Řehákův, Herzánův mlýn

Mlýn je třípatrová budova ze 70. let 19. století, postavená pro válcový mlýn. Půdorys připomíná písmeno H. Na hlavním průčelí vystupují dva boční rizality, které mají zvýšené podstřeší. Pravé průčelí má rizalit ve svém středu. Střechy jsou sedlové, kryté eternitovými šablonami, procházejí z rizalitů hlavního průčelí nad zadní průčelí. Do kříže je sedlovou střechou zastřešena centrální část mlýna mezi dvěma bočními střechami. Původní omítka byla pískové barvy, zvýrazněná lizénovými rámci po stranách a obloučkovým vlisem v podstřeší rizalitů. Nad okny byly ponechány odkryté cihlové odlehčovací oblouky. Současná omítka je břízolitová, respektující lisénové rámce, ale ne obloučkový vlis. Na čelním průčelí je nová bílá vápenná omítka se světle modrými lisénovými rámci. Obloučkový vlis nebyl obnoven. Okenní osy jsou pravidelně rozmístěné, ve střední části hlavního a zadního průčelí sdružené a stejně tak na pravém bočním rizalitu. Na mlýn navazuje patrový dům s elektrárnou, s rovně ukončeným štítem, jež překrývá sedlovou střechu. Elektrárna si uchovala původní podobu. Obytný dům byl patrový s mansardovou střechou. Po úpravách ve 20. letech 20. století byla mansardová střecha odstraněna, dům zvýšen na úroveň elektrárny a patro elektrárny připojeno k obytnému domu. Střecha je dnes rovná.
K mlýnu patřily chlévy s garáží pro nákladní auta, v patře se seníkem s holubníkem (vlevo od silnice, pod skálou). Vedle chléva stávala roubená stodola. Pila za mlýnem byla pouze dřevěná, bedněná, se sedlovou střechou s eternitovými šablonami (zbořena po r. 2004).
1872 vyhotovila chrudimská kancelář stavitele Schmoranze plány rozsáhlé přestavby. Nová třípatrová mlýnská budova sestávala ze tří hloubkových traktů, přičemž levý boční trakt navazoval na starší stavení.
1927 přestavěna přilehlá obytná budova. Část starého domu byla ubourána, ke stávající elektrárně byly v suterénu připojeny kanceláře a ve zvýšeném přízemí zřízen byt.
Areál mlýna, s doloženým stavebním vývojem od roku 1483 zahrnuje mlýn z r.1872 od F.Schmoranze, elektrárnu z roku 1902, obytnou budovu z r. 1927 a pozůstatky bývalé pily, jejíž provoz zanikl po 2. sv. válce.
Současná budova mlýna z roku 1872 byla postavena Josefem Herzánem, podle plánů stavitele F. Schmoranze st. z Chrudimi, jako přístavba k tehdy stojícímu baroknímu patrovému mlýnu z roku 1713. Elektrárna pochází z roku 1902. V r. 1927 na místě barokního mlýna byla Aloisem Řihákem v návaznosti na elektrárnu postavena vila podle projektu Brandýského stavitele J.V. Jiřičky.
Areál mlýna je situován jihovýchodně od náměstí, nedaleko zámku, na Tiché Orlici. Komplex budov zahrnuje dvoupatrovou budovu mlýna se dvěma výraznými štíty, původně s historizující fasádou z r. 1872, dále elektrárnu nad náhonem a při silnici patrový obytný objekt, obsahující byt majitele a kanceláře, na který později navázala přístavba rozšiřující bytové prostory. Podél náhonu ve dvoře za elektrárnou navazuje zděná podnož bývalé pily, zrušené po 2. sv. válce.
Hodnotný příklad industriální stavby a navazující obytné budovy, dokládající stoupající význam a rozvoj mlynářské živnosti do 1. pol. 20. století. Novostavba mlýna je jednou z realizací uznávaného vrchnostenského architekta Schmoranze, dochovaná bohužel s poškozeným průčelím. Obytná budova je představitelem moderního proudu meziválečné architektury, na dlouhou dobu jedna z posledních hodnotných realizací ve městě.
Budova mlýna z r.1872 postavená na místě staršího mlýna, ve stylu historismu podle projektu Fr. Schmoranze st.
Mlýn je zde doložen k roku 1483. K r. 1713 uváděn jako koželužský vrchnostenský mlýn. R. 1850 prodal Antonín Pohl mlýn s pilou Janu Jeništovi. R. 1878 je mlýn zmíněn jako umělý, se šesti francouzskými kameny, jedním obyčejným složením, krupníkem a jahelníkem. R. 1882 koupil mlýn Josef Hrzán, po něm jej zdědil syn František, který zde zřídil elektrárnu. V r. 1924 kopil mlýn Alois Řihák, který později nechal postavit obytnou budovu, na místě barokního mlýna. K r. 1939 tvořily převážnou část strojního zařízení stroje pardubických firem Machoň a spol. a Josefa Prokopa synové. R. 1947 byla zrušena pila. V r. 1951 byl mlýn znárodněn, převzal jej národní podnik Hospodářské družstvo skladištní a výrobní Vysoké Mýto a Pardubicko - jihlavské mlýny. V r. 1956 byl provoz zastaven a zřízena výrova krmiv. V r. 1989 proběhla restituce.
Současná budova mlýna z roku 1872 byla postavena Josefem Herzánem, podle plánů stavitele F. Schmoranze st. z Chrudimi, jako přístavba k tehdy stojícímu baroknímu patrovému mlýnu z roku 1713. Elektrárna pochází z roku 1902. V r. 1927 na místě barokního mlýna byla Aloisem Řihákem v návaznosti na elektrárnu postavena vila podle projektu Brandýského stavitele J.V. Jiřičky.
Symetricky řešená novostavba mlýna s dvěma podélnými, sedlově zastřešenými hmotami s s úzkým středovým chodbovým traktem pojala do sebe i starší jednoprostorovou mlýnici, dosahující výšky 2 pater. Vnitřní dřevěná konstrukce byla v plném rozsahu vložena nově. Nové třípatrové průčelí bylo navrženo v historizujícím stylu s širokými nárožními lisenami, spojujících se ve štítě do obloučkového vlysu. Charakteristickým znakem jsou také vysoká obdélná šestidílná okna se segmentovým nadpražím a pohledovými cihelnými záklenky, stejně jako cihelná mezipatrová římsa tvořící zubořez a pyramidální kompozice trojice oken ve štítu. Jiným dekorativním motivem jsou slepé kružby v pásu pod okny nejvyššího patra. Boční průčelí k řece uprostřed akcentoval rizalit s trojúhelným štítem a sdruženými okny. Okna 1. patra byla výrazně větší, nad nimi byl nápis Umělecký mlýn a v posledním patře trojice sdružených oken s vročením 1872 pod vrcholovým neorománským oknem ve štítu. Štít byl opatřen dekorativně vyřezávanou vazbou s hrotnicí.
Hodnotný příklad industriální stavby a navazující obytné budovy, dokládající stoupající význam a rozvoj mlynářské živnosti do 1. pol. 20. století. Novostavba mlýna je jednou z realizací uznávaného vrchnostenského architekta Schmoranze, dochovaná bohužel s poškozeným průčelím.
Moderní obytná budova majitele mlýna z r. 1927 podle plánů místního stavitele Jiřičky, postavená na místě zbořeného barokního mlýna.
Nová obytná stavba majitele z r. 1927 je funkcionalistický jednopatrový objekt obdélného půdorysu s hladkými fasádami a plochou střechou člení nárožní útvar plochého rizalitu, nad nímž ze střechy vystupuje stlačená oplechovaná helmice. Rizalit i helmici propojuje výrazné svislé pásové členění. Západní průčelí prolamuje v patře lodžie s předstupujícím zábradlím balkonu, zdobeným nautickým motivem. Tentýž motiv se opakuje na dveřích bočního vstupu. Výraz budovy poškodil nehodnotný kameninový obklad a náhrada původních oken nevhodnými typovými produkty 2. pol. 20. století.
Obytná budova je představitelem moderního proudu meziválečné architektury, na dlouhou dobu jedna z posledních hodnotných realizací ve městě.
Přístavba obytné budovy mlýna z r. 1938, postavená nad byt šoféra.
K parcelnímu vydělení z pův. parcely 221/1 došlo v r. 1994.