9.10.1862 vyšehradská kapitula zřídila nový rybník u Průhonic a naopak zrušila Dobřejovický rybník. Proti tomu však 28.10.1862 protestovali pobřežní mlynáři na Botiči. "Mlynářská činnost jejich byla tímto nemilosrdným skutkem naprosto zmařena, neboť mlýny, které dříve majitelům dostatečnou výživu poskytovaly, ani při šetrnosti a pracovitosti ku skromné zámožnosti nepomáhaly, staly se pouhými baráky a utrpěly značnou ztrátu na ceně." Podepsali mlynáři František Počta z Průhonic čp. 30, František Habětín z Průhonic čp. 34 a Josef Koníček z Újezda u Průhonic.
8.11.1862 kapitula žádost zamítla se zdůvodněním, že "kapitulní mlýn na Botiči napájí se téměř pouze blízkými dolejšími prameny a vodoteky a ze zamýšleného rybníka sotva nabude většího příttoku vody, vystavěním zmíněného rybníka získají jen hoření mlýny a držitelé pobřežních luk a zahrad zelinářských".
6.11.1863 se vyšehradská kapitula rozhodla vyřešit celý spor jednou provždy a vyplatit společenstvu mlynářů příspěvek 550 zlatých v souvislosti s vystavěním rybníka v Průhonicích (rozhodnutí bylo předáno mlynáři Františku Habětínovi z Průhonic čp. 34).
Posledním majitelem mohl být Koníček, patrně se však jedná o omyl, jelikož Koníčkové byli držiteli mlýna v Újezdě u Průhonic a jako jediní měli právo manipulovat se stavidlem nad Labešským mlýnem (toto právo totiž majitel panství, zámku a parku neměl).
1885 hrabě Arnošt Emanuel Sylva Tarouca mlýn vykoupil a nechal zbořit, zbytky náhonů a opěrných zdí zakomponovány do přírodního parku. Do konce 50. let prý v parku stála stará hrušeň z mlýnské zahrady.
