Má na krku mlýnský kámen.
(německé rčení)

mlýn Slabov

mlýn Slabov
9
5
Slabov
Hodkov
391 33
Tábor
Zvěstonín
49° 29' 44.1'', 14° 29' 32.1''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Pod obcí Hodkov u Jistebnice jsou na samotě dvě stavení. Jedno je bývalý selský statek, druhé přestavěný bývalý mlýn Slabov. Slaba mlynář vzpomínán v urbáři z r.1538, na mlýně byl již před rokem 1526. Do začátku 19. století byl mlýn součástí statku jako čp.5. Následně došlo k osamostatnění mlýna, který je pak uváděn pod čp.9. V třicátých letech byla instalována turbína jejíž výkon nebyl využíván jen k mletí, ale po uzavření mlýna za 2. světové války hlavně pro pohon hospodářských strojů a zámečnickou výrobu. V současností je objekt mlýna přestavěn hlavně k bydlení.
Jihozápadně od obce Hodkov
Smutná
nepřístupný

Obecná historie:

SLABOV – KRONIKA JIHOČESKÉ MLYNÁŘSKÉ RODINY
(Částečný výpis-kráceno)
Pod vesnicí Petříkovicemi v půvabném, olšemi a vrbami vroubeném údolí starodávného potoka Cedronu leží osada Slabov, sestávající ze mlýna a statku. Dnes označen jest mlýn čp.9 a patří k obci Hodkovu v okrese Sedlec na dr. Wils. a statek čp.5 k obci Svoříž. V prvé polovině 16. věku přináležel Slabov ještě k Petříkovicům, jak vidno z urbáře panství jistebnického uloženého v archivu města Tábora. Kdy ves Petříkovice získána k panství jistebnickému, není známo; jisto jest, že roku 1379 nejmenuje se mezi vesnicemi hradu Příběniček, ale jak Jistebnice, tak i nejbližší okolí Petříkovic – Svoříž, Hodkov, Zbelitov, Nehonín – byly državou rožmberskou. Po prvé uvedeny jsou Petříkovice jako ves panství jistebnického teprve ve smlouvě z 19. ledna 1538, kterou dědici rytířů z Kozího prodali panství jistebnické obci města Hradiště Hory Tábor.1) Ze soupisu příjmů kostela jistebnického s počátku 15. století se dovídáme, že v Petříkovicích platil faráři Hronek za paní Káčů ročně na dvakrát ½ gr. (správně ½ kopy) – tolikéž za druhý lán.2) Když roku 1420 klerik a pozdější husitský hejtman Petr Hromádka (správně Hromada) z Jistebnice pro nově utvořenou obec pod obojí dobyl Hradiště Hory Tábor, spěchali nadšení vyznavači z blízkého i vzdáleného okolí do rychle vzrůstajícího města. Mezi prvními obyvateli jmenují se usedlíci z Jistebnice, Padařova, Petříkovic, Květuše, Oltyně, Druhovic, Opařan a j.
O poddanských poměrech na panství jistebnickém za vlády Hradiště Hory Tábor jsme zpraveni ze jmenovaného již urbáře, doplněného r. 1538, tehdy ihned po získání dominia jistebnického. Z něho se dovídáme, že byli v Petříkovicích usedlí a platili vrchnosti na úroku svatohavelském: Vaněk 54 gr. a 5 slepic úročních, Kuba 14 gr., též 8 gr. a 2 slepice, Slaba, mlynář půl kopy. Úrok svatojiřský byl stejný, pouze Vaněk platil 36 gr.

Vrchnost táborská vládla svým poddaným v pravdě demokraticky a poddanská břemena byla velmi mírná. Ve většině vesnic nebyli poddaní ani robotou povinni a platili pouze úrok svatojiřský a svatohavelský.1) Také mlynář Slaba kromě úroků neodváděl vrchnosti táborské ničeho více. Křestní jméno tohoto držitele mlýna, jenž po něm a jeho potomcích dodnes Slabov se nazývá, neznáme. Na počátku vlády pánů táborských byl as 40ti letý a hospodařil na mlýně již více roků, pravděpodobně již v době samostatného státu českého, tedy před rokem 1526. Nejmladší jeho syn, který později (kol r. 1570) mlýn převzal, jmenoval se Jiřík. Dle toho, že zemřel r.1606, maje již některé děti zaopatřené, soudíme právem, že se narodil kol r. 1540.

V době, kdy Jiří Slaba mlýn od otce přejímal, byl již ženat. Jeho manželka jménem Mandolena svého muže přežila. Z blízkých příbuzných Jiříka Slaby známe sestru Martu provdanou Koudelkovou, jejíž manžel vlastnil dům v Táboře, bratra Jílka „pacholka“, Matouše v Brtci, děvečku Hládkovou v Hodkově a Václava Merdu v Jistebnici, manžela dříve již zemřelé sestry Reginy, tedy švagra.4)

Manželství Jiříka Slaby se ženou Mandolenou požehnáno bylo četnými dítkami. Nejstarší z nich byl Jan nar. r. 1575, neboť byl r. 1602 již ženat a samostatným hospodářem. Toho roku totiž koupil usedlost od Pavla Žídka ve Zbelítově za 100 kop m. V roce 1624 provdal dceru Evu za Jana syna Jiříka Ježury ze vsi Kvašťova a syn Matěj oženil se za měsíc po tom s Voršilou, dcerou Václava Zemana ze vsi Modlíkova. Oddával je utrakvistický kněz Scipion Klužburský.6) L.P. 1629 prodal Jan Slaba usedlost ve Zbelítově Janu Petráňovi a koupil s manželkou Annou usedlost Václava Máchy ve Zvěstoníně za 200 kop m. Splátky čili vejrunky pobíral od Petráně až do své smrti r. 1642. Na gruntu Máchově založil Jan Slaba silný rod, který ještě v druhé polovici 19. století tu hospodařil a po širém okolí jistebnickém se rozvětvil.7) Druhorozený syn Jiříkův a Mandalenin Václav byl již r. 1609 mrtev, zanechav po sobě syna Jiříka. Pak následovaly dcery Dorota, Alžběta, Lidmila a Voršila, o jichž osudech však není ničeho bližšího známo. Nejmladší syn Jakub, narozen asi r. 1585. Po smrti Jiříka Slaby r. 1606 „ve středu druhou v postě při soudu držení dostal týž grunt Jakub Slaba šacunkem učiněným skrze rychtáře a konšely i se svršky při tom jemu odvedenými a se vším jiným k němu příslušenstvím za sumu 90 kop m.“ Závdavkem na rok 1606 položil mladý hospodář 9 kop, které rozděleny mezi dva „přípovědníky“ (knihovní věřitele) Nováka a Jílka „pacholka“. Zbytek sumy 81 kop měl býti splacen kladením vejrunků po třech kopách počnouc r. 1607 při soudech držení. Nejprve měly býti proplaceny pohledávky věřitelů a sourozenců zesnulého, pak stanovené podíly dětí. Marta Koudelková měla v době úmrtí Jiřího Slaby dobírati ještě 17 kop, Matouš z Brtce 1 kopu, Václav Merda 3 kopy, „dievka“ Hládkova v Hodkově 1 kopu a Jílek pacholek 1 kopu. Marta Koudelková a Matouš z Brtce od svých pohledávek upustili. Pozůstalá vdova Mandolena „co jest spravedlnosti své jměla, tu jest mu na ten způsob odpustila, aby ji do smrti u sebe povinen byl chovati“. Povinnost ta oceněna na 7 kop. Podíly dětem Jiříkovým a Mandoleniným stanoveny takto: Janovi 6 kop, Václavovi 7 kop, Dorotě 5 kop, Anně 5 kop, Alžbětě 6 kop, Lidmile 7 kop, Voršile 7 kop a Jakubovi 6 kop.

Ladislav Popel z Lobkovic dožil se vysokého věku 82 roků. Zemřel 18. prosince 1584. Podporoval na svých panstvích rozvoj řemesel a živností, které již tehdy v cechy čili pořádky se organizovaly. Víme to sice bezpečně o cechu řeznickém a krejčovském v Jistebnici, jejichž řády r. 1592 potvrdil,avšak právem můžeme se domnívati, že také již tehdy starobylý cech mlynářský byl ustaven, vzhledem k hojnému počtu mlýnů na panství jistebnickém od dob pradávných se nacházejících. (Nejstarší zprávu máme z r. 1649, kdy vydal cech pekařský a mlynářský v Jistebnici fedrovní list Jakubovi Trojanovi-Boušovi, který se chtěl jako mlynář na Sedlčansku usaditi.) Tak jen v Jistebnici samotné byly vedle mlýna vrchnostenského „pod dvorem“ r. 1379 ještě 3 mlýny rustikální, které vrchnosti po půl kopě vynášely. Za vlády pánů táborských postavila si také obec jistebnická pod novým obecním rybníkem vlastní mlýn, který pak mlynářům pronajímala.10) Proto ve smlouvě trhové z r. 1549 jmenováno jest již 5 mlýnů (Vychytilovský čp.64, obecní později Šeborovský a pak Slabovský zvaný čp.83, Panský „pode dvorem“, který r. 1640 „pod zámkem“ se nazývá, Sosnovský a konečně Zuzků, při němž též valcha se nalézala. Tento poslední mlýn koupil na Květnou neděli L.P. 1558 pan Ladislav st. Popel z Lobkovic prostřednictvím svého úředníka na Jistebnici p. Kašpara z Vorličné od posledního držitele Prokopa jinak Průchy Zuzků a jeho manželky Kateřiny za 400 kop m.9) Vrchnost sama pokládala mlýny za dobrý pramen příjmů a proto je, kde jen bylo možno, zakládala, neb od rustikálních mlynářů vykupovala. Mlýn „nad pilou“ o jednom kole patřil vrchnosti již r. 1606; platilo se z něho nájmu 10 str. žita a za krmení vepře 2 kopy. Podobně mlýn Mlýn „Šebestovský“ byl v té době v držení panství, byl o dvou kolách moučných a platilo se z něho nájmu žita 40 strychů a za krmení vepře 4 kopy.11) Domníváme se, že mlýn „Červený“ patříval počátkem 15. věku mlynáři Rodovi a že jest to týž mlýn pod Jistebnicí, který prodal Matouš Pyňů z Jitebnice Bártovi (Karafiátovi?) mlynáři z Kamenného mlýna v Táboře v den sv. Dominika L.P. 1543 za 310 kop m. Koncem 16. století patří Janu Vonešovi, od r. 1606 Janu Práškovi, jehož vdova Dorota provdala se r.1636 za mlynáře Václava Hájka. Mlýn „Kotašků“ převzal v pátek po neděli reminiscera r. 1605 Jiřík Jech smlouvou s mateří Marianou, bratrem Václavem a dědici po bratru Janovi za sumu 350 kop m. Mlýn byl r. 1629 dosal spálen.

Z líčení vidno, že řemeslo mlynářské koncem šestnáctého věku bylo v Jistebnici a okolí v plném rozkvětu a že cech mlynářský byl důležitým činitelem v tomto rozvoji. Také mladý Jakub Slaba byl údem mlynářského pořádku. Přejímaje panství nad Slabovem oženil se s panou Dorotou, která se s ním o starosti s poctivostí děliti měla. Hned příští rok v pondělí po Nalezení sv. Kříže složil při soudu držení první splátku čili vejrunk ve výši 3 kop m., jež odevzdány Václavu Merdovi na jeho pohledávku. Zajímavo jest připomenouti, že zima toho r. 1607 byla velmi krutá, potoky zamrzaly a ani mlýny nemlely. Trvala až do polovice postu a byla taková, jak souvěkovci tvrdili, že nikdo nepamatoval. Zlá a nevlídná zimní nepohoda vyháněla vlky z lesů, kteří do vesnic běhali a tu škodlivé zádavy činili. Také r. 1608 ve středu o sv. Pavlu složený obnos 3 kopy rozdělen byl tak, že Jílek pacholek obdržel jednu kopu a byl zcela zaplacen, Jan přijal jednu kopu a Dorota, děvečka Jílkova také jednu kopu míš. V létu roku 1609 byl vejrunk rozdělen mezi Jana 2 kopy, a Jiříka, sirotka po Václavovi jedna kopa. Tak se dovídáme, že bratr Jakubův Václav byl toho roku již mrtev a zůstal po sobě sirotka Jiříka. Z celkem pravidelně konaných uplátek vidno, že se mladým hospodářům slušně vedlo a dluh na mlýně váznoucí zvolna se snižoval. Otcovský podíl Janův byl r. 1612 plně splacen. Pro sirotka Jiříka přijímal splátky do truhlice úřad sirotčí, t. j. páni konšelé, poplatek z pozůstalosti vybíral pro vrchnost panský úředník, tehdy Jakub Smolík st. Také v pohnutých létech 1618, 1619 a1620 splácel Jakub Slaba pravidelně; splátka v r. 1620 v úterý po Hromnicích rozdělena byla po jedné kopě Alžbětě, Anně a Voršile. A nyní nastává v zápisech knihy gruntovní devítiletá pomlka, jako truchlivý důkaz hrůzných dob, které se přes tento kraj převalily. Houfy císařské i stavovské táhly tudy několikráte zanechávajíce za sebou zpustošené vesnice a ožebračené obyvatelstvo. Obě strany počínaly si jako v zemi nepřátelské.

Z hladu a útrap válečných dostavil se na Táborsko r. 1629 věrný jejich průvodce: mor. Zdá se, že mu také Jakub Slaba v poměrně ještě mužném věku asi 52 let podlehl. Sousíme tak ze zápisu knihy gruntovní. „Léta 1629 ve středu 14. Marti Dorota pozůstalá vdova po nebožtíku Jakubu Slabovi položila vejrunku 3 kopy. Jsou propuštěny Ludmile, sirotku.“ Následující splátky po třech kopách v pravidelných lhůtách v létech 1631, 1636 a 1637 jek jen to těžké poměry hospodářské vdově s četnými dítkami dovolovaly. Jsouc v tísni, musila si vdova vypůjčiti u Daniele Hromady v Jistebnici 20 kop a jemu jednu louku do zástavy odevzdala. Manželství Jakuba a Doroty bylo během 23letého trvání požehnáno bylo sedmi dětmi. Byly to: Marek, Matěj, Václav, Martin, Lída, Alžběta a Anna. Nejsou známy životní osudy všech. Matka Dorota postoupila mlýn ve čtvrtek 13. Januari 1639 synu Markovi s tímto velmi skromným příslušenstvím: Osením žita na zimu po 5 věrtelů, párem volů, 1 sviní, 1 slepicí, 4 kola vozu kovového, půlplouh se žebřím, brána se železnými hřebíky, široká sekyra, dřevní sekyra, vše to v sumě hlavní za 100 kop m. Markem složený závdavek 20 kop m. byl předán Danieli Hromadovi na vyplacení louky. Ostatek měl býti splácen každoročně po třech kopách a měli dostati: prvnější sirotci (sourozenci zesnulého otce Jakuba) ještě dvě kopy, pak vdova po Jakubovi Dorota 11 kop, nový majitel mlýna Marek jménem podílu 11 kop, druzí sourozenci Markovi, tedy Matěj, Václav, Martin, Lída, Alžběta a Anna po 11 kopách m. Dorota byla r. 1653 již mrtva, neboť ze splátky toho roku Markem Slabou učiněné přijal písař důchodní Václav Horník do důchodu 1 kopu po Dorotě vdově, tedy poplatky pozůstalostní. Alžběta provdána byla za Mikoláše neznámého příjmení. Byla rovněž r. 1653 již mrtva, zanechavši po sobě vdovce Mikuláše a dítky. U Václava učinil panský písař v gruntovní knize poznámku: „Neví se o něm – utekl.“ V pohnutých dobách byl to zjev obvyklý. Za několik roků na to – r. 1647 – setkáváme se s ním v nedalekém Křivošíně, jako samostatným hospodářem. Byl toho roku ženat a křtil syny Jana. Matěj byl r. 1650 mlynářem na Valše v Jistebnici. Byl rovněž již ženat. Jeho manželka Judita byla dcerou Bartoloměje Sosny, příjmím Bočana, mlynáře v Jistebnici. Také Matěj založil v Jistebnici novou větev mlynářského rodu Slabova, která během dalších třista let rozprostřela se po širém okolí jistebnickém a žije v četných odvětvích do dnešních dnů.14)

Z register urbárních v r. 1638 obnovených seznáváme, že mlýn Jakuba Slaby ve Zvěstoníně platil na úroku svatojiřském 40 gr., 3 den. a na úroku svatohavelském stejný obnos, tedya o 10 gr. 3 den. pololetně více, než v r. 1538. Nelze ovšem přehlédnouti znehodnocení měny nastalé ve válce třicetileté. Robotě ani v této době ještě majitel Slabova nepodléhal. Jako Jakub Slaba tak mlynář na mlýně Karafilátrovském Jan Prášek odváděl úroční plat vrchnosti, ostatní čtyři osedlí ve Zvěstoníně, totiž Václav Machů, Pavel Matoušů, Jan Lhotka a mlynář Šebestovský platili úrok knězi jistebnickému. Za manželku pojal mladý mlynář pannu Verunu neznámého rodu.

Marek Slaba uplatil celkem do r. 1660, do kdy zápisy o tom v gruntovní knize nalézáme, pouze sedm vejrunků po třech kopách a to v létech 1641, 1642, 1643, 1653, dvakráte roku 1654 a 1660. Ze splátky složené 10. února 1654 propuštěno Mikulášovi po Alžbětě 1 kopa, Markovi 1 kopa, Martinovi 1 kopa. „Ostatní suma náležeti bude: Markovi 10 kop, Matějovi 10 kop, Martinovi 10 kop, Lidmile 10 kop, Alžbětě 8 kop 30 gr., Anně 9 kop 30 gr., Dorotě 7 kop 30 gr., Václavovi 10 kop, do důchodu J.M. knížete 17 kop 30 gr.“ Dle posledního zápisu L.P. 1660 dne 16. Januarii při držení soudův Marek Slaba položil vejrunku 3 kopy. Takové Václav Černický pro J.M. knížete přijal do důchodu.

Tím zmlkají další zprávy o splácení mlýna a další osudy držitelů Slabova nutno čerpati pouze z matrik narozených, oddaných neb zemřelých, pokud se tyto vůbec dochovaly.15) Z těch se dovídáme, že dne 10.12.1648 pokřtěna byla dcera Marka Slaby a Veruny ze mlýna Slabova na jméno Dorota. Kmotry byli Voršila, barvířka, Mandolena Pachtová a Jiřík Zíma, vesměs z Jistebnice. Nejstarší syn Václav uzavřel 29.10.1662 sňatek s Juditou, dcerou neb. Jakuba Hrona ze Vsi Hronovy v přítomnosti Martina Bolka Brteckého a Matěje Slaby. Mladší syn Jakub oženil se 26.11.1669 s Dorotou, dcerou Matěje Tomášovýho ze Zbelítova. Marek Slaba byl svědkem na svatbě svého synovce Martina, syna neb. Václava Slaby ze vsi Křivošína s Dorotou, dcerou Anny 3afářky v panském dvoře jistebnickém 23.11.1666. Od r. 1669, kdy bratr Markův Matěj Slaba usadil se na mlýně koupeném od obce jistebnické v Jistebnici (nyní čp.83) nazýval se Marek Slaba „dolejší“, posuzováno dle toku vody. Oba bratři Václav a Jakub hospodařili na mlýně společně, když však se mladší Jakub oženil, usadil se Václav s manželkou Juditou na gruntu v Šíchově Vesci. Zemřl r.1685. Jeho rod žil tu ještě na konci světové války.

Jakub Slaba s manželkou Dorotou hospodařili na Slabově od r. 1669, rodiče Marek a Veruna byli na výměnku. Mladým hospodářům narodilo se již r. 1670 děcko ženského pohlaví, které dali pokřtíti na jméno Kateřina. Dne 4.2.1675 pokřtěn byl syn Matěj, r. 1677 dcera Lidmila. Jména dalších dětí neznáme. Starý Marek stál kmotrovstvím ještě v r. 1674, po té však jeho jméno více nepřichází a nutno míti za to, že v r. 1675 zemřel. Manželka Veruna přežila jej o tři léta, Zemřela 27.2.1678 ve stáří 64 let.

A již také přihnala se na celý kraj jihočeský nová rána, asiatská cholera, která r. 1680 značně vylidnila poloprázdné již vsi a města. Těžce byla postižena morem rodina Matěje Slaby, mlynáře v Jistebnici, kde 23.7.1680 zemřel 15ti letý syn Mikuláš, 28.7.1680 9ti letí dcera Lidmila, 9.8.1680 23ti letý syn Michal a 6ti letý syn Jakub. I rodina na Slabově ztratila jediného mužského potomka 5ti letého synka Matěje a tak počal se naplňovati tragický osud – vymření rodu v mužské linii.
Ochuzování lidu zatím pokračovalo. Nové berně tzv. turecké byly vypisovány. Turci zrušili mír a počali s císařem nové nepřátelství. R. 1682 musel každý odvésti stý díl svého jmění, také r. 1683 byl každý desátý vypravem proti Turku. Panství jistebnické vystrojilo a poslalo 16 mužů a na opevnění města Tábora dodalo 110 povozů.
Lze si představiti, že hospodaření na Slabově bylo spojeno s těžkými starostmi. Nebylo mužského potomka, mlýn přechází na ženskou linii. Dvacetiletá dcera Jakuba Slaby Kateřina vstoupila r. 1690 ve sňatek s Pavlem, synem Bartoloměje Bendy ze vsi Svatkovic, na ten čas mlynářem na mlýně Jechovském. Svědci svatby byli Matěj Tomášek ze Zbelítova, Václav Benda z Hodkova, družba Franc Novarů ze Křivošína. Snad současně se sňatkem neb o něco později nastoupili mladí manželé držbu mlýna Slabova. Dle tehdejšího zvyku říkalo se mladému hospodáři, který se na mlýn přiženil, také Slaba a to i v jednání úředním a v úředních listinách, jen zřídka připojoval se dodatek „Slaba jinak Benda“. I v matrice užívá se označení Pavel dolejší Slaba. R. 1694 narodil se manželům Slabovým-Bendovým prvý syn, který obdržel při křtu jméno Jan. Když se 19.4.1696 křtili dceru Annu, stály kmotrovstvím Juliana Černická, Polyxena Jechova, obě z Jistebnice a Matěj Moravec, mlynář z Micáskova. R. 1699 odpočíval Jakub Slaba již na tichém hřbitově za kostelem sv. Michaela. Když se totiž 17.10.1699 vdávala mladší dcera Lidmila za Václava, syna Jana Krejčího z Petříkovic, jmenuje se dcerou nebožtíka Jakuba Slaby. Rodina Pavla a Kateřiny Bendových rozmnožila se r. 1698 o Martina, r. 1700 o Bartoloměje, r. 1702 o Dorotu, r. 1706 o Marianu, r. 1708 o Kateřinu a r. 1710 o syna Tomáše.

Zatím na Slabově se oženil nejstarší syn Jan, pojal za manželku pannu Dorotu a mladí manželé žili pak i nadále ve společné domácnosti s rodiči. Dorota povila r.1727 hocha Jana, 14.1.1728 hocha Pavla. Kmotry byli František Jech z Jistebnice, Václav Dušek z Drahnětic a Alžběta Kamayšková z Brtce. Také mladší Václav Slaba-Benda uzavřel manželský sňatek. Manželka jeho slula Ludmila. Mlýn od rodičů převzali r. 1730 Václav a Lidmila Slabovi-Bendovi.19) Dne 1.7.1732 narodila se jim dceruška, které dali jméno Anna. Později přibyl ještě syn Jan a Martin (nar. 2.11.1740). Tehdy bylo při mlýně polí pod 21 strych 30 věrtelů, luk pod 7 vozů, úroků svatojiřského a svatohavelského platila se do důchodu celkem 1 kopa. Dle komise revisitační 20.3.1736 odhadnut mlýn na 145 kop; z toho připadalo na poplatky vrchnosti 11 kop 54 gr. 1 den., do kontribučního počtu 53 kop 5 gr. 6 den.; nápadníkům po neb. Pavlovi Slabovi-Bendovi, který grunt mnohem zvelebil patří: Martinovi ze Zbelítova 10 kop, Janovi při bratru (Václavovi) 10 kop, Tomášovi na vojně 10 kop.
Po smrti Václava Slaby-Bendy v prosinci 1761 – zemřel ve věku 60ti let – měl dle obyčeje převzíti mlýn nejmladší syn Martin. Ten všek odešel do Uher a tam dle pověsti se oženil. Následkem toho ujal se Slabova prostřední syn Jan Slaba-Benda s manželkou Kateřinou.
Za svého hospodaření na mlýně zažili zlé časy. Dne 29.8.1768 lehlo téměř celé město Jistebnice, až na 10 domků, popelem. Na dvěstě lidí pozbylo přístřeší nad hlavou. Mezi pohořalými bylo mnoho příbuzných rodiny Slabovi-Bendovi na Slabově. V r. 1770 následkem pozdního jarního sněhu vyhynulo obilí a úroda neposkytla ani semena k setí. Většina polí zůstala ležet ladem. Stejně neúrodný byl rok následující. Krutí zima a mnoho sněhu v jarních měsících zničilo naději na očekávanou úrodu. Z hladu pekl si lid chléb připravovaný ze stoklasy, koukole a zteklice a přivodil si tím těžká onemocnění. Obilí neobyčejně podražilo. Korec žita a pšenice stál 12 zl., ječmene 9 zl., hrachu 16 zl., ovsa 2 zl. 20 kr. Dováželo se z Rakous. Následek této velké bídy a hladu nedal na sebe dlouho čekati, dostavil se r. 1772. Vypukl hrozný mor. Za jediný měsíc leden zemřelo v Jistebnici 31 osob, mezi nimi i farář Jan Stroche. V únoru téhož roku zemřela na mor matka Jana Slaby-Bendy Ludmila a tři členové zpřízněné rodiny Slabovy v Šíchově Vesci. Ku zmírnění hladu nařídila císařovna Marie Terezie dovézti obilí z Uher a lidem poskytnuta půjčka. Také úroda byla toho roku hojná a tak učinila přítrž hladu a z něho pocházejícímu moru. Korec žita klesl na 2 zl. stř., korec pšenice na 2 zl. 15 kr.
V listopadu 1776 utrpěl mlynář Jan Slaba-Benda smrtelný úraz, byv od mlýna pomačkán. Zemřel záhy po zranění, ve stáří 36 let. Smrt jeho oplakávala vdova Kateřina a dvě malé dítky Martin a Lidmila. Nutnost, opatřit osiřelým dítkám otce a opuštěnému mlýnu hospodáře, vedla k tomu, že vdova Kateřina pojala po smrti prvého muže za manžela Jana Slabu, syna ze Slabova statku ve Zvěstoníně čp.1 (kdysi před r. 1629 grunt Máchů). Byl to vzdálený příbuzný. Tomu odevzdala vrchnost mlýn Slabov do vzrostu a dospělosti pastorního syna Martina, jenž přítomně 5 let starý jest. Postupní cena byla stanovena též jako před čtyřiceti léty, totiž 145 kop m.; úrok do vrchnostenského důchodu 1 kopa 56 gr. 5 den., robota potažní s dvěma kusy. Inventář jest tentokráte mnohem hojnější: 2 kobyly, 2 voly, 3 krávy, 1 tele, 2 ovce, 2 jehňata, 1 prasnice, 4 malá prasata, 1 vůz, druhý vůz, 2 pluhy, 2 rádla, dboje plužní kolečka, dvoje brány, 3 kosy, 1 malá pilka, 1 laťovník, 2 nebozezy malé, 3 sekery: jedna velká, 2 malé, 4 vidle, 1 kopáč, 1 podavák, 1 motyka velká, 2 malé motyka, 2 konve, tahoun a vazák, podvozník u vozu, 1 kovová lopata, řezečka s kosou, 1 chomout a dvoje pobočnice, dvoje držení, 1 řetízek na dobytek, 1 ouhrabečnice, 2 řešeta, při mlejně železný sochor a voškrt.19)
Martin Slaba-Benda, dospěv zletilosti, přejal dne 28.3.1792 od svého otčína Jana Slaby mlýn Slabov v odhadní hodnotě 145 kop m. Jan Slaba vyhradil si na mlýně výměnek. Následujícího roku 1793 oženil se Martin s Kateřinou, dcerou Václava Davídka z Chlístova. Martin a Kateřina Slabovi-Bendovi vládli na Slabově 10 let. Dne 13.12.1802 posoupil Martin Slaba-Benda jemu dle gruntovní knihy obce Svoříš patřící blíž Hodkova pod Nro. 5 ležící tak nazvaný mlejn a statek Václavu Cmuntovi za 5.150 zl. r. a převzetí výměnku Jana Slaby. Před uplynutím lhůty, kterou si pro závazné rozhodnutí vyhradil, uzavřel Martin Slaba-Benda kupní smlouvu se svým švagrem Josefem Doubkem v dubnu r. 1803, při čemž kupní cena byla stejná tj. 5.150 zl. rýnských. Josef Doubek již po půldruhém roce totiž 13.10.1804 prodal Slabov Janu Novákovi, sedlákovi ze Břevnova za 7.230 zl. v. m.19) Tak přišel Slabov z držení rodiny Slabovy i v ženské linii. Téměř po 300 let hospodařil a rozvíjel se mlynářský rod Slabů na tomto kusu české hroudy, udržel své kořeny přes nepřízeň věků, ve štěstí i v dobávh zlých, součást houževnatého lidu jihočeského. A přece se jeho osud naplnil. Za to ostatní četné větve původního kmenu rostly dál v četných odnožích v Jistebnici, Zvěstoníně, Šíchově Vesci, Řepci, Pikově, Božejovicích, Hronově Vesci, Jizvini, Zbelítově, Brtci, Drahněticích, Petříkovicích, Chlumu, Křivošíně a Svoříši. Název osady Slabov bude však vždy trvalou památkou na rod, který tu po staletí žil, zápasil a umíral.
Nový majitel Slabova Jan Novák nejsa sám vyučen řemeslu mlynářskému, pronajímal mlýn pachtýřům řemesla mlynářského. Svou dceru Annu provdal pak za mlynáře Josefa Vejvodu a postoupil novomanželům dne 7.12.1814 rustikální Slabovský mlýn při statku ve vsi Hodkově ležící pod čp.9 s jedním složením, dvěma stoupy a s těmi patřícími stroji a mlynářským nářadím, pak co hřebem přibito a hlínou přimazáno jest, jako i s tím okršlíkem, na němž mlynářské stavení stojí, za dobrovolně ustanovenou cenu 975 zl. v.m. Mlynář byl povinen bez měřičného mletí pro statek čp.5 v Hodkově, byl však oprávněn pásti svou krávu na gruntech statku, musil však dáti ji vlastním pasákem ohlídati. Vrchnost měla právo třináct dní roboty každoročně ze mlýna požadovati. Svědky smlouvy před úřadem vrchnostenským v Jistebnici byli Antoním Veselý a Josef Kotaška.20)
Statek čp.5 s veškerými pozemky ponechal si Jan Novák a porušil tak celistvost majetku, jek před tím přes 300 let trvala; od té doby byl jak mlýn tak statek v rozdílných rukách a nebyl více spojen. Jenžto mlýn bez pozemků poskytoval jen velmi skrovnoun existenci, není s podivem, že střídal vlastníky ve velmi krátkých časových údobích. Tak již 8.12.1814 přechází mlýn na Antonína Chvátala ze vsi Ješetic za cenu 1.550 zl. v.m., z toho na Jakuba Máru 8.3.1815 za 2.000 zl. v.m.. Jakub Mára postoupil 26.1.1816 mlýn Slabov manželům Vojtěchovi a Kateřině Braunovým za 1.990 zl.v.m., tito 10.10.1820 Karlu Vidalíkovi za 1.800 zl. v.m. Karel Vidalík směnil mlýn oceňovaný za 2.550 zl. v.m. za mlýn manželů Jana a Terezie Branišových ve vsi Smylovicích čp.2 na panství Staroknínském v ceně 4.300 zl. v.m. Smlouvou z 29.3.1824 koupili mlýn manželé Josef a Kateřina Jeníčkovi z Nekvasovic za 1.000 zl. v.m. Tito koupí získali 20.8.1829 od selské usedlosti čp.5 Jana Nováka dva kousky pole bezprostředně u mlýna bez užitku ladem ležící za 115 z. v.m.
Téhož roku změnilo jistebnické panství svého majitele. Po léta upadalo hospodářství Lobkovické na Jistebnickém panství a nepomohlo ani propachtování jeho. Posledním majitelem byl kníže Ferdinand Josef, který se rozhodl panství prodati Koupil jej dne 1.7.1829 majitel panství Chotovinského Jan Nepomuk Nádherný za 200 tisíc zl.
Manželé Josef a Kateřina Jeníčkovi postoupili dne 30.11.1831 svůj mlýn Václavu a Anně Kutweitovým za 1.160 zl. stř. Na to přešel 18.7.1832 na manžela Jana a Kateřinu Suchomelovi za 1.090 zl. kon.m., přičemž mezi povinnostmi výslovně se uvádí: „ Milostivé vrchnosti každoročně 13 dní roboty s jednou statnou osobou na každá nařízení na vykázaném místě vybejvati.“ Po manželích Suchonelovým následuje 6.2.1834 František Křemen, po něm 30.8.1838 Jan Jinda, jehož bratr Václav Jinda byl mlynářem v Borotíně. Nástupcem Jindových od 28.4.1840 jest Josef Míka, syn Jana Míky, mlynáře v Krašovicích z panství Petrovického. Jan Míka předal mlýn 22.2.1843 svému bratru Antonínu Míkovi za 400 zl. kon.m. Za něho následkem zrušení roboty r. 1848 zbaven mlýn tíživého břemena, které bylo pak také z knihy gruntovní vymazáno.
Na to přejímá mlýn 17.7.1852 jeden z pozdních potomků rodiny Slabovy větve Jistebnické , totiž Augustin Slaba (+1.1.1887 Písek) s manželkou Marií, rozenou Procházkovou za cenu 4.180 zl. kon.m. Leč ani tito se zde trvale neusadili. Od 30.5.1860 hospodaří zde manželé Jan a Marie Dlouhých z Hodkova.. Cena kupní činí 5.780 zl. r.č. Avšak již 6.6.1861 jest vlastníkem mlýna mladší bratr Augustina Slaby, ještě nezletilý Václav Slaba z Jistebnice čp.83. Cena kupní sjednána na 5.600 zl. r.č. Když Václav Slaba pojal téhož roku za manželku Marii rozenou Svatuňkovou z Jistebnice, postoupil jí dle svatební smlouvy z 3.10.1861 polovinu mlýna.

Za války s Prusy r. 1866 bylo tu v okolí ubytováno mnoho pruského vojska. Také na statku na Slabově. Lid se s nimi dobře snášel. Za to po skončení krátké války objevil se zlý host – cholera. V upomínku na její četné oběti postaven u Svoříše primitivní pomník s označením 1866.

Když mlýn bez hospodářství nestačil pro vzrůstající rodinu, prodali manželé Václav a Marie Slabovi mlýn Slabov 28.1.1871 manželům Janu a Terezii Kotaškovým z nedalekého Pohoří za 4.500 zl. r.č. Při smlouvě zaplatili kupci 2.000 zl. hotově, zbytek zavázali se zaplatiti ve lhůtách a to 500 zl. 1.7.1871 a 2.000 zl. do konce roku 1871 bezúročně. Za to manželké Slabovi vyhradili si bezplatný byt v druhé světnici mlýna a místo pro uložení hospodářského nářadí až do sv. Ducha 1871. Koupili mezitím Červený mlýn na Brzině v okresu sedlčanském.
Po smrti rodičů převzal mlýn syn Václav Kotaška s manželkou Josefou.
Avšak již 4.12.1884 hospodaří na mlýně Emil a Alžběta Žaloudkovi. Po čtyřech letech skončili úpadkem a mlýn 3. srpna exekučně prodán Gustavu Fischlovi z Nadějkova. Jeho nejvyšší podání však převýšeno nabídkou Antonie Nekolné, které pak mlýn do vlastnictví okresním soudem v Sedlci přiklepnut. Nekolná postoupila mlýn dále 14.11.1888 manželům Františku a Marii Bendovým z onoho rodu, který svého času po více jak 100 let tu vládl. Od 14.4.1898 mlynaří tu rod Kubků. Za něho postavena u mlýna vilová obytná budova a mlýn vybaven modrrními stroji s naftovým motorem. Ku mlýnu patří hospodářství o 35 měrách pozemků.

 


Historie mlýna obsahuje událost z období:

+ 1606 - Jiřík Slaba, mlynář (RZ)

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

+ 1629 - Jakub Slaba, mlynář (RZ)
1639 - Marek Slaba - ujal rodný mlýn (RZ)
kolem 1795 - 1814 (?) - Jan Novák - mlynář (RZ)

Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

Mlýn uveden v Seznamu vodních děl Republiky československé z r.1930

SokA Tábor, Fond ONV Tábor: Výměrem VIII/1-515.33-1952 z 1. července 1952 bylo poslednímu mlynáři na mlýně Slabov, Slabov čp.9 Petru Kubkovi nařízeno vrátit živnostenský list s odůvodněním, že více než 6 měsíců neprovozuje svoji živnost.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Slaba
  • Benda
  • Moravec
  • Kircher
  • Vejvoda
  • Mára
  • Braun
  • Suchý
  • Suchomel
  • Křemen
  • Míka
  • Kotaška
  • Žaloudek
  • Hanpejs
  • Svatoš
  • Kubka
  • Novák
  • Vidalík
  • Braniš
  • Jeníček
  • Kutweit

Historie mlýna také obsahuje:


Zobrazit více

Zobrazit více

Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    zcela přestavěn – bez historické hodnoty
    05 2012
      venkovský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
            • zcela bez technologie aj.
            Podle Č. Habarta měl mlýn okolo roku 1920 2 válcové stolice, loupačku, „špičák“ a naftový motor o 8 HP.
            Žádná položka není vyplněna
            1925: 2 válcové stolice, loupačka a špičák
            Dochovaný
            • pohon zemědělských strojů
            • jez
            • náhon
            • jalový žlab
            • akumulační nádržka
            Voda přicházela ke mlýnu náhonem od jezu na říčce Smutné. Před mlýnem byla malá nádržka se stavidlem, které pouštělo vodu na turbínu. Použitá voda odcházela zpět do říčky.
            Typturbína Bánki
            StavNezjištěn
            Popis1930: 2 turbíny Banky
            1) hltnost 0,119 m3/s, spád 4,01 m, výkon 4,77 HP
            2) hltnost 0,03 m3/s, spád 4,01 m, výkon 1,2 HP
            Typturbína Bánki
            StavNezjištěn
            Popis1930: 2 turbíny Banky
            1) hltnost 0,119 m3/s, spád 4,01 m, výkon 4,77 HP
            2) hltnost 0,03 m3/s, spád 4,01 m, výkon 1,2 HP
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Popis1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,14 m3/s, spád 4,1 m, výkon 4,9 HP
            Typnaftový motor
            StavZaniklý
            Popis1925 výkon 8 HP
            Typnaftový motor
            StavZaniklý
            Popis1925 výkon 8 HP
            Historické technologické prvky
            AutorDigiArchiv SOA v Třeboni
            NázevMatriky fary Jistebnice
            Odkazhttps://digi.ceskearchivy.cz/matriky-rimskokatolicka_cirkev-j-jistebnice
            Datum citace internetového zdroje20.11.2016
            AutorDigiArchiv SOA v Třeboni
            NázevMatriky fary Jistebnice
            Odkazhttps://digi.ceskearchivy.cz/matriky-rimskokatolicka_cirkev-j-jistebnice
            Datum citace internetového zdroje20.11.2016
            AutorČeněk Habart
            NázevSEDLČANSKO, SEDLECKO A VOTICKO, díl I
            Rok vydání1998
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníDíl. I. - s. 256
            Datum citace internetového zdroje20.11.2016
            Autor
            NázevPamětní kniha obce Nadějkov
            Rok vydání0
            Místo vydání
            Další upřesněnístr.263
            Odkazhttps://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&id=698
            Datum citace internetového zdroje20.11.2016
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 12 (Tábor), s. 28
            AutorDr. Rud. Slaba
            NázevSLABOV – KRONIKA JIHOČESKÉ MLYNÁŘSKÉ RODINY
            Místo vydáníPísek
            OdkazArchivní knihovna v Táboře, č.inv.2488, sign.B-1075
            Datum citace internetového zdroje19.8.2021

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - vodní dílo

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

            Vytvořeno

            20.11.2016 10:44 uživatelem pepino

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 20.11.2016 18:53
            doxa (Jan Škoda) 26.8.2021 17:35