Šolcův, Klicnarův mlýn

Tento mlýn v Suchém Dole čp. 125 byl jedním ze čtyř svobodných mlýnů na Policku. Souvisel se statkem čp. 1 zvaným Šolcovna a jeho majiteli byli vždy majitelé tohoto svobodnického statku.

Kdy mlýn vznikl, nevíme, zachovaly se jen v rodině Ticháčkových hamfešty z let 1461, 1608, 1612, 1740 a 1755. 

1612 mlýn u suchodolské šolcovny ještě nebyl, v hamfeštu se mluví jen o šenku a kovárně

za třicetileté války vlastnil usedlost Václav Holinka, před koncem války převzal usedlost syn Mikuláš a vlastnil ji až do roku 1679

1653/1654 Berní rula: poprvé spolehlivě zmíněn mlýn - Mikuláš Holenka (Holinka) s manželkou Juditou

1680 převzal zeť Adam Ticháček, zapojil se do selského povstání, avšak brzy umírá, mlýn nadále vede vdova Dorota Ticháčková roz. Holinková 

1712 purkrechtní kniha obce Suchý Důl: zmíněn při koupi statku 10.6.1712 Václavem Ticháčkem od matky Doroty, vdovy po Adamovi Ticháčkovi 

První zmínka o mlýně o jednom kole pochází z hamfeštu z roku 1740, který vystavil opat Benno II. suchodolskému rychtáři Václavu Ticháčkovi.

Matěj Ticháček s manželkou Dorotou 

26.11.1795 šolcovna prodána jejich synovi Václavu Ticháčkovi (1773-1806 při epidemii tyfu; 1796 oo s Marií dceroiu Václava Weyricha, hostinského z Police

1807 vdova Marie Ticháčková se provdala za Filipa Klemta, kamenického mistra z Hutberka (Hony), syna hutberského šolce Jiřího Klemta 

Filip Klemt, 2. manžel Holinkovy vnučky, mnoho let zastával rychtářský úřad v Suchodole, je autorem sochy sv. Jana Nepomucklého na mlýnském kameni ve štítě mlýna z r. 1835 a křížku na návsi v Suchém Dole z r. 1823

Rychtáři platili vrchnosti za povolení mlít pro obecný lid 4 kopy míšeňské ročně a mlýn pronajímali.

Jejich jména se nám rovněž nezachovala, víme pouze, že na začátku 19. století zde mlel a pekl Franc Hofman. Ten zemřel před rokem 1849.

V roce 1910 na mlýně hospodařil František Šrol, a to až do roku 1921.

Před druhou světovou válkou tady působil mlynář Václav Klicnar, poslední mlynář na tomto mlýně.

1939 prázdný, nefunkční, postupně chátrající objekt

V roce 1945 byl již mlýn opuštěn. Jeho vlastníkem se stal Josef Ticháček, který dostal mlýn věnem od svého otce Roberta Ticháčka po své svatbě v roce 1927. Po smrti Josefa Ticháčka přešlo vlastnictví na jeho druhou manželku Marii, která se v roce 1940 znovu provdala za sedláka Plného. Manželé Plní si zabrali statek v Martínkovicích po odsunutých Němcích.

V roce 1958 mlýn vlastnila jejich dcera Helena Slezáková, která mlýn 24. září 1958 prodala za 5 595 Kč JZD Suchý Důl, které zde zřídilo šrotovnu, sklad obilí a náhradních dílů a kanceláře.  Při první přestavbě vybourána chlebová pec a před mlýnem postavena mostní váha.

Po roce 1964 tu byla sedlářská dílna Oldřicha Slováka, šrotovna Jana Trojtla a sklad DKP Josefa Macka.

1968 došlo k rozsáhlé terénní úpravě kvůli výstavbě čerpací stanice pohonných hmot, čímž zanikl odpadní kanál od mlýna do potoka a lednice.

V roce 1972 byl celý objekt přestavěn na sociální zařízení pro zaměstnance JZD, v prvním patře byly zřízeny šatny a ubytovna pro brigádníky. Později zde sídlilo vedení rostlinné výroby JZD Hvězda, a to až do konce osmdesátých let. 

1989 Helena Slezáková žádala o vydání mlýna v restituci, 1994 však svoji žádost u OÚ Náchod ruší. 

25.4.1997 bývalé JZD Hvězda, pozdější ZD Police n/M předalo již nepotřebný objekt za zůstatkovou hodnotu z roku 1992 148.598 Kč soukromému zemědělci Robertu Ticháčkovi na vypořádání části jeho restitučních nároků. 

Dnes je vlastníkem bývalého Šolcova mlýna Robert Ticháček mladší, který objekt přestavěl na byty pro své příbuzné. /EN/