Dolní, též Dolejší mlýn nesl čp. 4. Na počátku 19. století se sem dostala rodina Pavlíkova, která tu vydržela bezmála 100 let. Josef Pavlík z Merklína mlýn koupil dne 18. září 1806 za 12 937 zl. V roce 1833 Josef Pavlík zemřel a mlýn získal jeho syn Antonín Pavlík, a to se se všemi pozemky v celkové hodnotě 11 150 zl. W. W. Mlýn musel čelit následkům požáru ze 4. května 1838, který měl dle obecní kroniky poškodit i mlýn čp. 4., bližší informace k poškození budovy nejsou. Mlýn vlastnil až do konce 40. let. Dne 20. listopadu 1849 převedl Antonín Pavlík skrze svatební smlouvu mlýn, „pozemky, louku č. top. 443, políčko pod 6 strychů a louku pod 2 fory sena, dále 4 krávy, 4 telata, ročního býčka, 2 koně a 1 vepře v celkové ceně 4400 zl. C. M. svému synovi Josefu Pavlíkovi a jeho nastávající manželce Marii Maškové.“ Hospodařil na mlýně přes tři desetiletí, zachytilo ho tu ještě sčítání lidu z roku 1880. Tehdy máme ve mlýně evidovány z rodu Pavlíků tyto osoby: Josefa Pavlíka, vdovu Františku Pavlíkovou, dále svobodného Antonína Pavlíka, který se učil řezníkem, svobodného a školou povinného Karla Pavlíka též Josefa a Aloise Pavlíka. Při hospodářství jsou ještě zapsány svobodné dámy Anna a Josefina Pavlíkovi. Mlýn se po smrti Josefa Pavlíka dostal do finančních potíží, protože v roce 1887 proběhla jeho dražba, kterou vyhrál Bernard Klein, jenž vzápětí mlýn prodal veselskému statkáři Bedřichu Macenauerovi. Příležitost ke koupi mlýna nazpět do vlastnictví rodiny Pavlíků vznikla nedlouho po sňatku Karla Pavlíka s Annou Cintrhofovou v lednu 1897. V červnu 1901 Karel Pavlík zemřel a vdova Anna nebyla schopna majetek udržet: záchrannou ruku jí podal Václav Engler, mlynář v Seči u Blovic. Anna se za něj provdala a Engler se stal spoluvlastníkem mlýna. Na seznamu obchodů a živností v městě Janovicích k roku 1903 je uveden dům čp. 4 uveden jako umělecký mlýn v rukách Václava Englera. V srpnu roku 1906 nechala jistá mlynářka Pavlíková z domu čp. 4 nepochybně Anna Englerová postavit kříž za mostem přes Jelenku na rozcestí mezi Strážovem a Nýrskem, údajně jako díkuvzdání za pomoc v těžkých dobách, kdy byl uchován majetek pro její rodinu v době zadlužení mlýna. Bez pomoci majitele statku ve Veselí, který mlýn finančně podpořil, by byl mlýn prodán. Jako majitel mlýna a mlynář je k roku 1910 zapsán už Václav Engler, dále jeho žena Anna Englerová, syn Václav a dcera Marie. Další dva zápisy patří dětem Anny z prvního manželství, a to Františkovi a Anně Pavlíkové, kteří jsou oba na studiích. Pak máme ve mlýně stárka Josefa Duchka, čeledína Josefa Sladkého, majitelku bytu vdovu a výměnkářku Františku Pavlíkovou a nevlastní dceru Josefu Pavlíkovou. Syn Anny František Pavlík je od 15. července 1913 zapsán jako mlynářský učeň, plánovaná doba učení dva roky. Z předchozího studia doložil vysvědčení z dvouleté obchodní školy v Klatovech. Za poplatky zaplatil dvanáct korun a výuční list získal k 11. listopadu 1913. Jeho učebním pánem byl jeho nevlastní otec Václav Engler. K roku 1912 je Václav Engler zapsán ve Společenstvu mlynářů Klatovy. Od prvního července 1919 se stal mlynářským učněm i potomek Václava Englera, Václav Engler mladší, který vystudoval měšťanskou školu a dva ročníky obchodní školy v Klatovech. Za poplatky zaplatil 54 korun a výuční list získal 10. října 1921. Učebním pánem mu byl logicky jeho otec. V Janovicích se v roce 1919 konaly obecní volby zastupitelstva a dle voličského seznamu z domu čp. 4 jsou celkem čtyři oprávnění voliči: Václav Engler, Anna Englerová, výměnkářka Františka Pavlíková a Anna Pavlíková. K roku 1921 je majitelem bytu Václav Engler,240 v mlýně je zapsána i jeho manželka Anna, syn Václav a dcera Marie. Opět je zapsána vdova Františka Pavlíková. V poslední řadě je zde zmíněn jeden kočí. K roku 1930 máme potvrzeného majitele mlýna Václava Englera. Stavení máme vedené už nejen jako mlýn, ale i elektrárnu. Katastrální úřad Klatovy má záznamy o další změně vlastnictví mlýna. Konkrétně se jedná o rozdělení vlastnictví na polovic mezi Václava Englera a Janu Englerovou v červenci 1933. V březnu 1938 pak poloviční vlastnictví Jany připadlo Marii Englerové. K roku 1937 máme ve mlýně učně Bedřicha Brašnu z Újezda pod mlynářským dohledem Václava Englera. Bedřich však dle záznamů v knize učňů dne 8. listopadu 1937 vystoupil. Václav Engler mladší zaregistroval svou živnost dne 19. dubna roku 1937 do společenstva mlynářů v Klatovech. K roku 1938 zde byl učeň František [Stojir] z Újezda. Výuční list však nedostal. Učeň z roku 1939 také nedokončil a důvod je uveden takto: „učební poměr přerušen pro špatné chování.“ Není však podrobněji rozepsáno, z jaké strany špatné chování pramenilo. Můžeme se jen domnívat, zda to bylo ze strany mlynáře Englera a jestli to nebyl důvod i předchozích ukončených učebních poměrů. K roku 1938 byl stále na mlýně Václav Engler, ale nájemce byl pan Vilém Lev. K tomuto roku procházel mlýn revizí.
(Diplomová práce Lenka Ledvinová)
Od roku 1649 zachycen jako majetek vrchnosti skrze statek v Janovicích. Prvním doloženým mlynářem byl Kašpar Zajíc. Dále Ondřej Hájek, Šimon Soběhrd, Václav Melichar, Bernard Rumpler, Jan Reiniger, Vilém Baierl, Václav Metzner, Viktor Blahut, Tadeáš Blahut, František Vorel, Václav Blahník, Václav Šebela, Wolfgang Braun, Václav Braun, Václav Braun, Adam Braun, Václav Holub, Františka Holubová, Joef Pavlík (z Merklína), Antonín Pavlík, Josef Pavlík, Bernard Klein, Karel Pavlík - po smrti Karla si jeho žena Anna (rozená Cintrhofová) vzala mlynáře Václava Englera, který je potvrzeným majitelem až do roku 1938.
Viz https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/13528/DPTX_2007_1_11210_ASZK10001_122252_0_37175.pdf?sequence=1&isAllowed=y (s. 263–264); https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/52497/1/LEDVINOVA%2c%20Lenka%2c%20Mlynari%20a%20jejich%20socio-ekonomicka%20pozice%20v%20obcanske%20spolecnosti%20%281850_1938%29%2c%20Plzen%202023.pdf (s. 37–40)
Mlýny se nazýval také jako Dolní, nebo Dolejší.
S historií mlýna je spojena výstavba kříže. Dle městské kroniky: V srpnu roku 1906 nechala jistá mlynářka Pavlíková z domu čp. 4 (nepochybně Anna Englerová) postavit kříž za mostem přes Jelenku na rozcestí mezi Strážovem a Nýrskem, údajně jako díkuvzdání za pomoc v těžkých dobách, kdy byl uchován majetek pro její rodinu v době zadlužení mlýna. Bez pomoci majitele statku ve Veselí, který mlýn finančně podpořil, by byl mlýn prodán.
Co do technických parametrů, tak mlýn Václava Englera čp. 4 disponoval k roku 1930 dvěma koly na svrchní vodu a fungoval jako mlýn i elektrárna. Engler získal podrobnou revizi svého mlýna k roku 1935, kde se nachází popis obou kol a zní takto: „Obě mlýnská kola jsou rovnoběžná a jsou zřízena tak, že v případě potřeby může pracovati každé zvlášť.“ Další technické parametry k mlýnu čp. 4 lze vyčíst z další provedené revize mlýna k roku 1938, mlýn vlastnil stále dvě kola na svrchní vodu.
Viz https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/13528/DPTX_2007_1_11210_ASZK10001_122252_0_37175.pdf?sequence=1&isAllowed=y (s. 263–264); https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/52497/1/LEDVINOVA%2c%20Lenka%2c%20Mlynari%20a%20jejich%20socio-ekonomicka%20pozice%20v%20obcanske%20spolecnosti%20%281850_1938%29%2c%20Plzen%202023.pdf (s. 47)
(Diplomová práce Lenka Ledvinová)
