Stahlův mlýn; Stahlmühle, Stallmühle

K roku 1619 je na mlýně zmiňován mlynář Konrad Stahl. Po tomto starém mlynářském rodu dostal mlýn své pojmenování.

1699 Hans Forchhaim s manž. Barborou, syn Johann Georg Forchhaim  (*1699)

1723 Kaspar Forchhaim, manž. Maria Magdalena roz. Schumack

Tereziánský katastr zde v roce 1757 uvádí mlynáře na zakoupeném panském mlýně s jedním kolem.

V 70. letech 18. století dostal mlýn při číslování domů čp. 28. To bylo na začátku 19. století změněno na 31.

V polovině 18. století držel mlýn mlynář Johann Georg Forchheim (10.1.1723-1768) s manželkou Marií. Po něm ho převzal jeho zeť Georg Roppert (nazýván také Johann Georg) pocházející z mlynářského rodu Roppertů, který se v roce 1783 oženil s Forchheimovou dcerou Marií Annou (*6.12.1856). První dítě, syn Joannis se novému mlynářskému páru narodil v lednu 1784, následovali Katharina (1786), opět Katharina (1788), Johann (1791), Johann Georg (1794), Johann Michl (1797) a Johannes (1804).

Mlýn převzal Johann Georg Roppert, narozený 28. 4. 1794. Ten se v listopadu 1813 jako devatenáctiletý oženil s dvacetiletou Katharinou Serp, dcerou ovčáka z osady Orlov. V roce 1815 se jim narodila dcera Maria Anna, která se stala matkou dalšího zdejšího mlynáře, Adama Warty.

V roce 1869 zde hospodařil mlynář Adam Warta (narozen 1837), který byl synem Josefa Wenzla Warty, domkaře z Bezděkova, a Marie Anny, rozené Roppertové, tedy byl vnukem mlynáře Johanna Georga Ropperta. S ním zde žila manželka Marií Annou (1835), rozená Rauchová, a děti Katharina (1860), Wenzl (1862), Johann (1863), Anna (1865) Theresia (1866) a Margaretha (1869).  

V roce 1880 byla situace na mlýně podobná, k dětem přibyl syn Franz, narozený roku 1878.

Sčítání v roce 1921 evidovalo na mlýně vdovu Marii Wartovou, u které byla zapsána rolnická živnost. S ní zde 4 synové a jedna dcera, v hospodářství vypomáhal čeledín Josef Scheinkönig.

Před rokem 1930 převzal mlýn Anton Warta (1900 – 1986) s manželkou Marií Reisserovou (1901 – 1992) z Málkova. Mlýn zmodernizoval. V roce 1930 poháněla mlýn a pilu 2 vodní kola, Anton Warta zde později pro mlýn instaloval turbínu, pro pohon pily ponechal vodní kolo.

Mlynářovi dva mladší bratři Ludwig a Johann byli povolání do armády a padli na ruské frontě.

Mlynář Anton Warta provozoval mlýn i v průběhu války.

Od 7. 8. 1945 přišel na mlýn národní správce Jan Princl pocházející z Dohalic na Domažlicku. Byl vyučen mlynářem. V té době na mlýně bydlela ještě také rodina bývalého mlynáře Antona Warty, a to asi po dobu jednoho roku.

V roce 1947 byl mlýn zřejmě uzavřen. To byl asi důvod, proč z něj Princl odešel, aby převzal mlýn ve Svaté Kateřině čp. 29. Mlýn Stahlmühle však řádně nevyúčtoval, zanechal na něm schodek 67 156 korun. Dle úředního zápisu opustil v průběhu roku 1947 rodinu a s nějakou Němkou utekl za hranice. Opuštěný Stahlův mlýn převzal MNV v Rájově, ale nenašel pro něj zájemce. Mlýn pustl a budovy byly postupně rozebírány na stavební materiál.

Do dnešní doby se dochovaly poměrně výrazné zříceniny.