V roce 1700 byl pod Velkým rybníkem na pravém břehu potoka Žernovníka postaven tzv. Dolní mlýn. Po r. 1770 měl čp. 20. Nejstarším jeho vlastníkem byl mlynář Jan Bergmann s manž. Annou Marií (+1751 jako vdova u syna Jana v čp. 9).
V r. 1722 je na mlýně již uváděn mlynář Jan Kryštof Kittel z Kokonína /nar.1700/s manž. Annou Marií roz. Jäkelovou (+1730). Ten v r. 1730 mlýn prodal Janu Karlu Seidelovi (manž. Eleonora roz. Elgerová).
Karel Seidel prodal dále svůj mlýn 3.3. 1753 za 892 zlatých 30 krejcarů rýnských Kristiánu Hilpertovi /1712 - 1776/. V tomto zápisu se také prvně hovoří o pile, která k mlýnu náležela.
Kristián Hilpert (+1776) s manž. Annou Rosinou tu mlynařil 20 let a roku 1773 svůj mlýn a pilu prodal za 800 zlatých Gottfriedu Ulbrichovi z Maršovic/1725-1797/, manž. Gertruda, roz. Kittelová z Kokonína z mlynářského rodu. Pro Ulbricha pracovali synové Kamila Hilperta Kristián a František.
Dne 8.listopadu 1786 prodal Ulbrich mlýn o jednom složení s příslušenstvím, vlastní vodou / Velkým rybníkem/ a s pilou za 1425 zlatých Antonínu Fischerovi / 1759-1834/, mlynáři ze Smržovky čp. 11. Mlýn vedl Antonínův švagr, mlynář František Preissler /1759-1839/ až do roku 1792. Od toho roku byli totiž Preisslerovi majiteli Horního mlýna v Huti čp. 19.
Antonín Fischer se tehdy rozhodl k úplné přestavbě Dolního mlýna na jiné místo. Roku 1793 koupil od Bergmanových dědiců parcelu domku čp.9 s pozemkem na levé straně potoka Žernovníka. Zároveň koupil ještě další pozemky pro vyhloubení nového mlýnského náhonu 1 sáh širokého a 48 sáhů dlouhého. Po dostavění mlýna roku 1794 byl Velký rybník vypuštěn a zasypán. Na novou mlýnskou budovu bylo přeneseno číslo popisné 20. A tak od roku 1793 je mlýn na levé straně potoka.
Antonín Fischer provozoval mlýn o jednom složení a pilu do roku 1816, kdy jej prodal se vším dalším majetkem svému synovi, též Antonínu Fischerovi, za 4000 zlatých. Antonín Fischer mladší /1796-1836/ se vyučil mlynářem u otce a v r. 1813 se oženil s Josefou (1791-1844), dc. Františka Bernta, koželuha v Huti čp. 10.
Vdova Josefa Fischerová se znovu provdala za Františka Šourka, šenkýře v Zásadě
1844 po smrti otce i matky připadl mlýn dosud svobodnému synovi Josefu Fischerovi / nar.1814/.
V r. 1846 se uvádí na mlýně pachtýř Jan Karel Anders, evangelík z Nové Vsi v pruském Slezsku se ženou z Vratislavic u Liberce.
30. března 1847 prodal Josef Fischer mlýn čp.20 svým příbuzným - hajnému Hubertovi Praschingerovi z Huti čp. 3 a jeho manželce Josefě, dceři mlynáře Antonína Fischera ml. Po svém prastrýci c.k. majorovi Ignáci Berntovi zdědila statek čp. 3, domky čp. 51 a 3a a 7 ha pozemků.