Syn Petra Zdeněk Rechcígl se rozhodl v roce 1921 mlýn zmodernizovat. Nahradil stávající vodní kolo Francisovou turbínou o výkonu 1,5 HP. Za tímto účelem podal na okresní hejtmanství do Turnova žádost o započetí vodoprávního řízení a udělení povolení ke stavbě 27. dubna 1921. O tomto řízení existuje zápis, který obsahu popis budovy mlýna, podrobný popis stávajícího vybavení mlýna a popis projektu. Komise mu povolení ke stavbě turbíny udělila. Zdeněk Rechcígl poté provedl na mlýně stavební změny, instaloval turbínu, ale neodstranil staré vodní kolo. Vysvětlil to tím, že si kolo ponechává v záloze pro případ, že bude suchý rok, neboť při nízkém stavu vody v Mohelce by turbína špatně fungovala. V červenci 1921 požádal o kolaudaci, v srpnu proběhlo na mlýně šetření a komise mu udělila povolení k užívání turbíny.
Zrekonstruovaný mlýn dlouho nefungoval, neboť 22. června 1924 ho zachvátil požár. Zdeněk Rechcígl potom odešel do Hořovic u Berouna.
V roce 1925 koupil mlýn jako vyhořelý Karel Bartoš. Rozhodl se jej obnovit a podal žádost o povolení rekonstrukce. V žádosti je popsáno strojní vybavení: tarár, triér, loupačka, dvouválcová stolice žitná, kombinovaná stolice pšeničná, složebí francouzských kamenů na domilku, šrotový hranolový a moučný hranolový vysévač pro žito, rovinný vysévač pro pšenici, reforma, transmise a zásobníky na obilí. Nový mlýnice měla stát na starých základech při obytné budově čp. 4, doplněná o dvoupatrový zděný přístavek, krytý břidliví. V přízemí bylo místo pro turbínu a dolní mlýnici, kde se přijímalo a vážilo obilí. Začínaly zde 2 výtahy. První patro sloužilo k mletí, stála zde loupačka na obilí, jedna žitná stolice, francouzský kámen a šrotovka. Patrem také probíhaly svody od reformy, rovinného vysévače a tararu. V druhém patře pracoval rovinný vysévač a moučný cylindr, reforma, tarar a cylindr na žito. Elektrickou energii celému domu dodávalo nainstalované dynamo. Veškeré vybavení mlýna bylo od firmy Kohout z Prahy Smíchova. Kolaudace proběhla v lednu 1926.
V roce 1932 je v sousedním domě čp. 32 evidována pekárna s vlastní pekařskou dílnou, která patřila ke mlýnu.
Karel Bartoš mlýn zrekonstruoval, ale zadlužil se (dluh činil 320.000 Kč). V roce 1932 na přelomu února a března musel propustit nejprve stárka Bohouše Skálu, v červnu pekaře Josefa Soukupa. 26. ledna 1935 měla proběhnout dražba, těsně před ní 23. ledna 1935 budovu mlýna znovu zachvátily plameny. Mlynář byl v té době dokonce „zavřený u soudu“. V listopadu 1938 požádal Karel Bartoš úřady o svolení k používání mlýna. Ministerstvo obchodu v odpovědi konstatovalo, že mlýn není již od roku 1935 v provozu a všechny stroje jsou odmontovány a odvezeny. Proto je živnost považována za zaniklou.
