Gabriel Fajkus v roce 1919 prodal mlýn bez pozemku 15 měřic k tomuto původně přináležejících mlynáři Josefu Škarudovi.
Josef Škaruda dovedl dobře obchodovat, měl také pilu v dobrém provozu avšak pro svoji přílišnou rozšafnost prohospodařil a byl nucen mlýn, pilu a pozemek 8 měřic naproti domu čp. 14 ležící v roce 1926 prodat. Přistavil si při mlýně nad chlévem výměnek, ujednal s kupitelem doživotní dodávku něco mouky, mléka, vejce, odpadkové dříví na pálení a piliny co stelivo pod vepře a užívání ½ měřice role.
Mlýn, pilu i 8 měřic pozemku koupili Jan a Marie Švrčkovi, bývalí pasekáři z Rožnova, kteří od prvopočátku s výměnkářem v nezhodách byli. Byli kupem značně zadlužení v sirotčí pokladně a Místecké spořitelně a Škarudovi ještě 30 000 Kč dlužili. Mlynářství a pilařství pokulhávalo, povinnosti výměnkářem na ně uvalené, jednak s dodáváním povinného a jednak placení úroků nebyli sto dochvilně dodržovat, byli často poháněni k soudu a upadávali. Švrček těžce onemocněl a 3.
10. 1930 zemřel. Dluhy rostly.
K dceři Marii přiženil se mlynář Eustach Klapuch, který chtěl stůj co stůj mlýn a pilu do výnosného chodu přivésti, investoval hodně avšak štěstí nebylo na jeho straně a jeho snaha zmařena 16. 9. 1931, kdy hrozným požárem (zasažen bleskem) byl zničen mlýn úplně a vrch výměnku částečně. Tím zůstali na mizině, uchýlili se pod střechu rolníka Naisara a ruina mlýnské budovy stála opuštěná.
V průběhu roku 1932 následovaly pokusy o opravu vyhořelého mlýna a jeho uvedení do provozu. Tuto snahu měl především p. Fuciman, mlynář z Bašky.
Úsilí však nepřineslo očekávaný výsledek a v následujícím roce se již v souvislosti s tímto mlýnem setkáváme se jménem mlynáře Josefa Bayera. Po sňatku s Marií Wagnerovou žije ve Skotnici u Příbora, zde se dovídá o možnosti koupě vyhořelého mlýna. Využívá možnost za přispění mlynářského odborníka Karla Kasana a pomocí bratra své manželky Karla Wagnera je v průběhu jara 1933 celá přestavba mlýna nákladem 156 000 Kč dokončena. Bayer znovuzřídil střední mlýn moderně vybavený k pohonu vodní turbína s výpomocným elektromotorem. Mletí převážně námezdní a z části obchodní, výkon asi 80 q za 24 hod.
Historie rodu Bayerů sahá do Bernatic u Nového Jičína. V obecní kronice je uvedeno, že Jaroslav Bayer kandidoval za tento kraj i do Zemského sněmu v Brně. Do Kunčiček u Bašky se Bayerovi přestěhovali 28. června 1933, jak také ukazuje letopočet ve štítu kunčického mlýna dodnes.
K tomu, že mlýn pana Josefa Bayera již od svých počátků dokázal obstát v konkurenci řady okolních mlýnů rozhodně napomohly dvě skutečnosti – především to bylo zavedení výměnného mletí – za zrní byla okamžitě dodána mouka a oproti jiným mlýnům bylo zde umožněno i mletí pšenice. Do mlýna přijížděli zájemci z Brušperka, Palkovic, Českého Těšína, Skalice, Raškovic a mnohých dalších míst.