Meclovský, Pavlíkův mlýn

Zobrazen na I. vojenském mapování – josefském 1764-1768 a 1780-1783. Císařský povinný otisk stabilního katastru 1838 – dlouhý náhon, dlouhá nespalná budova s jedním kolem, menší dřevěný přístavek, další spalná budova, za areálem menší rybníček, na skice z téhož roku stejný stav, dvě kola, zaznamenány změny stavby, majitelem Josef Pavlík. Na originální mapě již přestavěná budova mlýna do písmene L, naproti ní zrcadlově umístěná další a mezi nimi malá spalná budova.

v držení mlynářského rodu Pavlíků

v držení mlynářského rodu Pavlíků

1921 - Jediné dochované sčítání obyvatel v roce 1921 uvádí jako majitele objektu M. Pavlíka, mlynářem je Josef Peter *1869 v Mirkovicích německé národnosti.

1930 -  Čerchovka – Meclov 66 – Ondřej Pavlík – mlýn  na obilí, mlýn na živec a elektrárna

1945 - nový mlynář Josef Šimák. Pocházel z nedalekých Předenic. Byl zkušeným mlynářem a hlavně měl pro strach uděláno. Za války mlel mouku načerno a prodával ji po celém kraji i bez tehdy požadovaných potravinových lístků. Roku 1945 mu proto byl za odměnu přidělen mlýn v Meclově, který byl zrovna volný. Šimák ho postupně opravil a práce se mu dařila. Po roce 1948 však začal pomáhat lidem, kteří se snažili ilegálně opustit Československo, čímž se dostal do konfliktu s komunistickou Státní bezpečností. Mlýn mu byl zabaven a rodina měla být roku 1954 z obce vystěhována. Nakonec sice směla zůstat, kvůli nesplaceným úvěrům se ale dostala do finanční tísně a v dalších letech pouze živořila. 

1938,1958,1962 – na leteckém snímku tvoří areál uzavřený dvůr s vjezdem umístěným v rohu, budovy č.p. 6 – původní mlýn, č. 131 – nová budova spojená s mlýnem hospodářskou budovou k č.131 přilepená obytná budova č. 118. Zhruba stejný stav je i v dnešní době.

Před rokem 1989 - Mlýn byl využíván národním podnikem Zemědělské zásobování a nákup jako míchárna krmných směsí pro zvířata. Produkce byla poměrně vysoká, denně opouštělo bránu několik plně naložených nákladních automobilů, směsi se převážely v zásobnících nebo pytlované. Z vyskladňovacího otvoru v prvním patře vedla dřevěná skluzavka, po které sjížděl pytel na korbu nákladního vozidla. Za mlýnem byly vystavěny zásobníková sila a váha na nákladní vozidla. Používaly se elektrické šrotovníky.

Změny k lepšímu se již Josef Šimák nedožil. Teprve po roce 1989 byl mlýn vrácen jeho dvěma synům, kteří však již mlynářskou tradici obnovovat nechtějí. Přejí si jen, aby památka na jejich otce zůstala zachována. Ještě několik let byl mlýn využíván jako míchárna krmných směsí pro zvířata. Produkce postupně ubývala, dnes je již několiklet mimo provoz. Komplex tvoří budova mlýna se čtyřmi nadzemními podlažími, administrativní část, dříve sloužící k obývání, stáje a stodoly. Turbína je údajně stále ještě funkční, náhon je ale již zasypaný a zprovoznění mlýna tedy není možné. Budovy jsou navíc vinou dlouholetého zanedbávání ve špatném stavu a nutně potřebují rekonstrukci.