mlýn a brusírna ocelového zboží v Horní Poustevně

V roce 1771 při číslování domů dostal mlýn čp. 58, které si zachoval dodnes. V té době ho držel mlynář Johann Georg Hentschel a první manželkou Annou Elisabeth, rozenou Hentschel z Huntířova. V soupise poddaných z roku 1778 je zde tento mlynářský pár uváděn společně s 5 dětmi Magdalenou (13), Thneresií (10), Rosalií (7), Franzem Antonem (4) a Josefem (2). Druhou mlynářovou ženou se stala Appolonia Zimmer, která je uváděna v matrice při narození dcery Marie Appolonie v prosinci 1789.

Mlýn převzal na začátku 19 století syn Josef z prvního manželství. Josef Henstchel se v roce 1802 oženil s Marií Theresií Marschner, která byla dcerou mlynáře Dominika Marschenra z Dlouhého Dolu č. 15. První syn Josef narozený v listopadu 1804 zemřel v 7 měsících na neštovice. Na stejnou nemoc zemřel také druhý syn, opět Josef, ve věku 3 let. Třetí syn a dědic mlýna Franz Josef se páru narodil v dubnu 1810. V roce 1828 je tento mlynářský pár uváděn v soupise poddaných pouze s jediným synem Franzem Josefem. Na mlýně s nimi bydleli ještě mlynářova nevlastní matka Appolonia (72 roků) a nevlastní mladší bratr Adalbert (32).

V polovině 19. století byla pod mlýnem na stejném náhonu dřevěná pila. Je zakreslena na mapách stabilního katastru jako menší dřevná stavba v severním sousedství mlýnské budovy.

Přibližně od poloviny 19. století hospodařil na mlýně Franz Josef Hentschel. V matričních zápisech nejsou žádné zmínky o jeho rodině, patrně zůstal svobodný a bezdětný. Zemřel v březnu 1875 ve věku 65 jako mlynář na výměnku. Mlýn již dříve prodal mlynáři Johannu Fischerovi, který je v matričním zápise o narození syna Johanna v únoru 1874 uváděn jako majitel mlýna. Jeho manželkou byla Amalia Endler, dcera obchodníka z obce Severní.

V 80. letech 19. století se na mlýně rychle za sebou vystřídalo několik nájemců, jejichž živnost nebylo mlynářství. V roce 1885 zde byl brusič Eduard Marschner, zde patrně je počátek přeměny mlýna na brusírnu ocelového zboží.

Dle adresáře obce Horní Poustevna z roku 1908 byl majitelem čp. 58 Franz Dittrich, který se živil jako nožíř.

Adresář obce v roce 1923 uvádí v čp. 58 stále nožíře Franze Dittricha.

V roce 1930 byl vodní provoz evidován jako brusírna ocelového zboží, provozovatel Pius Weissgerber.