Podklášterní mlýn

Mlýn v Polici nad Metují č.p.3 zvaný Podklášterní je v kraji nejstarší a stál v těsné blízkosti kláštera. Na rozdíl od ostatních mlýnů nebyl poháněn vodou potoka Ledhujky, ale čerpal z bohatých zdrojů, na kterých stál klášter, takže jeho vodní síla byla vždy větší.

Původní dřevěný mlýn stál údajně o několi desítek metrů severněji.

První zmínka o mlýnu je v urbáři z r. 1406. 

V roce 1533 znovu vyhořelo celé městečko.

Podobu města v této době zachycuje ve svém spise "Příběhy kláštera a města Police nad Medhují " V.V.Tomek. Popisuje, že stoka vedla vodu na klášterní mlýn a pak pokračovala pod mostem přes cestu, vedoucí Hlavní / dnes Kostelní/ ulicí.

V r. 1617 vypukl v Polici opět obrovský požár, shořelo 70 domů, včetně radnice, pivovaru, špitálu, mlýna a 15 městských stodol. 

Další velký požár v Polici byl v r. 1700.

Roku 1708 za opata Otmara Zinkeho byl mlýn znovu postaven do zhruba současné /kamenné/ podoby a posunut poněkud níže od kláštera, neboť pod klášterem bylo prameniště vod a muselo být odvodněno.

Roční nájem z Podklášterního mlýna byl nejvyšší na Policku: 144 zlatých 40 krejcarů.

Roku 1739, kdy bylo rozprodáno benediktiny-opatem Bennem- do soukromých rukou více mlýnů z polického panství, koupil 16.10.1739 Podklášterní mlýn Antonín Kahler z Hejtmánkovic za 580 kop míšeňských. Mlýn však pravděpodobně přešel zpět do rukou klášterních, neboť opat Fridrich /Bedřich Grundtmann, 1752-72/ jej 29. srpna 1767 znovu prodal a to Melicharu Klímovi za 550 kop míšeňských.  

Dne 22.března 1783 předal Klíma mlýn synu Františkovi za 500 kop míšeňských. František Klíma jej 22.března 1813 prodal Ferdinandu a Františce Richtrovým za 5 350 zl. cís. mince. Když Ferdinand Richter zemřel, mlýn koupil 14. listopadu 1836 jeho syn František Richter za 4000 zlatých cís. mince.

R.1854 koupil mlýn od Františka Richtera za 4 000 zlatých mlynář František Freiwald. 

V roce 1867 mlýn získal Josef Pelly, zvaný "krásný mlynář", který zde roku 1874 také zemřel. Josef Pelly vystřídal na Policku více mlýnů, např. v letech 1851-59 vlastnil mlýn v Maršově č. 13 a předtím byl i krupařem v Polici.

Posledním mlynářem na Podklášterním mlýně byl Josef Beran, syn Celestýna Berana ze Zbečníku č.p. 31, s manželkou Annou, dcerou rolníka Václava Kollerta ze Suchého Dolu č.p.30. Mlýn koupil 10. dubna ještě se svou první manželkou Františkou, rozenou Vajsarovou, která zemřela v r. 1929.  Ve mlýně se také pekl chleba.

V době nedostatku potravin po 1. světové válce v roce 1920 se konala na náměstí hladová demonstrace, která se přesunula k Podklášternímu mlýnu. Lidé napadali mlynáře Josefa Berana, že je šidí a povídalo se, že obilí je protiprávně odváženo za vyšší ceny do Pruska a pro české obyvatelstvo není na chleba. Mlynář nepříjemnou situaci vyřešil tím, že mezi lidi rozdělil nalámaný napečený chleba a demonstrace se rozešla. 

V r. 1930 je psána majitelka mlýna Františka Beranová (RR).

Mletí na Podklášterním mlýně bylo ukončeno 20.prosince 1950, ale pravěpodobně se mlelo ještě o něco déle. Pekárna při mlýně zůstala v činnosti až do roku 1958. Mlynář Beran zemřel v r. 1960, objekt dosud vlastní jeho potomci.