Po Heydrichově příchodu bylo 28. září 1941 vyhlášeno stanné právo, jímž bylo postiženo mnoho lidí. Mezi popravenými tohoto prvního stanného práva bylo mnoho příslušníků naší inteligence. Každý den vycházel v novinách dlouhý seznam, protože se popravovalo v Brně i v Praze. Četli jsme jména známá i méně známá. Viděli jsme, jak bylo náhodně vybráno několik lidí z jedné obce a postříleno. O popravách v koncentračních táborech jsme se vůbec nedozvěděli. Heydrichovo přání bylo velmi promyšlené. Popravoval nejen inteligenci, ale i nejlepší české lidi a do toho sem tam prohodil skutečného zločince nebo škůdce českého národa. Němci jeho ústy říkali, že odstraňují pouze škůdce dělníků. V tom byla promyšlenost, s jakou byl huben český národ a mýlen v nazírání na situaci,“napsal kronikář. Němeček. Obětí této perzekuce se stal i pruský mlynář Jan Potáč. Byl však popraven pro věc vysoce čestnou, pro svou účast v ilegální organizaci. Při následném vyhledávání kompromitujících materiálů, byl ve mlýně prohledán každý kousíček objektu, propíchán každý pytel obilí i mouky. Přitížila mu i jeho účast v odboji proti Rakousku. Byl legionářem v první světové válce. 27. září 1941 se :R. Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem pro Protektorát Čechy a Morava a stal se též ředitelem protektorátní policie a usadil se na zámku v Panenských Břežanech asi 20 kilometrů severně od Prahy. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyvražďovacích táborech smrti (např. Majdanek, Treblinka, Osvětim, Chelmno atd.).
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich
Byl zatknut 2. října 1941 a odveden do Brna mlynář Jan Potáč z č. p. 55. Když ho vyváděli z domu, prohodil k manželce: „Však mě
hlavu nevezmó.“A vzali. 3. října 1941 o 10. hodině večerní rádio hlásilo, že byl oběšen s několika jinými a pro výstrahu byl ponechán na šibenici 48 hodin. Oběšení byli pak spáleni a popel si mohla rodina vzít. Celá vesnice se dostavila na jeho zádušní mši, kterou celebroval Páter František Vaněk. Mlel více, než bylo povoleno. Nekeťasil a pomáhal lidem. Všichni brečeli. Němci tuto zádušní mši kupodivu nerušili. Bylo to v době, kdy němečtí ozbrojenci stříleli po každém, koho viděli třeba jen se mihnout za oknem. ,,Potáčův mlýn byl zabaven a paní Potáčová se musela vystěhovat. Občané plakali, ale pud sebezáchovy je nutil honem své obilí ze mlýna vyvést. Mnohé sem bylo dovezeno načerno. A udály se při tom i nepěkné výstupy. Obilí i mouku vydával mlynářský dělník Eman Žilka z č. p. 162 v Prusích. A myslím, že všichni dostali své zpět,“vzpomínal Vojtěch Janský. 23. října proběhla ve mlýně popraveného Jana Potáče četnická kontrola, aby se nevydalo víc obilí, než kolik bylo kryté lístky, které udávaly, kolik obilí si kdo může nechat semlít.
Dávky obilí byly sníženy ze 14 kg na 9 kg na 4 týdny. Na děti do 6 let připadly 4 kg a 6 kg na školáky 6-10 let. Dříve měli všichni stejně, začátkem války bylo 21 kg na 4 týdny na osobu. Rádio hlásilo a nabádalo lid k udavačství. Má se udávat každý, kdo na černo mlel a zabíjel zvířata pro maso a hlásilo, že s Janem Potáčem byl odsouzen k smrti zastřelením správce obilního monopolu, jméno si kronikář nezapamatoval, 4 občané k smrti oběšením a 151 případů předáno k vyřízení. Oběšen byl mlynářz Hoštic, Nových Hvězdlic, Rousinova. V Ivanovicích byl zatknutý starosta Sokola stavitel Funtíček, ve Vyškově advokát Jan Hon, starosta města a dalších 6 Vyškováků. V Dědicích mlynář Fric. Denně byli v rozhlasových zprávách o 10. hodině večerní hlášeni popravení. Krajem chodily něcké hlídky a kontrolovaly zákaz vycházení. Zatkli i ponocného Tomáška. Židé museli nosit hvězdu s nápisem Jude .Mlýny v okolí byly v té době většinou zavřeny. Jednotlivé obce byly rozděleny zbylým mlýnům. Zákazníci Potáčova mlýna byli poté nuceni mlít u mlynáře Krajče v Dědicích. Na obci byli ustanoveni kontroloři, kteří byli odpovědni semílaného obilí. V této funkci se vystřídalo několik občanů: František Smejkal, Vojtěch Kratochvil, Tomáš Maršál, František Mlýnek, Vojtěch Indrych, Jan Luner. Při mletí lístkového obilí se mlelo vždy více, než bylo povoleno. Mlynář Krajča vycházel lidem velmi vstříc. Políčkovým zemědělcům prodával mouku a nepředražoval ji. Vděčně na něho lidé vzpomínali. „Okresní úřad neuznal obcí nahlášený výnos obilí 2½ q z měřce. Šidili jsme, kde jsme mohli,"přiznává kronikář Janský. U vdovy Skočdopolové z č. p. 56 v Prusích bydlel Němec, který po večerech chodil poslouchat k domům, aby zjistil, kde se poslouchá zahraniční rozhlas, a který vyhrožoval, že než odejde, přiskřípne pár sedláků. Denně byly hlášeny rádiem desítky poprav.
