mlýn Herber na Palhanci; Schellenmühle

Vodní mlýn na Palhanci patří k nejstarším na Opavsku. Nechal ho zbudovat na zeměpanských pozemcích sám opavský vévoda Mikuláš II. Plat který mu z tohoto mlýna náležel, daroval listinou ze dne 13. března 1362 své dceři Anežce, jeptišce kláštera sv. Kláry v Opavě. Po její smrti přešel roční plat z mlýna na klášter sv. Kláry, ale mlýn dále zůstal v držení opavských knížat. V druhé polovině 16. století se v držení „jaktařského mlýna“ zvaného také „mlýn pod Vejhovci“ (podle vesnice Vehovice, dnes Wiechowice v Polsku) vystřídalo několik opavských měšťanů. Zmíníme alespoň Barboru, vdovu po Mikuláši Oříškovi, Pavla Hema, Andrýse Froše, Paula Hajna, syna dříve uvedeného Pavla Hema. Mlýn roku 1580 vyhořel a na jeho základech postavil tehdejší mlynář Paul Hajn mlýn nový. Po něm získal také mlýn jméno, protože když se roku 1610 žení je v matrice uvedeno, že pochází z Palhanova mlýna. Odtud získala jméno i osada Palhanec, která v okolí mlýna později vznikla. Německý název mlýna „Schellenmühle“ pak odkazuje na svého majitele z počátku 17. století Jana Šelendorfa z Hornspeku.
Na začátku 18. století nechal klášter sv. Kláry v Opavě mlýn znovu vybudovat a dne 4. dubna 1705 ho za 800 zl. prodali do dědičné držby Jiříku Klimkovi. Kromě toho byl povinen klášteru ročně dodat 3 maldry a 14 čtvrtní rži, krmit 5 vepřů (z této povinnosti se mohl vyplatit za sumu 6 zl. za každého vepře), mlít klášteru zdarma veškeré obilí. Bez povolení vrchnosti (kláštera) nesměl také mlýn prodat nebo ho zastavit. Při prodeji mlýna pak klášteru náleželo 10% odstupné z prodejní ceny. Avšak už roku 1712 byl Jiřík Klimek mrtev a vdova prodala 22. října 1712 mlýn s veškerým příslušenstvím svému zeti Pankráci Suchánkovi za stejnou sumu, za jakou mlýn koupil roku 1705 její manžel. Kromě mlýna získal Suchánek i kovaný vůz, 3 koně, 1 pluh, 1 nákolesník (hák), 1 brány trojdílné. Zkrátka vše co potřeboval k obdělávání k mlýnu přináležejících polností.
Z karolínského katastru se dovídáme, že mlýn měl roku 1723 dvě složení s jedním krupníkem a měl právo výčepu piva a kořalky. Mlynář choval 18 krav a 3 prasata a oséval 6 čtvrtní pole. Roční výnos mlýna pro klášter činil 44 tolarů. Dne 24. dubna 1746 prodala vdova po Pankráci Suchánkovi mlýn svému synovi Josefu Suchánkovi (*1724) za 1000 zl. Za něho bylo přistavěno třetí složení a olejna. Do vlastnických poměrů mlýna výrazně zasáhl Josef II., který v roce 1783 zrušil klášter klarisek v Opavě a mlýn společně s bývalým klášterním panstvím přešel do vlastnictví náboženského fondu.
Josef Suchánek už podstatně zvětšený mlýn prodal 1. července 1791 za 3050 zl. svému synovi Vavřinci Suchánkovi (1754-1807). Vavřinec Suchánek byl ženat s Juliánou, dcerou Václava Kantora, mlynáře z nedalekých Wiechowic. Ta po smrti svého manžela prodala mlýn s veškerým příslušenstvím a se všemi pozemky svému synovi Karlovi Suchánkovi za úhrnnou sumu 14124 zl.
Karel Suchánek však zemřel velmi mlád už 26. června 1819 a na základě jeho pozůstalostního protokolu přešlo vlastnictví mlýna na jeho dvě nezletilé dcery (Františku a Antonii). Mlýn jim měla po uplynutí doby 20 let převézt jejich matka Eleonora Suchánková. Ta se 1. května 1820 provdala za Tomáše Čecha, syna mlynáře z Boblovic v pruském Slezsku, který na mlýně pravděpodobně poté hospodařil. K naplnění pozůstalosti však nedošlo, protože 9. ledna 1839 koupil palhanecký mlýn i s  příslušenstvím za 19500 zl. Anton Springer, textilní podnikatel z Opavy. Na mlýně hospodařil jeho syn Anton, který se také 20. května 1856 v Jaktaři oženil s Antonií Bučkovou z Milostovic.
Dne 11. června 1876 prodal Anton Springer mlýn Janu Herberovi z Opavy. Herberovi se v Palhanci připomínají už od roku 1712 kdy tam jejich předek Valentin Herber koupil zahradu. Za něho byla uskutečněna významná změna, když zastaralé mlýnské kameny byly nahrazeny mlecími válcovacími stolicemi, které znamenaly nejen zvýšení produktivity, ale i značné zkvalitnění výrobků. Když roku 1900 zemřel mlynář Jan Herber a mlýn dále spravovala vdova Marie Herberová neznamenalo to zdaleka konec další modernizace. Naopak roku 1904 byla mlýnská kola nahrazena vodními turbínami, následkem čehož se zvýšila mlecí kapacita na 320q denně. Po vzniku Československa se 1. ledna 1919 Válcový mlýn M. Herberová stal veřejnou obchodní společností.
Jediným vlastníkem mlýna se stal od roku 1920 Bedřich Herber. I za něho pokračovala další modernizace mlýna, když byla roku 1937 instalována parní turbína.
Druhá světová válka a s ní spojená nacistická okupace zasáhla i do života palhaneckého mlýna. Protože se jednalo o výhradně českou firmu byl zde dosazen správce Ferdinand Wolter z Opavy. Konec války v roce 1945 však bohužel neznamenal ukončení komplikací pro majitele mlýna, protože rozhodnutím Ministerstva výživy ze dne 31. července 1946 byla firma znárodněna.
Majitel mlýna podal ale proti rozhodnutí stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Praze, a protože ta nebyla až do února 1948 vyřízena, vedl Bedřich Herber mlýn nadále jako soukromý podnik. Až po únorovém převratu v roce 1948 byl správou mlýna pověřen Ladislav Bezubka, ředitel Slezských mlýnů, n. p. Krnov. V květnu 1948 byl pak mlýn začleněn do Slezských mlýnů, n. p. Krnov jako závod Palhanec u Opavy. K 1. prosinci 1948 bylo ve mlýně zaměstnáno 51 zaměstnanců. Po zrušení národního podniku Slezské mlýny Krnov se stal roku 1960 palhanecký mlýn součástí n. p. Mlýny a těstárny Pardubice. Od 1. ledna 1987 přešel na nově zřízený n. p. Severomoravské mlýny Olomouc.
Teprve změna politického systému po roce 1989 umožnila, aby mlýn v Palhanci byl vydán v roce 1992 oprávněným dědicům, třem dcerám Bedřicha Herbera. Protože v letech 1948-92 byly zanedbány investice, rozhodly se majitelky mlýna uskutečnit roku 1994 nákladnou rekonstrukci, kterou provedla švýcarská firma. Díky zavedení špičkové technologie může i dnes stejně jako v minulosti Mlýn Herber čelit náročné konkurenci.

(Pavel Solnický)