Kamenecký mlýn

Nejstarším doloženým mlynářem ve Starém Kamenci je podle knihy trhové obce poličské z let 1467-1502 Matěj mlynář. Zřejmě živnost koupil ještě před založením zmíněné knihy.

Roku 1468 o sv. Havlu (16.10.) páni konšelé a starší učinili tu smlouvu s Matějem Mlynářem z Kamence, tak že nadepsaný mlynář bude platiti úroka spravedlivého kopu grošů na sv. Jiří. A od vepřův krmení kopu grošů na sv. Havle... [1]

O svátku Šimona a Judy (28.10.) 1472 Matěj mlynář řečený Ručka prodal jest mlýn svůj v Kamenci se vším právem a příslušenstvím ... Václavovi a jeho budoucím za 100 kop, i zavdal jest nato 20 kop, i zůstává ještě 80 kop... A tak každý rok a na každý s. Jan bude platiti po 10 kopách až do vyplnění peněz svrchu psaných. A to jest znamenitě vymluveno že dolejší mlynář má vodu držeti bez jeho škody potud, pokudž míra uložena jest, jakož o tom i pánům slíbeno jest... Po tomto trhu oznámeno jest že Hanzl mlynář má na tom mlýně 40 kop, Matěj mlynář v Korouhvi 10 kop a Matěj Ručka 30 kop a to všecko má spraviti Matěj Ručka bez Václavovy vší škody, aby měl sebe čisto... Václavovi Ručkovi dal Václav 10 kop za ten mlýn a ostatek bude platiti ... jakož zápis ukazuje. [2]

Roku 1474 stala se smlouva se sádeckou obcí s Venclem mlynářem o ten most, kterýž jest před tím mlýnem, tak že sádečtí z pily na obci že mají přivésti trámy k tomu mostu a kdož v tom mlýně bude, ten bude opravovati most, když potřeba bude na budoucí časy... [3]

29. června 1479, za purkmistra Jakuba Krejčího a rychtáře Hanzle Blimlara zapsal písař do knihy trhové: což se kamenského mlýna... dotýče... všecky peníze kteréž jest Hanzl mlynář na tom mlýně měl, že tu víc nemá nic ani jeho budoucí, že mu všecko zaplaceno. Pak také Matějovi z Korouhve, což jest měl peněz na tom mlýně, potom také i Matěj Ručka, což jest koliv měl, že jest všecko zaplaceno... [4] tak že všeho dluhu což Janek mlynář za ten mlýn zůstává, Venclovi mlynáři jest 40 kop a ty má platiti rozdílně, na každý rok na každý svatý Jan bude platiti po 6 kopách až do vyplnění peněz..." O sv. Jakubu ap. (25.7.) 1482 "toho dluhu všeho zůstává Jan mlynář Venclovi 22 kop". A konečně roku 1486 "Vencl mlynář přiznal...., že Janek mlynář zaplatil jest ten mlýn, což jest koli byl dlužen." [5]

Roku 1480 prodal Jan Mlynář mlýn svůj v Kamenci Valentinovi mlynáři i budoucím ... jakož jest sám držal a požíval za 90 kop a deset jemu zavdal a 80 ještě zůstává... a tak na každý vánoci každý rok má jemu platiti po 6 kopách... [6]

Valentin dlouho nehospodařil. Po osmi letech, tj. roku 1488 "prodal mlýn svůj v Kamenci Mikulášovi Ehanpanovi" (předek Ehrenbergerů?)... za stejných podmínek, jako jej sám kupoval. [7]

V registrech urbárních vesnic poličského panství z roku 1552 je mezi poddanými v Kamenci uveden Jílek dřevěnej, mlynář, jenž odváděl nájem za roli a 5 kusů potoků.

Z knihy svatebních smluv z let 1585-1612 (kn.č. 245) lze odvodit několik dalších držitelů kameneckého mlýna. Zatím blíže neurčený mlynář (pravděpodobně Jiřík) zemřel a pozůstalá vdova, mlynářka Barbora uzavřela roku 1594 svatební smlouvu s Ondřejem, synem Martina Kličrle z Kamence. Ten po prvním manželu Barbory zřejmě převzal i živnost. Jiříkovo jméno se ale objevuje až ve svatební smlouvě z roku 1609, kterou uzavřel Urban, syn po Jiříkovi mlynářovi z Kamence s Magdalenou Kudrnovou z Telecího. Jako svědek je podepsán Jan, mlynář kamenský; zřejmě Ondřejův nástupce. Prodej mlýna se musel uskutečnit po roce 1598. Tou dobou je ještě jako svědek ve svatební smlouvě rychtářova syna Jiříka a Anny, vdovy po Petru Vosmekovi uveden Ondřej, mlynář z Kamence.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář nájemní Havel (34 let), manželka Anna (28), oba katolíci

Někdy kolem roku 1675 koupil mlýn v Kamenci Matěj Sedliský. Narodil asi roku 1643 na blíže neurčeném místě v rodině mlynáře Jana Sedliského a Marianny roz. Kocourkové původem ze sádeckého mlýna.

Další, zřejmě výhodný, obchod uskutečnil 2. dubna 1698. Za 300 kop gr. míš. koupil od Štěpána Portla zpustlý grunt v Sádku. "Naproti tomu, aby obec sádecká a neb radši vrchnost nějakého ztenčení na poddaných nesnášela, zase pustinu v Kamenci, která dědičně k témuž mlejnu kamenskýmu připsaná byla, Jiříkovi Vosmekovi odprodal s tou vejminkou, aby jako kamenská, tak tak sádecká ke mlejnu dědičně patřiti mohla." Do začátku dubna 1699 vyplatil všechny pohledávky a "tuto roli zcela-zouplna zaplacenou sobě, manželce a dětem svým k dědičnosti míti bude."

Více jak šedesátiletý Matěj prodal 22. března 1706 mlýn v Kamenci za 1.200 kop gr. míš. nejstaršímu synovi Josefu Benediktovi Sedliskému. Ten otci zaplatil hotově 200 kop a zbytek mu měl splácet po 10 kopách ročně.

V ceně prodávaného gruntu byly m.j. 2 vrané klisny, 2 krávy, 3 frišlinky, 2 kované vozy, 1 kočár ("Však kdyby otec, bratr neb sestry někdy někam jeti měli, takový jim zapůjčiti aby odporen nebyl."), 2 rádla s železem, 2 brány s pěti vlaky, řetěz, 2 chomouty a kšíry, mandl na mandlování šatů, pantok, široká sekera, pila s obloukem, železná lopata, lopata okovaná, motyka, spižírna pro vaření, šraubštyk železný, 2 stoly, 2 dlouhé stolice, skotná ovce, skopec a nádobí, "co tak k mlejnu patří".

Odstupující mlynář si vymínil kromě podílu na úrodě a zaopatření dvou svých krav: "byt při mlejně do smrti, jako i dětem do zaopatření, též ke stolu a k stravě hospodáře všichni jíti mají... Jednu komoru nahoře přední a druhou společně pro obilí a jiné všelijaké potřeby (hospodář s otcem) požívati budou." Další výminky se týkaly sourozenců nového mlynáře. Jiříka bratra svého za tovaryše k řemeslu svému mlynářskému přijímá a jemu dle narovnání platiti se namlouvá...It. pro Jiříka míní (otec) jeden vůz s fasuňkem, řetěz a nádobí zámečnické. It pro jedno každý dítě 1 kus jalového dobytka hospodář do projití 3 let na své píci též pastvě chovati, po vyjití 3 let jeden každý svůj kus sobě opatřiti má... Co tak bratr Jiřík do dvouch kousků pasek letos vysel, to do třech let jemu k užívání se propouští... Semena lněnýho... Jiříkovi, Dorotě po 2 čtvrtcích do zaopatření jich povinen býti má... Posledně vejpravy nezaopatřeným dětem Josef na tento způsob zapraví, totiž: Jiříkovi, bratru svému pšenice 1 korec, žita 2 korce, vína 1/2 vědra, piva 1/2 sudu, it. 3 sestrám jedný každý po 1 korci pšenice, 1 korec žita, 1/2 sudu piva, něco od omastku, drůbeže a koření. Za to vše mu otec postoupil ještě zahradu řečenou obecní. Výměnkář Matěj zemřel na výměnku v synově mlýně o deset let později - 25. července 1716.

Josef platil své závazky pravidelně s výjimkou roku 1712 a 1714, kdy mu byly prominuty.

Dalším mlynářem se stal Josefův syn Gottfrid Antonín Sedliský, který se narodil 11. ledna 1710 v Kamenci u Poličky.

25. února 1733 koupil za 1.000 zl. r. od Jana Honse mlýn v Oldříši. Musel se proto vzdát svého svobodnictví: Gottfrid Sedlistský byvše sice před tím osoba svobodná, ... dne 18. martii 1733 v plnosti rady tak následovně při ouřadě hospodářským poddanosti pro sebe a potomky svý na koupený ... poddaný mlejn od Jana Honce zapil, obdržel... Za pár měsíců si do něj přivedl i hospodyni. Dne 22. prosince t.r. se oženil s Veronikou Jílkovou ze Sádku.

O dva roky později, 4. března 1735 Gottfríd živnost zcela uhradil, protože Jan Honc místo zbylých 500 zl.r. splatných po 20 zl.r. ročně, přijal hotovost 230 zl.r. a místo výměnku pak na sádecký roli od silnice prostřední obor i s loukou, 2 kusy při chalupě ohrazený a 6 strychů vejmelnýho obilí.

Krátce nato, 6. srpna 1735 prodal Gottfríd Sedliský mlýn v Oldříši za 800 zl.r. Janu Ehrenbergerovi. Na celé transakci tak vydělal 70 zl.r.. Ale to zřejmě nebyl hlavní důvod. Gottfríd se asi vrátil do Kamence, aby pomáhal otci. V červenci 1743 si oproti pojištěnému podílu na mlýně vypůjčil od obce poličské 300 zl.r. (roku 1755 zapsal písař stále nezaplacený dluh do gruntovní knihy).

V říjnu mlynář Josef v jednapadesáti letech zemřel. Krátce nato, 6. prosince 1743 koupil Gottfríd mlýn v Kamenci "se všemi k němu patřícími rolními a loučními případnostmi za 2.000 zl.r.."

13. března 1754 se Gottfríd a manželkou Veronikou celým svým majetkem (tj. mlýnem, pozemky a pohledávkami) "jeho strejci Václavu Lukšíčkovi na dvůr kamenský k stavu duchov. uděleného tituli mensa jest zaručil a zacaviroval."

Podle nedatovaného zápisu vyměnil Gottfríd Vosmekovskou roli náležející k mlýnu s Portlem za větší Dražilovskou, čímž mu přibyla nová povinnost. A poněvadž roboty z Dražilovský ze Sádku na Vosmekovskou v Kamenci přenešený tam se vybejvají, na žádosti učiněný témuž uvolil se držitel téhož mlejna slad panský mleti."

další pravděpodobní držitelé mlýna:

Jan Sedliský, manželka Anna roz. Michlová

František Václav Sedliský, manželka Josefa roz. Filipi

František Xaver Konrád Sedliský, manželka Františka roz. Gregorová

Mlýn byl v r. 1880 nabízen k prodeji, odhad 32.554 zl. (RR)

Mlýn č. p. 53. patřil od roku 1675, až do roku 1900 rodu Sedliských. Dcera Sedliských Božena, provdaná Buchtová, byla žena velmi podnikavá s nezdolnou chutí k životu. Proti mlýnu postavila tkalcovnu (pozdější tírna lnu), poté co tkalcovna vyhořela, neváhala a oblékla si pytlovou zástěru a spolu s dělníky čistila cihly a tkalcovnu znovu vybudovala. Později založila v Sádku cihelnu a dlouhou dobu měla výrobnu pracovních oděvů. Dožila se 82 let.                                  

V roce 1930 vlastní mlýn a pilu Ferdinand Mach. Mlýn v této době měl č.p. 45. (přečíslováno r. 1923)

Někdy po roce 1953 byl zdemolován objekt pily.

Dnes se v objektu nachází truhlářství firmy "Boštík a synové" čp. 59, dříve 45.

V roce 2013 bylo zbořeno značně zchátralé, ale stavebně a historicky hodnotné hospodářské křídlo.