická taška bobrovka. V přízemí mlýnské části vedle náhonu byla po přestavbě z obyčejného na umělecké složení umístěna strojovna, nad ní mlýnice a v dalších patrech ostatní mlecí zařízení (nezachovalo se). Okenní výplně starého mlýna jsou u obytné části novododobá, jinak u starého i nového mlýna převažují historická dřevěná dvoukřídlá šestitabulková okna z doby poslední velké přestavby areálu na přelomu 19. a 20. st. zasazená do rovných špalet (několik oken je čtyřtabulkových o dvou výklopných křídlech a horní nevýklopnou částí) či okna továrního typu s rastrem menších obdélných tabulek v kovových rámech osazená někdy v průběhu 20. st. Historická dřevěná okna jsou vesměs v havarijním až zanikajícím stavu, často mají rozbité skleněné tabulky, řada okenních rámů se rozpadá, chybí celé jejich kusy, část otvorů je bez výplní. Dveře obou vstupů do příčné chodby obytné části starého mlýna jsou dvoukřídlé členěné pravoúhlými vpadlinami, segmentový nadsvětlík je vyplněn kovanou mříží s paprsčitým kladem prutů spojovaných ornamentálně stáčenými kovanými pásy, obdobná mříž se základním rastrem tří pravoúhlých polí s diagonálně se křížícími pruty vyplňuje obdélné otvory dveří dvorního průčelí. Další historické dveře se nachází v pravoúhlém vnějším vstupu v severozápadním průčelí jihozápadního křídla vybíhajícího z nového mlýna; jedná se o jednokřídlé dveře členěné orámovanými vpadlinami s fasetovou a jehlancovou bosáží. Ostatní dveře v exteriéru i v interiéru jsou mladší a nehodnotné.
Dobře historicky dokumentovaný mlýn vzniklý na počátku 18. st. disponuje nespornou hodnotou stáří, zásadní je rovněž skutečnost, že mlýn představoval po většinu doby své existence jedno z nejvýznamnějších průmyslových zařízení v regionu Znojemska.
Nový mlýn:
Průmyslový velkomlýn z druhé poloviny 19. až počátku 20. století přistavěný ke starší části.
Nový mlýn půdorysně proniká do plochy „starého mlýna“. Má obdélný půdorys a rovněž tři nadzemní podlaží, ale díky jejich větší výšce působí nový mlýn oproti starému mohutnějším dojmem. Architektonické řešení hlavního severozápadního průčelí je charakteristické ustupujícím třetím nadzemním podlažím, které akcentuje vystupující útvar hranolového věžovitého rizalitu. Objekt je zastřešen plochou střechou s dekorativními atikami sevřenými nárožními hranolovými věžicemi. Severozápadní průčelí je v přízemí a v 1. patře osmiosé, v 2. patře šestiosé, z toho jsou dvě osy na středním rizalitu. Otvory lemované šambránami s klenáky jsou v přízemí pravoúhlé, v patrech segmentově zaklenuté, vysoké okenní otvory rizalitu v 1. patře mají půlkruhové záklenky, v 2. patře jsou dva slepé kruhové otvory zdůrazněné šambránami se čtveřicemi klenáků. Průčelí je kromě výše uvedeného rizalitu členěno v přízemí na rizalitu pásovou rustikou, vně rizalitu sledem pilastrů nesoucích kordonovou římsu, v 1. patře průběžnou parapetní římsou a profilovanou korunní římsou, ustupující 2. patro opět završuje profilovaná korunní římsa nesoucí atiku. Ostatní průčelí jsou řešena jednodušeji, člení je kordonové a průběžné parapetní římsy, otvory jsou segmentově zaklenuté se šambránami. Dispoziční řešení je dvoutraktové s příčnými trakty. V podzemním podlaží je situována strojovna, v nadzemních podlažích mlecí zařízení a v nejvyšším podlaží kanceláře. Mlecí zařízení využívající k mletí válcových stolic je modernizované a provozuschopné. Nový mlýn obtéká zleva druhé rameno náhonu.
Monumentální stavba jednoho z největších průmyslových mlýnů jižní Moravy je prvořadou industriální památkou disponující rovněž mimořádnou hodnotou architektonickou. Především kompozice hlavního průčelí představuje architektonicky pozoruhodné dílo; působivé výrazné modelování hmot monumentální stavby s vystupujícím mohutným tělesem věžovitého rizalitu a s atikami s věžicemi korunujícími průčelí dávají industriální architektuře mlýna přísný a současně romantický výraz hradní stavby, naopak zaklenuté a kruhové otvory věžovitého rizalitu mají ušlechtilý charakter toskánské palácové architektury.
Bývalá parní kotelna:
Nedílná součást průmyslového mlýna původně opatřená komínovým tělesem, sloužící k pohánění strojů v období nízkého stavu vody.
Výstavba parní kotelny v 60. létech 19. století
Voda z náhonu podtéká pod severním bočním křídlem, kde bývala parní kotelna k pohonu mlýna v období nízkého stavu vody. Boční křídlo je přízemní, má obdélný půdorys a je zastřešené pultovou střechou. Z hlavního severozápadního průčelí vybíhá v jihozápadním směru krátké křídlo kryté pultem, které se zalamuje v pravém úhlu do dalšího drobného křídla zastřešeného sedlově, které navazuje na mlýnskou část starého mlýna. Tato menší křídla uzavírají ze severozápadu a jihozápadu drobný dvorek mezi hlavními hmotami starého a nového mlýna, nad zčásti zastropeným jižním ramenem náhonu.
Nedílná součást jednoho z nejvýznamnějších průmyslových zařízení na Znojemsku.
Sýpka:
Architektonicky náročněji utvářená hospodářská stavba, která je nedílnou součástí mlýnského komplexu mimořádné stavební a historické hodnoty.
V jižním koutě areálu volně stojí jednopatrová budova sýpky obdélného půdorysu, krytá polovalbovou střechou. Fasády sýpky prolomené pravoúhlým vstupem a drobnými okenními otvory tvaru horizontálně orientovaného obdélníka s dřevěným orámovaním, vystupujícím z líce zdiva, člení lizénové rámce, v nárožích bosáž v omítce a dále úseky profilované kordonové římsy, oddělující přízemí od patra a korunní římsa fabionového tvaru. Lichoběžníkové štíty jsou prolomeny drobnými pravoúhlými otvory. Střecha prolomená drobnými dřevěnými vikýři je kryta bobrovkou. Vnitřní trámová konstrukce sýpky je dochovaná.
Architektonicky náročněji utvářená hospodářská stavba, která je nedílnou součástí mlýnského komplexu mimořádné stavební a historické hodnoty. Sýpka je rovněž dokladem rozsáhlého hospodářského zázemí areálu.
Ohradní zeď:
Architektonicky náročněji utvářená nedílná součást mlýnského komplexu mimořádné stavební a historické hodnoty.
Na sýpku na západě navazuje úsek ohradní zdi se sloupkovou bránou vjezdu do areálu mlýna a z východu k severu se táhnoucí jen zčásti dochované obvodové zdivo ruiny hospodářské budovy. Koruna ohradní zdi, členěné hranolovými pilířky se sedlovými stříškami, je tvarována do podoby cimbuří.
Architektonicky náročněji utvářená ohradní zeď z 19. st. vymezuje pozemky monumentálního mlýnského komplexu mimořádné stavební a historické hodnoty. Zeď je nedílnou součástí architektonického řešení komplexu z konce 19. st. a současně sama disponuje hodnotou stáří i estetickou kvalitou.
Mlýn v Jaroslavicích byl vybudován nákladem jaroslavickě vrchnosti, hrabat z Althanu, v roce 1704 nebo krátce po něm při hrázi velkého zámeckého rybníka (dnes Jaroslavický rybník) poblíž úpatí kopce, na němž se tyčí zámek.
Předmětem návrhu na prohlášení za kulturní památku jsou stavební konstrukce komplexu mlýna, sýpky a úseku ohradní zdi, úseky severního a jižního ramene náhonu na výše uvedených pozemcích, architektonické řešení exteriérů i interiérů staveb, členění fasád, dochované historické hodnotné výplně otvorů (především v textu výše uvedené troje dveře, hodnotné okenní výplně z přelomu 19. a 20. st. jsou z velké části již nezachranitelné) a příslušné výše uvedené pozemky. Předmětem návrhu není mladší technické vybavení mlýna.
Stavebně technický stav komplexu je narušený, bobrovková střešní krytina je na hranici životnosti a dochází k zatékání, obvodové konstrukce jsou silně zavlhčené, lokálně povrchově rozrušené, režné zdivo s místy poškozeným spárováním, silně degradované kameny nebo cihly, omítky a výzdoba fasád jsou značně degradované, místy opadané, historické dřevěné výplně jsou hloubkově degradované, místy nesoudržné, chybějící kování, četná destrukce zasklení, některé prvky chybí.
Mlýn v Jaroslavicích je pozoruhodnou stavební srostlicí staršího klasicistního mlýna s barokním jádrem a nového průmyslového velkomlýna z 2. poloviny 19. století, jehož dochovaný vzhled odpovídá pozdně historizující přestavbě z přelomu 19. a 20. st..
Dobře historicky dokumentovaný mlýn vzniklý na počátku 18. st. disponuje nespornou hodnotou stáří, vysokou hodnotou je rovněž skutečnost, že mlýn představoval po většinu doby své existence jedno z nejvýznamnějších průmyslových zařízení v regionu Znojemska; v mlýnském podniku byly navíc průkopnicky aplikovány technické inovace a mlýn je proto též významnou památkou industriálních dějin. Na nikoli posledním místě stojí ovšem také hodnota architektonická: zejména nový mlýn a především řešení jeho hlavního průčelí představuje architektonicky náročné dílo. Působivé výrazné modelování hmot monumentální stavby s vystupujícím mohutným tělesem věžovitého rizalitu a s atikami s věžicemi korunujícími průčelí dávají industriální architektuře mlýna přísný a současně romantický výraz hradní stavby, naopak zaklenuté a kruhové otvory věžovitého rizalitu mají ušlechtilý charakter toskánské palácové architektury.
V blízkosti zámku byl kolem roku 1704 vybudován barokní mlýn, který byl na sklonku 18. století rozšířen a stavebně upraven. Zásadním způsobem byl modernizován až v polovině 19. století, kdy vznikl monumentální mlýnský komplex, který se stal ve své době jedním z největších hospodářských podniků znojemského regionu. Při stavbě nového mlýna byla budova starého mlýna včleněna do jeho hmoty (oba objekty jsou umístěny na pozemku p. č. 1418/6). Současná podoba pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy byl mlýn přestavěn poté, co vyhořel.
K nejrozsáhlejším a nejzávažnějším poškozením staveb v areálu mlýna patří zejména dožilá střešní krytina. Zatékání způsobuje silné zavlhčení svislých konstrukcí. Ty obvodové konstrukce, které nejsou opatřeny omítkami, mají silně poškozené cihlové či kamenné zdivo, včetně spárování. Fasádní omítky jsou silně degradovány, okenní výplně zcela chybí nebo vykazují známky dožilosti a dveřní výplně jsou převážně novodobé a nehodnotné (starý a nový mlýn, sýpka). Částečnou rekonstrukcí prošla obytná část mlýna (p. č. 1418/7), která byla přizpůsobena k bydlení vlastníka objektu a nevykazuje žádné výjimečné či zajímavé památkové hodnoty. Totéž platí i v případě přístavby parní kotelny a pozůstatku ohradní zdi areálu mlýna s novodobou branou.
Z důvodu neexistence potřebné míry památkových hodnot a po projednání a odsouhlasení tohoto názoru vlastníkem mlýna, Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor regionálního rozvoje, nedoporučuje prohlášení obytné části včetně pozemku p. č. 1418/7, přístavby bývalé parní kotelny včetně pozemku p. č. 1418/9, pozemku p. č. 1418/10, úseku ohradní zdi navazující na sýpku s bránou a zděnými pilíři plotu zahrady na pozemku p. č. 1418/1 a pozemku p. č. 1419, k. ú. Jaroslavice, za kulturní památku. “
K obdrženému stanovisku Krajského úřadu Jihomoravského kraje, úseku státní památkové péče, č. j. JMK 9902/2015, Ministerstvo kultury dodává, že srovnatelné památkové a výpovědní hodnoty, které byly ve stanovisku Krajského úřadu Jihomoravského kraje ztotožněny s dominující hmotou působivé srostlice tzv. Starého mlýna a Nového mlýna a dále se samostatně stojící sýpkou, jež jsou součástí areálu mlýna, jsou významnou připomínkou mlynářské tradice v regionu, historicky a architektonicky cenným dokladem spojení původní barokní architektury s novodobějším architektonickým pojetím připadají v plné míře i na bezprostředně navazující a do složité stavební struktury logicky vrostlé objekty patrového mlynářského domu a podlouhlého přístavku bývalé parní kotelny. Z architektonického i historického pohledu představuje areál bývalého jaroslavického mlýna navzájem úzce propojený nedělitelný celek, jehož charakteristicky členitý vzhled a jistou romantickou bizarnost určuje právě postupem času rostlá, avšak ve své celistvosti harmonicky působící skladba jednotlivých hmot různého stáří a účelu.
Patrový obytný dům si dodnes uchoval svůj převažující klasicistní výraz, u reprezentativního jihovýchodního průčelí s mělkým rizalitem a půlkruhově zaklenutým hlavním vstupem v pravoúhlé vpadlině, s dvoukřídlými dveřmi s nadsvětlíkem, s půlkruhovými vpadlinami rámujícími okenní otvory přízemí, s tradiční bobrovkovou krytinou, sedlovými vikýři a částečně dochovanými profilovanými hlavicemi komínových těles. V interiéru upoutá zejména prostorná průchozí vstupní síň v přízemí s motivem slepých arkád s profilovanými archivoltami a zaklenuté schodiště do patra s původními dřevěnými stupni. Na poslední hodnotnou vývojovou stavební fázi předmětného obytného objektu poukazuje zahradní portikus jihozápadního „vilového přístavku“, jehož pilíře vynášejí balkon s raně modemistickými kruhovými otvory ve zděném parapetu, do nichž je na čelní straně vložen dekorativní kovaný filigrán s iniciálami stavebníka. Balkónový portikus je otevřen směrem do zahrady s patrnými pozůstatky okrasné parkové úpravy. Zahrada (není součástí kulturní památky) obklopující obytné stavení bývalého mlýna byla v těchto místech situována již dle mapy stabilního katastru z první poloviny 19. století. Z jihozápadní strany zahradu ohraničuje historizující zeď s motivem cimbuří, jež odkazuje na pevnostní podobu architektury tzv. Nového mlýna a na robustní stavbu navazující sýpky. Podlouhlý objekt bývalé parní kotelny umocněný dominantou vzrostlého listnatého stromu je významný zejména z kompozičních důvodů (viz výšková a hmotová skladba celku). Pod dotčenou stavbou a přilehlým pozemkem p. č. 1418/10, k. ú. Jaroslavice, navíc protéká zaklenuté severní rameno náhonu.
Mladší utilitární přístavby a zásahy z druhé poloviny 20. století nejsou předmětem památkové ochrany (např. novodobé kovové zárubně s umakartovými dveřmi v interiérech mlynářova domu, výplně ze skleněných tvárnic - luxfery, moderní kovová brána do areálu, atd.) Z nedávno provedených úprav a oprav obytného domu (např. postupná rehabilitace původních proporcí okenních otvorů, průběžná údržba tradiční bobrovkové krytiny) je patrné, že si je nový vlastník vědom historického a architektonického významu objektu a v mezích svých finančních možností přistupuje k úpravám domu s respektem k jeho charakteru.
skutečně se jedná o pozoruhodnou stavební srostlici staršího klasicistního mlýna s barokním jádrem a nového průmyslového velkomlýna z 2. poloviny 19. století, jehož dochovaný vzhled odpovídá pozdně historizující přestavbě z přelomu 19. a 20. století. Ovšem objem prohlašovaných budov se nám zdá předimenzovaný. Současní vlastníci celý areál koupili z důvodu výstavby vodní elektrárny umístěné v novém mlýně, proto je většina budov nevyužitá a neexistuje ani záměr tyto budovy nějak využívat. Přesto sami zamýšlí opravit aspoň původní barokní část.
Celý areál mlýna je velice rozlehlý a potřebuje vzhledem ke svému stavu některé nutné opravy a to i statiky. Majitelé takovými prostředky však nedisponují a dotační tituly nejsou nijak vysoké. Předpokládáme, že prohlášením by se ocitl okamžitě mezi ohroženými památkami. Proto by bylo vhodné rozdělit některé parcely dle kulturně - historické hodnoty nemovitostí na nich ležících.
OŠKaPP MěÚ Znojmo doporučuje prohlášení jen některých částí areálu mlýna:
Sýpka č. p. 1418/8, srostlý barokní mlýn s novým mlýnem č. p. 1418/6 nebo vyčlenit z parcely pouze barokní mlýn a klenutý mostek z části parcely 1418/1, který je v současné době sesutý, ale k obsluze mlýna je nutný a lze ho z fragmentů znovu postavit.“
K obdrženému stanovisku Městského úřadu Znojmo, úseku státní památkové péče, č. j. MUZN 5783/2015, Ministerstvo kultury dodává: Ve vyjádření Městského úřadu Znojmo je za jednu ze stěžejních a vizuálně nej nápadnějších hodnot předmětného areálu označena pozoruhodná stavební srostlice staršího klasicistního mlýna s barokním jádrem a nového průmyslového velkomlýna z 2. poloviny 19. století, jehož dochovaný vzhled odpovídá pozdně historizující přestavbě z přelomu 19. a 20. století“. Dotčená srostlice, včetně klasicistního obytného domu mlynáře a nízkého podlouhlého objektu bývalé parní kotelny, představuje z architektonického, historického i památkového pohledu nedělitelný celek, jehož charakteristický vzhled a jistou romantickou bizarnost určuje právě postupem času rostlá, avšak harmonicky působící skladba jednotlivých hmot různého stáří, výšek a účelu. Složitost a vrstevnatost stavební struktury jaroslavického mlýna a jeho urbanistické a krajinné usazení v rámci velkolepé rybniční soustavy tvoří jedinečnost a podstatu tohoto zajímavého souboru (podrobněji rozvedeno v předešlém komentáři Ministerstva kultury ke stanovisku Krajského úřadu Jihomoravského kraje).
Ministerstvo kultury podotýká, že památková ochrana účastníkům řízení nebrání v dalším funkčním a smysluplném využívání celého areálu k obytným a podnikatelským účelům (viz rostoucí počet úspěšných konverzí bývalých industriálních staveb). Památková ochrana se rovněž nevylučuje s provozováním vodní elektrárny. Z nedávno provedených oprav a úprav obytného domu (např. postupná rehabilitace původních proporcí okenníchotvorů, průběžná údržba tradiční bobrovkové krytiny) je patrné, že si je nový vlastník vědom historického a architektonického významu objektu a v mezích svých finančních možností přistupuje k úpravám domu s respektem k jeho charakteru. Stavebně - technická narušení areálu bývalého mlýna nejsou takového rozsahu, že by šlo o poruchy technicky nezabezpečitelné a neslučitelné s další existencí tohoto jedinečného souboru. V této souvislosti poukazujeme, že prohlášení věci za kulturní památku není pojato jako jednostranné omezení vlastnického práva bez náhrady, protože zákon o státní památkové péči nabízí řadu kompenzací, vázaných na zachování a údržbu kulturní památky (možnost bezplatných odborných konzultací, čerpání dotací na plánovanou opravu, atd.). Výše a způsob náhrad jsou dány povahou věci, zejména též odvisí od výše nákladů, jimiž obnova či údržba kulturní památky překračuje obvyklé náklady.
Dne 17. 4. 2015 byl podnět na prohlášení areálu bývalého mlýna v Jaroslavicích předložen k odbornému posouzení Komisi Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku. Komise doporučila prohlášení souboru za kulturní památku v původním navrhovaném rozsahu: „ Památková hodnota areálu mlýna v Jaroslavicích spočívá ve dvou základních horizontech: Areál je součástí rozsáhlejšího krajinného celku s výraznými prostorovými vazbami na jaroslavický zámek a soustavu rybníků. V místě byl mlýn prokazatelně již ve středověku. Kontinuální stavební vývoj areálu od klasicismu po 20. století dobře dokumentuje vývoj mlynárenství. Přes to, že se nedochovalo historické technologické vybavení, jeho proměny velmi čitelně odráží architektura mlýna. Komise rozhodně odmítá úvahy o ochraně jen vybraných částí areálu a jeho staveb. Hodnota areálu, včetně obytných staveb, je, jak konstatováno, v jeho celistvosti a prohlášení areálu jako celku také komise doporučuje. “
Areál bývalého jaroslavického mlýna představuje z historického i typologického hlediska velmi zajímavý stavební celek obytného a provozního charakteru. Z urbanistického pohledu je dotčený mlýn se dvěma rameny náhonu nedílnou součástí důmyslně rozvržené a dodnes dochované rybniční soustavy, situované v bezprostřední blízkosti, respektive v přímé vizuální návaznosti na monumentální althanovský zámek Jaroslavice.
Pro architekturu předmětného mlýnského souboru je určující postupem času rostlá, avšak ve své celistvosti harmonicky působící skladba jednotlivých hmot různého stáří a účelu.
Výrobní část s patrnými pozůstatky barokních a klasicistních konstrukcí byla významně přestavována a rozšiřována v průběhu a na konci 19. století, kdy získala dnešní „pevnostní“ historizující průčelí. Sousední patrový dům mlynáře si proti tomu v převažující míře uchoval starší klasicistní výraz. Na poslední hodnotnou vývojovou stavební fázi obytného objektu poukazuje zahradní portikus jihozápadního „vilového přístavku44, jehož pilíře vynášejí balkon s raně modernistickými kruhovými otvory ve zděném parapetu, do nichž je na čelní straně vložen dekorativní kovaný filigrán s iniciálami stavebníka. Balkónový portikus je otevřen směrem do zahrady s patrnými fragmenty okrasné parkové úpravy. Z jihozápadní strany zahradu ohraničuje historizující zeď s motivem cimbuří, jež odkazuje na pevnostní podobu architektury tzv. Nového mlýna a na robustní stavbu navazující sýpky s nárožním kvádrováním. Podlouhlý objekt bývalé parní kotelny je významný zejména z kompozičních důvodů (viz výšková a hmotová skladba celku). Pod dotčenou stavbou a přilehlým pozemkem p. č. 1418/10, k. ú. Jaroslavice, navíc protéká zaklenuté severní rameno mlýnského náhonu.
