mlýn Mohelka

Na katastrální mapě z roku 1843 ještě není vyznačen, vznikl pravděpodobně až později. Poprvé je uváděn na III. vojenském mapování.

V 1. pol. 19. st. nejsou majitelé usedlosti čp. 23 Na Mohelkách uváděni v matrice obce Hlavice jako mlynáři, ale jako podruzi. V březnu 1860 se zde Josefu Nedvědovi a Terezii rozené Rejzkové z Mukařova narodila dcera Dorota. Josef Nedvěd je u tohoto zápisu uváděn jako chalupník. Ale o jeden zápis výše z listopadu 1857, u narození jiného dítěte, je zapsána jako kmotra Terezie Nedvědová jako mlynářka z Kozmic čp. 23. V dřívějších záznamech se podobný údaj nevyskytuje, lze proto předpokládat, že zdejší usedlost čp. 23 začala jako mlýn fungovat někdy v 50. letech 19. století. Toto datum podporuje i skutečnost, že na mapě stabilního katastru Kozmic z roku 1843 není usedlost zakreslena jako mlýn.

V 2. pol. 19. st. se na mlýně často střídali nájemci. V roce 1868 je uváděn Josef Seifert ze Železnice, kterému se zde narodila dcera Růžena. V roce 1870 se na mlýně dalšímu nájemci Františku Chalupníčkovi z Chocnějovic narodil syn Josef a v roce 1871 nájemci Františku Seifertovi (bratr předchozího Josefa Seiferta) ze Železnice syn František a v roce 1872 dcera Anna.

V 1. pol. 70. let 19. st. změnil mlýn majitele. Koupil jej František Jágr z Kněžiček s manželkou Kateřinou rozenou Milerovou ze Smržova. Také za jeho života v roce 1875 měl mlýn v nájmu Josef Beznada z Turnova.

28. dubna 1884 mlynář předčasně zemřel v 37 letech na tuberkulózu. Živnosti se ujal další nájemce Josef Prokop z Krazmanova, který však 21. 8. 1885 zemřel. V roce 1889 je v matrice jako nájemce uváděn Václav Váňa.

V 90. letech 19. st. převzal mlynářské řemeslo Antonín Mertlík z České Skalice, který si vzal za manželku dceru Františka Jágra Marii. Ve mlýně se jim narodilo několik dětí, avšak 27. 1. 1903 mlynářka Marie umírá ve věku 32 let, rovněž na tuberkulózu jako její otec. Rodina poté odešla a usedlost prodala v roce 1904 novému majiteli Josefu Kuntošovi a jeho manželce Marii. S jeho jménem je spojena modernizace mlýna. Do té doby fungoval mlýn na vodní kolo. V listopadu 1906 obdržel mlynář Josef Kuntoš povolení k přestavbě a na místě vodního kola instaloval Francisovu turbínu.

Mlýn vlastnil Josef Kuntoš.

V roce 1930 je jako mlýnář uváděn  Jos. Kuntoš.

Po smrti Josefa Kuntoše v roce 1934 převzal mlýn jeho syn Miloslav. Živnost samotnou ale provozovala vdova po mlynáři na základě vdovského práva. V roce 1936 provedli částečnou modernizaci spojenou s výměnou několika strojů.

kapacita 10 q/24 hod.

Během 2. sv. války Němci zaplombovali mlecí stolice, aby se nemohlo mlet. Pak často údolím projížděli a kontrolovali neporušenost plomb.

Po válce mlýn fungoval do roku 1951, kdy byla mlynáři odebrána koncese a zrušena živnost.

Slouží k rekračnímu bydlení, v posledních letech chátrá.