Hoslovický, Řáhovský mlýn

Středověký hoslovický mlýn (1352) s funkčním mlecím zařízením je považován za nejstarší zachovalý vodní mlýn na území České republiky. Areál je tvořen mlýnicí s obytnou částí (dochovalá černá kuchyně), chlévy s kolnou a stodolou a rybníkem s náhonem.
Vzhledem ke středověkému původu vsi Hoslovice (podle písemných zmínek již existovala v roce 1352) mlýn v místě stával již v této době. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole“ a osedlým byl Tomáš Mlynář. Tuto dataci potvrzuje dendrochronologický průzkum. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety.
Vodní mlýn čp. 36 leží necelý 1 km JJV od vsi Hoslovice v místě zvaném Podhoslovičky pod hrází nevelké vodní nádrže, vytvořené na Hoslovickém potoce. Obytná budova s mlýnicí a lednicí leží pod hrází (pam. nechráněného) rybníka, dále na sever stojí chlévy s kolnou a roubenými prasečími chlívky. Oba objekty jsou spojeny vjezdovou branou, kterou se vstupuje na dvůr, na jehož západní straně stojí průjezdná stodola. Dvůr je na SZ straně lemován kamennou zídkou, na J straně je ohraničen hrází rybníka. Na východní straně mlýnské budovy se rozprostírá podlouhlá plocha dvora, vymezená z jihu (památkově nechráněným) mlýnským náhonem a na východě kamennou zídkou. K východní straně chlévů kolmo přiléhá drobný objekt zděných chlívků. Areál mlýna je doplněn pozemky kolem mlýna. Jedná se o louku za stodolou se žentourem, dále o vodní nádrž s mlýnským náhonem, o louku s ohradní zdí a o objekt čp. 37 na st.parc.č. 64. Louka, na níž se nachází žentour, se rozkládá na západ od stodoly, její severní hranici tvoří Hoslovický potok, na jihu je ohraničena náhonem vyvedeným z Hoslovického potoka, napájejícím vodní nádrž nad mlýnem. Za stodolou se nachází zpevněná, mírně vyvýšená plocha kruhového půdorysu, uprostřed níž se nachází kovový žentour. Plocha je po obvodu zpevněná kamenným tarasem.
Vodní mlýn čp. 36 v Hoslovicích a přilehlým hospodářským zázemím je ojedinělý svým stářím sahajícím přinejmenším do 16. století, kompletně zachovaným archaickým mlecím zařízením (jednoduché mlýnské složení), složitým stavebním vývojem obytného stavení s mlýnicí a vysokým stupněm autenticity stavebních konstrukcí i detailů. Památková ochrana se vztahuje na celý areál mlýna, ležícího na parc.č.st. 63. Mlýn v Hoslovicích čp. 36 odpovídá pojetí kulturní památky podle 2 zákona č.20/1987 Sb. o státní památkové péči.
Obytné stavení s lednicí a mlýnicí atypické dispozice je zastřešeno valbovou střechou krytou došky. Dům je z části roubený a z části zděný. V interiéru dochována klenutá černá kuchyně, světnice, trámový strop sýpky z 2. poloviny 16. století.
Jedná se o patrový objekt nepravidelného půdorysu, zčásti zděný a zčásti roubený, s valbovou střechou krytou došky. Stavební vývoj objektu se odebrával v několika fázích, výsledkem je poměrně atypická dispozice.
Plocha dvora je vymezena budovami a novým plotem z pletiva, na který se nevztahuje památková ochrana. Plocha dvora má nepravidelný půdorys, rozkládá se mezi příjezdovou cestou od Hoslovic a táhne se podél mlýnského náhonu k mlýnské budově a chlévům, pokračuje za těmito objekty ke stodole, kde je vymezen na SZ zídkou a na jihu hrází rybníka. Dvůr je zatravněn.
Chlév s kolnou a roubenými chlívky na obdélném půdorysu s doškovou sedlovou střechou. V interiéru dochovány plackové klenby chléva, trámový strop v kolně.
Přízemní objekt na obdélném půdoryse se sedlovou střechou krytou došky. JZ část objektu zabírají chlévy, zaklenuté cihelnými plackovými klenbami, podlaha je z lomového kamene. V SV části objektu je kolna s trámovým stropem, otevřená směrem do dvora. Zvenku k dvorní straně chlévů přiléhají nevelké roubené prasečí chlívky.
Pilířová kamenná stodola s roubenou výplní na obdélném půdorysu je zastřešena sedlovou doškovou střechou. Stodola má klasické členění na perny a mlat.
Stavba na obdélném půdoryse se sedlovou střechou krytou došky, s bedněnými štíty. Obvodové stěny tvoří několik kamenných pilířů, v nichž jsou ukotveny roubené výplně. Interiér klasický, členěný na perny a mlat. Krov — vrcholovou vaznici podpírají sloupky s plátovanými pásky. Stodola má jeden průjezd umístěný asymetricky.
Brána je vklíněna mezi obytnou budovu a chlévy, má rovný překlad a je uzavřena dvoukřídlovými vraty.
Vjezdová brána se napojuje na S stranu mlýna a Z nároží chlévů, překlad je rovný.
Kamenné zídka z lomového kamene směřuje od stodoly a probíhá za chlévy.
Zídka z lomového kamene vyskládaného na sucho lemuje cestu, která probíhá podél západní strany chlévů a stáčí se k vratům do stodoly.
Kamenná zídka vyskládaná z lomového kamene ohraničuje SV část dvora.
Zídka z lomového kamene vyskládaného na sucho lemuje SV část dvora, jež částečně hraničí s příjezdovou cestou od vesnice Hoslovice.
Torzo ohradní zdi vymezuje část louky (památkově chráněný pozemek). Na louce se nacházejí objekty bez památkové ochrany - budova (informační centrum), roubená stavba a oplocení pozemku.
Louka přiléhá k mlýnskému náhonu, který tvoří její severozápadní hranici. Na severovýchodě je ohraničena nízkou polorozpadlou zídkou z kamenů kladených na sucho, která kopíruje průběh cesty od Hoslovic. Je historickou součástí hospodářského zázemí mlýna.
Za stodolou se nachází zpevněná, mírně vyvýšená plocha kruhového půdorysu, uprostřed níž se nachází kovový žentour (historické zařízení sloužící k převádění síly na točivý moment na řemenici). Plocha je po obvodu zpevněná kamenným tarasem.
Stopy bosáže v původních omítkách západního nároží zděné části mlýna připomínají renesanční přestavbu.
V hoslovickém mlýně zastávala funkci šalandy dvě oddělená místa. První je přímo proti mlecímu složení v malém prostoru přimknutém ke komínu. Tato část šalandy, můžeme ji nazývat teplá, zřejmě sloužila k odpočinku, zejména v chladnějších obdobích. Mohlo tu být lůžko pro pomocníka nebo krajánka, i ráhno k dosoušení mokrých oděvů. Ve dveřích do mlýnice je typické pozorovací okénko. Prostor je však malý a nedostatečně osvětlený, proto se další činnosti typické pro šalandu vykonávaly v nevytápěném prostoru pod střechou vlevo od mlecí podlahy (dílna s hoblicí, obřeznicí, se špalkem a sekerou). Tady je také místo pro truhlu na míchání a skladování mouky, truhlu pro moučný prach a skladiště náhradních nebo vyřazených součástek i různých předmětů. Z vyřazených součástek je nejvzácnější čep hlavní hřídele. Jedná se o kovaný čep hákového tvaru vyráběný do začátku 18. století, než byly od vysokých pecí dodávány čepy litinové se dvěma i více křídly. Podobně jako v dalších malých mlýnech, nebylo ve zdejší skromné šalandě místo pro mleče. Pokud čekali, mlynář je pozval do světnice.