Dašovský mlýn

Nástin stavebního vývoje
Na základě zběžného ohledání stavby není jednoznačně zřejmé, jak je jádro mlýna skutečně staré. Vzhledem k jeho dlouhé tradici lze přepokládat, že na svém místě stojí již od doby středověku. Jak však středověká stavba vypadala, zda byla dřevěnáapod. nelze určit. Stáří dnešní budovy tedy nelze jednoznačně určit. Veškeré dendrochronologicky datované konstrukce (stropy, mlýnská hranice, krov nad mlýnicí) pochází z 50. - 60. let 18. století, nejmladší zachycené datum je 1766. Mezi trámy je však jeden smýcený v letech 1722/23.
Na základě dnešních skoupých znalostí se zdá, že dnešní budova se může časově vázat ke stavební etapě doložené dendrochronologickým datováním dřevěných konstrukcí, tedy po roce 1766.
Veškeré dřevěné konstrukce svým uspořádáním a řešením odpovídají tomuto datu. Existence staršího trámu samozřejmě ukazuje na možnost, že stavba byla v uvedeném datu pouze přestavěna. Teoreticky to nelze vyloučit - kamenné obvodové stěny postrádají jakékoli chronologicky citlivé prvky a teoreticky mohou pocházet i z časnějšího období, z doby barokní 17. - 18. století. Nelze zcela vyloučit ani ještě větší stáří alespoň části zděných konstrukcí (např. návodní stěny mlýnice s archaicky vyhlížejícími štěrbinovitými okénky).
Stavba za dobu své existence prošla určitým vývojem. Dosud ne zcela jasná je především podoba středního dílu se síní, snad druhotně předěleného příčkou. Lze předpokládat, že tato část měla i odlišnou úroveň podlah oproti dnešnímu stavu.
Dispozice mlýna se pravděpodobně příliš nelišila od dnešního stavu. Jižní díl obsahoval v přízemí plochostropé chlévy a v patře velkou světnici, vytápěnou nejspíš pecí a kachlovými kamny prostřednictvím černé kuchyně, situované v zadní (západní) části dnešní druhé místnosti od jihu.
Střední díl - ať již předělený, nebo celistvý - sloužil jako vstupní síň se schody, odkud se vstupovalo nejen do přední obytné části domu a do severní mlýnice, ale i do západního kolmého křídla. Také toto křídlo bylo v patře obytné a vytápěné prostřednictvím černé kuchyně. Zbývající část budovy - severní díl - pak již sloužila samotnému mlýnskému provozu.
Dílčí změny byly prováděny patrně již v 19. století, jak svědčí četné rámové dveře. Okolo poloviny 19. století, nebo i později, mohla být zrušena černá kuchyně a změněn systém vytápění do dnešní podoby. Na počátku 20. století (1919) byla přestavěna světnice, od té doby opatřená plochým omítaným stropem a okny dělenými do „T“. Současně byl odříznut starý barokní krov nad světnicí a nahrazen dnešním, se stojatými stolicemi již bez hambálků.
Pravděpodobně ještě během prvé poloviny 19. století vznikl základ hospodářských budov na východní a severní straně dvora (kolna). Tyto budovy prošly dílčími úpravami během prvé poloviny 20.století.
Trojkřídlá budova, kde severní křídlo je mlýn, jižní křídlo obytná budova, západní křídlo výměnek hospodáře. Venkovské stavení bez výrazných znaků některého slohu, se základním zdivem kamenným, jen s drobnými dobovými prvky (středověká? střílnová okénka, renesanční? klenba sklepa, barokní zdobení dřevěných sloupů a českého složení.)
Exteriéry mlýna jsou velmi prosté, robustní stavba nemá nijak výrazně členěné fasády. Vnějšímu vzhledu tak dominují prkenné štíty; nejzajímavějším prvkem je lednice s obnoveným vodním kolem.
Horní mlýn tvoří areál na nepravidelném půdorysu mezi hrází rybníka a komunikací.
V západní části stojí obytné stavení s mlýnem, severovýchodní a jižní stranu dvora ohraničují hospodářské budovy vesměs mladšího data vzniku.
Nad mlýnem západním směrem se nachází rybník, z něhož byla napouštěna akumulační nádrž severně od mlýnské budovy.
Mlýnská a obytná budova
Objekt mlýna spojený s obytným domem je situován na západní straně dvora. Půdorys je obdélníkový v severojižní orientaci, na západní straně je přibližně uprostřed připojeno kolmé křídlo. Jižní část slouží obytné funkci, severní obsahovala velkou mlýnici. Lednice je situována netypicky na východní - vstupní straně, na boku mlýnice. Budova je v plném rozsahu patrová (s mírně rozdílnou úrovní patrování), krytá soustavou sedlových střech (na půdorysu písmena „T“), na jižní straně s polovalbou.
Dispozice je relativně komplikovaná a bez podrobného hloubkového stavebně historického průzkumu nelze mít její vývoj za uzavřený. Základ dispozice je trojdílný jednotraktový, avšak je třeba počítat s tím, že střední díl byl - patrně druhotně - rozdělen příčnou stěnou na dva užší díly.
Středem dispozice je nevelká průchozí vstupní síň, situovaná mírně k severu ve středním dílu budovy. Vstup do síně je obrácen směrem do dvora na východní stranu. Plochostropá síň, obsahující schodiště do patra, nevykazuje větší architektonickou zajímavost.
Původně byla otevřená na celou výšku patra a na západní straně zhruba do její třetiny sahala dřevěná pavlač.
Zajímavostí jsou kapsy po závoře ve špaletě vstupních dveří. Když byly v 80. letech 20. století odkrývány, pod vyzdívkou byl nalezen režný pytlík s obsahem travních semen, snad nějaký škapulíř na ochranu domu?
Na jižní straně síně se nachází ještě dvě drobné prostory (dnešní koupelna) s nízkým stropem, neznámého určení (nejstarší známá historie je kurník) a místnost s mírně stlačenou cihelnou valenou klenbou; buď se může jednat o „zbytkový“ prostor někdejší velké síně, nebo hospodářské prostory (sklípky, ev. chlívky ?? )
Na fotografii (vpravo nahoře) je vidět zazděné okénko, které by mělo ústit v levém oblouku klenby ve chlévě. Stejné bylo i ve druhém oblouku a moje domněnka je, že tato zeď byla původně vnější.
Severní díl stavení zaujímá velká mlýnice, tvořící jeden dispoziční celek s patrem. Zdivo mlýnice je kamenné, při východní stěně je šachta palečního kola; nad ním manipulační dveřní otvor. Spodní patro mlýnice původně obsahovalo mlýnskou hranici při východní stěně. Sloupy hranice jsou krásně barokně profilované (s patrně druhotným datováním 1787 a 1827), pěkně vyřezávané. Některé se dochovaly v druhotné pozici na boku vnitřního spojovacího schodiště do patra. Jeden ze sloupů byl druhotně při použití podélně rozříznut na dva díly.
Přední díl na úrovni přízemí zaujímá prostor stájí. Stáje jsou zaklenuty nízkými segmentovými valenými klenbami do traverz (přestavba roku 1919), které nahradily patrně starší trámový strop. Na severní straně při vnitřní dělící stěně jsou dva hluboké výklenky zaklenuté nestejně širokými valenými klenbami (levá je širší a plošší). Zdivo je kamenné. Dochovaly se kamenné žlaby.
V obou těchto výklencích byla původně „střílnová” okna; jedno ze sklípku, druhé z „kuchyňky“ nynější koupelny. Velice pozoruhodná se nám zdá teorie, že toto bývala venkovní zeď domu, čemuž kromě těchto okének nasvědčuje právě půdorys klenutého sklepa a také rodinné vyprávění, podle které jižní část domu přistavěl v minulosti „mlynář, který měl hodně synů". Navíc o patro výš ve stejné stěně nacházíme také střílnové okénko v nejčistší podobě.
Posledním článkem dispozice přízemí je kolmé západní křídlo, směřující do prostoru pod rybniční hrází. V přízemí obsahuje místnost zaklenutou valenou klenbou prokříženou jedním párem trojbokých výsečí (nepřesně: křížovou klenbou), založenou na hranolových rohových pilířcích.
Minimálně v dolní části je klenba kamenná, v horní pak cihelná, se starou omítkou a nevýrazně vytaženými hřebínky na hranách. Místnost kamennými stěnami je osvětlená drobným obdélníkovým okénkem v nice se šikmými špaletami a rovným kamenným překladem.
Co pamatuji, nazýval se tento prostor sklepem, ale původně prý to sklep nebyl, není ani plně zahloubený. Mlýn měl sklípek mimo budovu a tady mohla být třeba místnost pro čeleď nebo šalanda pro mleče.
Dochovaly se zprávy z poměrně nedávné doby (50. léta 20. stol.), že klenba byla vyzdobena černými štuky ve tvaru šneků, které spolu s omítkou opadaly. Také že se zde nacházela studna (prvek známý ze středověku), ale byla zalita betonem někdy za první republiky.
V roce 2013 jsem narazila na jakési náznaky zbytků výzdoby, ale bohužel nepříliš průkazné. V severním rohu místnosti jsem objevila v hliněném nánosu jakousi ohrádku z cihel, ve které se shromažďuje voda prosakující ze svahu.
Klenby ve stáji, které podle různých indicií mohly být venkovním zakončením domu, jakýmsi „podloubím”. V každém oblouku je zazděné okénko a v patře nad nimi existuje další (viz kuchyně) dochované v původním tvaru střílnového (odborně štěrbinového) okna. Tomuto půdorysu by odpovídal nákres na indikační skice 1824, ale víme, že tyto byly nepřesné a dokonalejší císařský otisk zachycuje dům v dnešní podobě ve tvaru téměř rovnoramenného T. Případná dostavba jižního křídla by tedy musela proběhnout někdy předtím, dokonce před rokem 1758, kam je datovaný celistvý krov.
První patro v hlavních rysech opakuje dispozici přízemí. Střední díl je stejně jako v přízemí rozdělen na dva díly příčnou dělící stěnou. Zadní část horní síně funguje jako komunikační uzel: jsou zde v nikách se šikmými špaletami a rovnými překlady dveře do patra kolmého křídla, do mlýnice a dále dveře do obytné části domu (vesměs jednoduché rámové konstrukce).
Místnost přiléhající od jihu k síni (dnešní kuchyně) je stavebně komplikovaná a její poznání nelze mít za ukončené.
V západní stěně obsahuje okno a vedle něj širokou nízkou niku s kolmými špaletami a půleliptickým záklenkem - již v rozsahu přiléhajícího patra kolmého křídla. Tuto niku lze považovat s největší pravděpodobností za doklad existence černé kuchyně v tomto místě - mohla sloužit pro obsluhu topeniště (kamen) v sousedící obytné místnosti patra kolmého křídla.
Dnešní vstupní dveře do místnosti by tak vlastně vedly původně do černé kuchyně. Také jižním směrem od ní ve stěně byl objeven zazděný komín.
Dalším - nepřímým - důkazem někdejší existence černé kuchyně v této partii je poloha pece v někdejší světnici (viz dále) - kamna mohla být takto obsluhována rovněž ze stejné prostory.
Naopak velkou neznámou zůstává zbytek štěrbinovitého otvoru nízko položeného v jižní stěně (výklenek vedle kamen) a nízká nika („výklenek „) napravo v severní (vnitřní příčné) dělící stěně Tuto niku by snad bylo možné vysvětlit jako zbytek původních vstupních dveří do průchozí prostory v místě východní poloviny místnosti, situovaných níže oproti dnešní podlaze.
Tuto teorii by snad bylo možné podpořit existencí starší podlahy pod dnešní podlahou (dle sdělení majitelů); jinak není možné tuto anomálii bez hloubkového průzkumu vysvětlit.
Cihlová podlaha je dochovaná na západní polovině místnosti v úrovni cca 50cm pod úrovní dnešní podlahy. Na fotografiích ji máme zachycenou jen nepřímo: tzv. ďulík, původní pícka a plechové dveře do komína.
V roce 2008 při bourání starého masívního komína bylo na čelní stěně objeveno mnoho kouřových cest, ale hlavně zazděné zbytky kachlových kamen a obrys jakési „digestoře” připomínající krb.
Zazděná dvířka ve stěně do seknice, za kterými byla prostora naplněná popelem. Nejpravděpodobnější je, že to byl přikládací otvor do původních salonních kachlových kamen, která v seknici napravo od dveří dle vzpomínek babičky stála ( zelená). Napravo je zbytek kuchyňských kamen skládaných z velkých kachlů, jejichž další kusy jsem našla uložené na půdě včetně nalepovaného reliéfního zdobení (příslušnost do kuchyně byla potvrzena zbytky zelené výmalbové barvy v ornamentu). Kachle přesahovaly až na stěnu a za nimi byl vyhřívaný prostor, čekala bych před ním lavici.
Zbytky již nefunkčních kamen byly nejdříve natřeny zřejmě stejně jako zbytek místnosti zeleným vápnem a někdy později zazděny do masívního tělesa komína.
Přední (jižní) díl zaujímá mimořádně rozlehlá a velkorysá světnice, přístupná rámovými dveřmi s dochovanými pěknými barokními esíčkovými závěsy. Plochostropá místnost s prkennou podlahou je (po přestavbě roku 1919) osvětlována velkými okny, dosud s bambulkovými závěsy, avšak již dělenými do „T“.
Dochovala se zde chlebová pec, která se vytápěla z kuchyně, ale už za první republiky nebyla příliš funkční, „netáhla“. Proto byla ve sklípku vystavěna nová, vytápěná z nynější koupelny.
Severní (zadní) díl domu zaujímá stejně jako v přízemí mlýnice. Ze západu ji osvětlují ve 20. století rozšířená okna průmyslového typu, od východu dvě archaicky vyhlížející štěrbinovitá okénka. V severní stěně je vstup na úroveň terénu.
Mlýnice s kamenným zdivem má prostý trámový záklopový strop pocházející nejspíše z novodobější přestavby mlýnské technologie (1911), trámy jsou však ještě ručně opracované.
Datované sloupy mlýnské hranice byly zhotoveny z dubů pokácených v letech 1761-1762 a nesou barokní zdobení.
Stylové dveře byly nalezeny na půdě uschované ve slámě spolu s kladnicí a dalšími součástmi starého českého složení zřejmě od doby přestavby v roce 1911. Podobné dveře jsou dosud na nedalekém mlýně Vísky a ústí nad vodní kolo. Na fotografii z roku 1912 vidíme i vchodové dveře ve stejném stylu.
Vápnem napsané litery nejvíce připomínají kurentová písmena TV - což by odpovídalo iniciálám posledního mlynáře z rodu Vyskočilů - Tomáše, který na Dašově žil do roku 1855. Prosvítá na nich ale i modrá tužka, kterou psal Karel Nechvátal v roce 1902, a také je zde zřejmý nápis KN obyčejnou tužkou.
Pozoruhodným prostorem je zadní světnička v kolmém křídle, druhotně rozdělená příčkou na dvě místnosti. Nevelká prostora, mírně vyvýšená, je přístupná rámovými dveřmi v západní stěně horní síně. Místnost byla nepochybně vytápěná přes výše zmíněnou niku (kamna by tedy stála v jejím JV rohu) a ze tří stran osvětlená okny v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky.
V severní menší místnosti je malé, starobyle vyhlížející mřížované okénko, původní vestavěná skříň a donedávna zde byla i police druhotně vytvořená ve výklenku vzniklém zazděním původních dveří na zanášku (neznámo kdy).
Objekt je zakrytý soustavou sedlových střech. Nad severní částí vč. střední síně a navazujícím kolmým křídlem je hambálkový krov archaicky vyhlížející konstrukční soustavy. Základem jsou vazné - současně stropní trámy, do jejichž konců jsou načepovány párové krokve, propojené jedním patrem hambálků (plátové rybinové spoje). Pod hambálky je uprostřed podtažena středová stolice, tvořená sloupky s načepovanou vaznicí, v podélném směru ztuženou naplátovanými pásky. Stabilitu sloupků zajišťují šikmé patní vzpěry. Ze sloupků jsou dále vedeny párové šikmé vzpěry ve tvaru písmena „V“ do krokví; tyto vzpěry přetínají plátem hambálky. Veškeré dřevěné prvky jsou ručně opracované s četnými stopami tesařské práce, spoje jsou jištěné dřevěnými hřebíky (kolíky), bylo zjištěno i tesařské značení. Použité dřevo bylo dendrochronologicky datováno do let 1757/58, odpovídá tedy stejné stavební etapě, jako mlýnská hranice a stropy mlýnice. Krov byl částečně porušen instalováním technologie uměleckého mlýna. Na půdě se částečně zachovala topinková dlažba. Vazný trám krovu mlýnice byl zhotoven z jedle.
Nad jižní částí budovy je odlišný mladší krov. Podle číslování vazeb nad severní částí budovy lze předpokládat, že původně byl i zde shodný krov jako nad mlýnicí a západním křídlem. Z toho vyplývá, že výška všech tří křídel byla z vnějšku stejná, i když podlaha v kuchyni byla původně níže a seknicové křídlo se (dle ústní tradice i podle zazděných otvorů zřejmě původních oken) v roce 1919 zvedalo. Tomu odpovídá i rozdílná úroveň podlah na půdě - prostor pro zvednutí stropu seknice byl získán na úkor podlahy půdy. Krov nad světnicí je již bez hambálků, se dvěma stojatými stolicemi, avšak dosud ne vaznicový. Pochází z přesně dokumentované přestavby roku 1919.
Dvě různé datace - 1893 na severním mlýnském křídle a 1902 na západním vejminkovém křídle. Nevíme s čím souvisí, protože trámová konstrukce je po roce 1758 a podbití pochází nejspíše z výměny šindelové střechy za eternitovou, což bylo započato po roce 1919.
Hospodářské budovy
Na východní straně dvora stojí hospodářská budova na úhlovém půdorysu. Jedná se o otevřenou vozovou kolnu, která sama prošla složitějším vývojem. Základem je kolna rámové konstrukce ztužená pásky s rybinovými spoji, pod kterou byl dodatečně vložen ještě jeden strop.
Toto je datováno vrypem na vodorovném trámu - letopočet 1894. Při zemních pracech byl objeven základ zdi u východní strany dvora, což odpovídá starým mapám - malý zděný objekt naproti hlavní budově.
Nejmladším vývojovým prvkem areálu je mohutná stodola pilířové konstrukce postavená na zelené louce roku 1925 s bedněnými stěnami, uzavírající dvůr na jižní straně.

zpracovala Marta Mastná