Rozum mladého je jako mlýn bez vody.
(arménské přísloví)

Bílý mlýn; Weissmühle

Bílý mlýn; Weissmühle
1
Málkov
34806
Tachov
Málkov u Přimdy
49° 39' 7.7'', 12° 41' 4.6''
Mlýniště bez mlýna
Nejvýše položený mlýn na Bezděkovském potoce stál asi 1 km od pramene potoka, vedla k němu cesta z Málkova proti proudu potoka.
samota, asi 0,5 km severně od obce Málkov
Bezděkovský potok
volně přístupný

Obecná historie:

Weissmühle č.p. 1 klapal na Bezděkovském potoce a je nejvýše položeným mlýnem na Bezděkovském potoce. Posledním mlynářem v období 1931 - 1945 byl Karl Roith. Mlýn byl obýván do roku 1956, pak zanikl a dnes jej připomíná jen zřícenina, z které lze odvodit, kde se nacházela obytná část a kde technická část mlýna. Mlýn byl poháněn vrchní vodou, což je také vidět na dochovaných fotografiích. Voda byla rovněž přiváděna cca 40 m dlouhým náhonem z mlýnského rybníka. Získaná energie vody byla využívaná na pohánění pily – Weissmühle jak také vyplývá z dochovaného plánku mlýna. Avšak v Seznamu vodních děl z roku 1930 je Weissmühle společně se Sägemühle veden jako jeden mlýn a v druhu živnosti bylo uvedeno mlýn a pila, přitom Sägemühle, už ze svého názvu, byla jen pila na zpracování dřeva z okolních lesů. Zřícenina Weissmühle se nachází asi 100 m nad Sägemühle proti proudu potoka.

Více zde: https://stezka-milire-vodnimlyny.webnode.cz/ns-vodni-mlyny/wiessemuhle/


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Dne 5. 10. 1695 prodala vrchnost Weismühl mlynáři Hansi Roppertovi za 140 zlatých.

Tereziánský katastr zaznamenal k roku 1757 mlynáře na panském mlýně s pilou a 2 vodními koly zvaném Weissmühle, položeném na nestálé vodě.

V 2. polovině 18. století zde hospodařil Johann Roppert (psáno také Ropert) s manželkou Dorotheou. Jejich dcera Magdalena se provdala za mlynáře Johanna Georga Säckla z nedalekého mlýna Bodenmühle (Málkov čp. 3), tím přešel mlýn do držení Säcklů.  Z jejich dětí se mlynařině vyučili dva synové, Josef a Johann Georg. Nejdříve provozoval Weissmühle Josef s manželkou Katharinou Mayer, dcerou kovářského mistra z Třískolup. V období 1814-1820 zde pokřtili děti Georga (1814), Magdalenu (1816) a Katharinu (1820). Na mlýně žili starý mlynář Johann Georg s Magdalenou a vdova po mlynáři Ropertovi Dorothea, která zemřela v únoru 1817 v 98 letech, na tu dobu nezvykle vysokém věku.

Další syn, Johann Georg, se oženil s Katharinou Peyerl z Velkých Dvorců a odešel do obce své manželky na mlýn nazývaný Kleinmühle čp. 27, kde hospodařili až do roku 1820, kdy se vrátili zpět na otcovský Bílý mlýn. Bratr Josef brzy nato  z Bílého mlýna odešel na nedaleký, níže po proudu stojící mlýn Kromelmühle čp. 2.

Johann Georg ml. s Katharinou si sebou z Velkých Dvorců přivedli syna Georga, zde se jim narodili ještě synové Josef (1828) a Andreas (1830) a dcery Magdalena (1820), Katharina (1824) a Maria Katharina (1833).

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

Mlýn převzal syn Georg narozeny v roce 1817 na Kleinmühle čp. 27 v obci Velké Dvorce.  Byl posledním zmiňovaným Säcklem na Weissmühle, uváděný zde při sčítání lidu v roce 1880 jako výměnkář společně s manželkou Margarethou.  V tom roce byl však držitelem mlýna Josef Reisser (narozen 1847), který zde hospodařil s manželkou Magdalenou, rozenou Kreuzer (1852), a dětmi Franzem (1875), Barbarou (1877) a novorozenou Magdalenou (1880).  V hospodářství mlýna bylo 7 kusů hovězího dobytka a 1 prase.

Josef Reisser byl synovcem Georga Säckla, jeho matkou byla Georgova mladší sestra Magdalena, narozená v roce 1820 na Weissmühle, která se provdala za sedláka Mathese Reissera z Málkova čp. 9. Jako mlynářský mistr na Weissmühle je Josef Reisser uváděn již v roce 1875 v matričním zápise o narození syna Franze.

V roce 1888 vypracoval přimdský stavitel Johann Thurner plán na přestavbu, při níž byl k mlýnskému zařízení přidán stroj na výrobu šindele.

Manželé Reisserovi vlastnili mlýn na polovinu. V roce 1894 byla polovina mlýna patřící Johannu Reisserovi přepsána na jeho manželku, pravděpodobně z důvodu jeho úmrtí. O 2 roky později byl mlýn prodán v dražbě. Vlastnické právo přešlo na Johanna Bauera (narozen 1852) a jeho manželku Margarethu (1852).

Na základě smlouvy z roku 1903 přešel mlýn na Georga Bauera (narozen 1879) a jeho manželku Annu, rozenou Reisser. (1882). Tento pár zde hospodařil i při sčítání lidu v roce 1921, kdy zde žily také 3 jejich děti. Na mlýně na výměnku bydleli také Georgovi rodiče Johann a Margaretha Bauerovi. Johann Bauer vykonával funkci Hajného v obecních lesích a mlýn pravděpodobně koupil pro svého syna, kterému ho úředně předal v roce 1903.

V roce 1930 provozoval mlýn stále Georg Bauer, vodní provoz byl evidován jako mlýn a pila.

Na základě trhové smlouvy z 18. 7. 1931 získal mlýn Karl Roith (narozen 1899), syn mlynáře z Růžového mlýna u Bělé nad Radbuzou. V roce 1932 se oženil s Bertou Trägerovou z Novodvorského mlýna u Smolova a přepsal na ni polovinu mlýna.

Za války mlýn nepracoval, v provozu byla pila a šindelka.

V roce 1946 měli jít Roithovi do odsunu. Na přímluvu statkáře Nováka, majitele dvora Orlov, kde byla část rodiny Roithových zaměstnána, však nakonec na mlýně zůstali. Bílý mlýn se tak stal jednou z výjimek, kdy na něm po válce zůstali němečtí majitelé.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

Na mlýně se konala ještě svatba Roithovi dcera Anny v roce 1953. Roithovi opustili mlýn před rokem 1958 (dle informace na tabuli č. 11 naučné stezky do roku 1956), tehdy se ve mlýně již nemlelo, nepracovala ani pila, Roithovi chodili za prací do Orlova a na nákladné opravy historické stavby neměli dostatek prostředků. Opuštěný mlýn rychle chátral, na leteckém snímku z roku 1958 je již ve stavu zříceniny.

Události
  • Zánik budovy mlýna

Ze mlýna se dochovala zřícenina do výšky patra.  Lednice je zasypaná. Místo je součástí místní naučné stezky „Milíře a vodní mlýny“.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Roppert
  • Säckl
  • Reisser
  • Bauer
  • Roith

Historie mlýna také obsahuje:

1695 Hans Roppert

polovina 18. st. Johann Roppert

kolem 1780 Johann Georg Säckl

asi 1813 Joseph Säckl

1820 Johann Georg Säckl

Georg Säckl

1875 – 1894 Josef Reisser

1894 – 1896 Magdalena Reisserová

1896 Johann Bauer

1903 - 1931 Bauer

1931-1945 Karl Roith

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    zřícenina
    05 2021
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
        roubená+zděná
        jednopatrový
        Obdélná budova částečně roubená s hospodářským objektem. Mlýnice byla patrová, na ni navazoval chlév a za chlévem komora se sklípkem. Střecha byla mansardová pobitá šindelem. Původně bylo vodní kolo na západní straně budovy, později byla lednice přemístěna k jižní štítové zdi. Rozměry zříceniny včetně lednice jsou 9,5 x 19 m.
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Zaniklý
            • pila
            • šindelka
            Součástí mlýna byla pila, která se nalézala asi 100 m níže po proudu potoka. Pila měla také čp. 1 a stejného majitele. V Seznamu vodních provozů z roku 1930 jsou mlýn i pila uvedeny pod jedním provozem.
            • stavidlo
            • náhon
            • rybník
            • odtokový kanál
            • lednice
            Nad mlýnem byla vodní nádrž, která byla v majetku velkostatku Velké Dvorce. Z ní přitékala voda asi 40 m dlouhým náhonem do lednice, odkud byla odváděna podzemním kanálem.
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Popis1930 – 2 vodní kola na vrchní vodu s hltností 0,05 m3/s, se spádem 5 m a 5 m a výkony 2,2 HP a 3,1 HP
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Popis1930 – 2 vodní kola na vrchní vodu s hltností 0,05 m3/s, se spádem 5 m a 5 m a výkony 2,2 HP a 3,1 HP
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníCheb, str. 15
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníCheb, str. 15
            AutorZdeněk Procházka, Miroslav Vetrák
            NázevCestami krajánků aneb putování po mlýnech a vodních provozech na Tachovsku a Stříbrsku, díl III – pravostranné přítoky Mže a vodní toky, které pramení v Českém lese
            Rok vydání2019
            Místo vydáníDomažlice
            Další upřesněnístr. 397-399
            AutorInternet, Porta Fontium
            NázevSbírka matrik západních Čech
            Místo vydáníStátní archiv v Plzni
            Další upřesněníDigitalizované archiválie obce Málkov
            Odkazhttps://www.portafontium.eu/
            Datum citace internetového zdroje7.5.2021
            AutorObec Třemešné, CHKO Český Les, Lesy ČR
            NázevMilíře a vodní mlýny
            Místo vydánínaučná stezka Málkov - Třemešné - Bezděkov - Nová Ves
            Další upřesněníInformační tabule č. 11 naučné stezky Milíře a vodní mlýny
            Odkazhttps://stezka-milire-vodnimlyny.webnode.cz/ns-vodni-mlyny/
            Datum citace internetového zdroje7.5.2021

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - vodní dílo

            Ostatní

            Vytvořeno

            7.5.2021 10:17 uživatelem cestovatelka

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 12.5.2021 21:43
            doxa (Jan Škoda) 13.12.2021 23:42