Mlynář Mezříčský Václav Chocenský Léta Páně 1761 dne 1. Januarii
Já, Václav Chocenský, mlynář mezříčský známo činím s touto cedulej nájemní v slovech jednostejně sepsanou, že z téhož Jeho milosti vysobě hraběcí excelenci (plenissimo titulo) Coloredském panství opočenském přináležejícího mlejna panského věci dodržného prodaného vypadající celoroční nájem, totiž:
peněz hotových 20 kop grošů
pšenice ssutý 5 korců, 1 věrtel, 1/2 čtvrťák
obilí vejmelného 113 korců 3 1/2 věrtele
tak jak v témž mlejně vymele míry obyčejný v této zemi užívající, dáti vepřův panských vykrmiti na poschválení 5 kusův a když se dají za ně po 10 tolařích rejsnských peněz do důchodu opočenskýho odvésti, nájem na věrtel sparvedlivý každého čtvrt léta dle sumáře každého čtvrt učiněného oučtu docela a zouplna odvozovati mám a se tuto zavazuji.
Jenže se stalo na Opočně léta a dne svrchu psaného.
xxx
1835 Franz Schefelin, Grosse und kleine Mühle mit 4 Mahlgengen u 1 Hirschmühle, dann L. Jech 75 Klafter Acker, L. Jech 1037 Kl. Wiesen, L. Jech 1144 kl. Acker u 1093 Wiesen
xxx
Ministerstvo kultury
V Praze dne 29. 4. 2019
Č.j. MK 34413/2019 OPP
R O Z H O D N U T Í
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče p r o h l a š u j e podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, oba ve znění pozdějších předpisů, soubor „Hrnčířův mlýn“: který sestává ze stavby čp. 94 na st. p. č. 171/1 a st. p. č. 171/2 včetně historického technologického vybavení mlýna a pozemků st. p. č. 171/1 a st. p. č. 171/2, vše k.ú. a obec České Meziříčí, Královehradecký kraj, za kulturní památku.
V tomto řízení dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, je účastníkem řízení: společnost Tereos TTD, a. s. se sídlem Palackého náměstí 1, 294 41 Dobrovice, IČ: 16193741, právně zastoupena:
KŠD LEGAL advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem Hvězdová 1716/2b, 140 00Praha 4.
Nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí je zákres umístění kulturní památky do kopie katastrální mapy, jedna identifikační fotografie stavby mlýna, soupis historického technologického vybavení s 17 identifikačními fotografiemi.
Odůvodnění
Ministerstvo kultury obdrželo dne 18. 9. 2017 podnět Společnosti ochránců památek ve východních Čechách na prohlášení tzv. bývalého Hrnčířova mlýna v Českém Meziříčí za kulturní památku s tímto odůvodněním:
„ Objekt mlýna architektonicky zřejmě vychází z principů lidového stavitelství. Lze se domnívat, že původní uspořádání objektu bylo založeno ještě na principu trojdílného vesnického domu. To však nelze přesně určit bez provedení stavebně-historického průzkumu. Objekt je dodnes dochován bez větších stavebních úprav. V objektu je dle fotodokumentace zachováno téměř kompletní umělecké složení z 19. století, jako jsou mlecí stolíce, rovinný vysévač, hranolový vysévač, válcový koukolník, archaicky vypadající reforma na čištění a třídění krupice aj. Takto dochovaný celek mlýna s vybavením je nejen pro obec, ale pro širší region (pomezí Rychnovská, Hradecka a Trutnovská) vzácným příkladem ukázky historie mlynářství. V samotné obci se zcela jistě s kostelem sv. Kateřiny jedná o historicky nejhodnotnější stavbu. Budova je bezesporu příkladem unikátní technické památky, která by mohla fungovat např. jako muzeum. Nabízí se rovněž možnost využití objektu jako společenského centra apod.
Na základě publikovaného usnesení zastupitelstva obce ze dne 28.6. 2017 jsem se dozvěděl o plánu vlastníka objektu společností Tereos TTD, a.s. o záměru demolice mlýna bez jakékoliv náhrady:
http://www.ceskemezirici.cz/web/dokumentv/souborv/Zastupitelstvo/2017/zapiš c 3 2017.pdf Zástupci společnosti Tereos TTD, a.s. byli již několikrát informováni mou osobou o historické hodnotě daného celku (mlýna a vybavení), nicméně bez pozitivního výsledku. Na posledním setkání se zástupci této společnosti dne 1.9. 2017 byl záměr vlastníka objektu, tedy demolice, opět potvrzen. Demolicí objektu by došlo k nenávratné ztrátě technické památky, která svým významem a hodnotou přesahuje lokální rámec. Dle našeho názoru objekt splňuje požadavky na prohlášení věci za kulturní památku dle zákona ě. 20/1987 Sb., o státní památkové péči § 2 odst. 1 v platném znění. “
V souvislosti s obdrženým podnětem požádalo Ministerstvo kultury Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově o vyhodnocení podnětu a případné podání řádného návrhu na prohlášení souboru tzv. Hrnčířova mlýna v Českém Meziříčí, za kulturní památku. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově dopisem ze dne 2. 11. 2017 podal návrh na prohlášení výše uvedené věci za kulturní památku, Ministerstvo tento podnět vyhodnotilo a v uvedené věci zahájilo správní řízení.
Popis objektu včetně památkových hodnot dle Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Josefově:
,, Situace:
Mlýn se nachází na Zlatém potoce po levé straně silniční komunikace asi 350 východně od kostela směrem na Opočno v areálu cukrovaru. Mlýnský náhon byl zčásti zasypán a sveden pro potřeby cukrovaru k řepným odkalištím.
Dějiny:
Prvně je mlýn v písemných pramenech připomínán k roku 1598 v urbáři opočenského panství. Mlýn je uváděn jako panský, nájemcem byl mlynář Pavel Snorař. Další zmínka je v urbáři z roku 1655 ...v té vsi jest mlejn jeho excelence o třech kolách moučných... mlynářem jest Václav Havlovský. V roce 1714 byl mlynářem Filip Matyáš, mlel na třech složeních. Po něm následoval František Matyáš, za něhož byl mlýn v roce 1740 obnoven. V letech 1744-1788 by nájemcem Václav Choceňský. Po něm Václav Král a od roku 1806 Jan Maršán. V roce 1812 nastupuje František Šefelín, který v roce 1848 mlýn od vrchnosti za 8 000 zlatých koupil. Roku 1862 od Františka Sefelína mlýn koupil Jan Hrnčíř ze Lhoty u Nahořan za 22 000 zlatých. Rod Hrnčířů byl posledním mlynářským rodem, který mlýn vlastnil. Od jejich potomků nedávno majitelé cukrovaru mlýn i s pozemky odkoupili kvůli zřízení nové příjezdové cesty do cukrovaru. Po Janu Hrnčířovi mlýn v letech 1893-1939 vlastnil a provozoval Karel Hrnčíř a po něm jako poslední Oldřich Hrnčíř. Za Hrnčířů došlo ke zlomovému momentu v technologickém vývoji mlýna. V roce 1872 bylo osazeno umělecké neboli amerikánské složení, které nahradilo starší, méně dokonalé složení obyčejné, zvané též české. Roku 1893 byla pořízena mlecí válcová stolice. V roce 1903 byla místo vodních kol na spodní vodu instalována vodní Francisova turbína o výkonu 24 HP. Roku 1906 bylo pořízeno dynamo na osvětlení mlýna a okolních domů. Ve mlýně se mlelo až do 50. let 20. stol.
Popis mlýna:
Mlýn představuje zděnou patrovou stavbu obdélného půdorysu vzhledem e komunikaci s podélnou orientací. Je zastřešen sedlovou střechou. Přízemí je vyzděno z kamenného opukového zdivá. Patro je cihelné, místy smíšené. Mlýnská budova má tradiční trojdílné půdorysné uspořádání. Mlýnskou severozápadní část objektu tvoří mlýnice, tedy prostor, v němž je osazeno mlýnské složení. Mlýnice je třípodlažní, s trámovými stropy s prkennými záklopy, přístupná ze síně. V přízemí mlýnice se nachází transmise (podkolí) s ocelovým palečním kolem. Transmise zajišťovala přenos hnací síly ke strojům. Je zde také zachována mlýnská hranice, která dle zdobné profilace nepochybně náležela ještě k českému složení, které bylo v závěru 19. stol. nahrazeno složením uměleckým. V dalších podlažích mlýnice jsou z technologie uměleckého složení dále zachovány mlecí válcové stolice v litinových skříních, jahelka, rovinný vysévač, hranolový vysévač, koukolník, čtyřrámečková reforma archaického typu, vzduchový filtr a horní transmise (podstřeší). Přenos zrna a meliva zajišťovaly kapsové výtahy.
Vpravo síně se nachází obytná část pro mlynáře a jeho rodinu. Přízemí je zčásti sklenuto valenou klenbou s pětibokými výsečemi, patro je plochostropé. V interiéru se dochovaly zajímavé a na tehdejší dobu pokrokové prvky z období 1. V2 20. stol. (koupelna s historickými bateriemi, splachovací záchod s plechovou nádrží, skříňový mrazák apod.).
Okna se dochovala vesměs dvojitá, v obytné části tříkřídlá v „ T “ členění z počátku 20. stol., v mlýnské části dvoukřídlá členěná do tabulek z konce 19. stol.
Krov je vaznicové soustavy se šikmými stolicemi rozepřenými vzpěrami. Krytina je tašková, z bobrovek v režné podobě v šupinovém krytí na husté laťování. V zadní části uliční plochy střechy je umístěn sedlový bedněný vikýř s šestitabulkovým dvoukřídlým segmentově ukončeným oknem, který byl osazen v souvislosti se změnou mlýnské technologie.
Kolmo k podélnému průčelí mlýna přiléhá menší z cihel vyzděný přístavek zřízený pro turbínu. Pod ním přímo protékal mlýnský náhon.
Fasáda je jednoduchá, s hladkou vápennou omítkou bez výrazného tektonického členění. Na mlýnské části je při koruně zachován zubořez. Hlavní vstup z uličního průčelí je ve zdobně provedeném pískovcovém profilovaném ostění se zelenou polychromií.
Na odvráceném průčelí je velmi pěkně provedená bedněná pavlač se sluncovým motivem.
Stavební dějiny:
Bez podrobnějšího průzkumu lze dosavadní stavebně historický vývoj shrnout následujícím způsobem. Přízemí vyzděné z opukového lomového zdivá bude pravděpodobně pocházet z poloviny 18. stol. Této době odpovídá i provedení valené klenby s pětibokými výsečemi v obytné části mlýna. Tuto stavební akci lze vztáhnout k písemné zmínce o obnově mlýna v roce 1740 za mlynáře Františka Matyáše. Nelze však úplně vyloučit variantu, že mlýn nebyl obnoven kompletně, ale že z předchozí stavby mohla nějaká část objektu zůstat zachována. Z poloviny 18. stol. pochází zřejmě i mlýnská hranice, která je pozůstatkem původního českého mlýnského složení. Mlýn byl patrně již od 1/4 18. stol. koncipován jako patrový, neboť dle písemných pramenů měl tři mlýnská kola, z nichž jedno sahalo až do patra.
Další stavební změny proběhly určitě v souvislosti se změnou mlýnské technologie z českého složení na umělecké v 70. letech 19. stol. Dochovaná technologie pochází z konce 19. a počátku 20. stol. Konstrukce střechy s již vaznicovým krovem odpovídá přelomu 19. a 20. stol. Na počátku 20. stol. byl v souvislosti s instalací Francisovy turbíny přistavěn turbinový přístavek, ten nahradil krytou lednici dřevěné konstrukce s vantroky, která je patrná na mapě stabilního katastru ze 40. let 19. stol.
Současny stav věci: Objekt mlýna je ve špatném stavebně technickém, nikoli však neřešitelném stavu. Statické problémy naznačují trhliny v čelním štítovém průčelí. Je dlouhodobě zanedbána průběžně prováděná údržba.
Způsob užívání: Mlýn je v současnosti bez využití. Vlastník má v plánu jej kompletně odstranit, technologii případně uložit v Muzeu cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice, které provozuje. V obci vzniká aktivita, která má zájem o dlouhodobý pronájem mlýna, provedení jeho obnovy včetně pořádání kulturních akcí a otevření expozice mlynářství.
Vlastník: Tereos TTD, a. s., Palackého náměstí 1, 294 41 Dobrovice
Památkové hodnoty: Jedná se o autenticky dochovanou velmi hodnotnou vodotechnickou stavbu z poloviny 18. stol. Na prvním místě je třeba zmínit výbornou a téměř kompletní dochovanost technologického vybavení uměleckého složení z konce 19. a počátku 20. stol., tzn. vyráběného již průmyslově a umožňujícího důkladnější přípravu zrna před mletím a lepší třídění meliva. Starší typ technologie, tzv. české složení, které zde bylo nepochybně osazeno dříve, dokládá mlýnská hranice se zdobnou profilací. Mlýn má také vysokou urbanistickou a architektonickou hodnotu podpořenou klasicistním vstupním pískovcovým portálem a bedněnou pavlačí se sluncovým motivem z přelomu 19. a 20. stol.
Je významným dokladem stavebně historického vývoje obce a technologického vývoje mlynářství. “
Městský úřad Dobruška, odbor rozvoje města, jako příslušný správní orgán památkové péče, ve svém dopise ze dne 29. 1. 2018, č. j.MUD 4899/2017 OM/PS, vyjádřil s prohlášením předmětné věci za kulturní památku souhlas, a to s následujícím odůvodněním:
„…Zástupce památkové péče MU Dobruška se po konzultaci se zástupci památkové péče Krajského úřadu Královéhradeckého kraje dohodl na uskutečnění prohlídky dotčené nemovitosti na místě samém včetně prohlídky interiéru. Prohlídka objektu zástupci obou úřadů vč. zástupce NPU, ú.o.p. v Josefově byla uskutečněna dne 24. 11. 2017 za doprovodu zástupců vlastníka objektu firmy Tereos TTD, a.s. Palackého náměstí 1, 294 41 Dobrovice. Provedena byla obhlídka exteriéru, přízemí, patra, půdního prostoru vč. dřevěné pavlače a provedena fotodokumentace. Zástupce památkové péče MÚ Dobruška si potvrdil přítomnost památkových hodnot jak hmoty a dispozice objektu samého, tak i hodnoty dochovaného strojního zařízení, jako dokladu mlynářského řemesla. Podle optického průzkumu se jeví krov sice s velkými rozestupy krokví, ale celkově působí jako jeden kompaktní celek.
Dochované hodnoty jsou zástupcem památkové péče MU Dobruška vnímány v jednotlivých konstrukcích mlýna a ve strojové výbavě. Na druhou stranu z pohledu ryze stavařského se zástupce pam. péče MU Dobruška zabýval otázkou, do jaké míry je budova technicky stabilní a zda by z pohledu statického bylo reálné budovu opravit a hlavně, pokud by se stala památkou, zda by při celkové obnově nebylo nutné měnit velké množství starých prvků (nový krov, krytina, zda to snese zdivo) a tím by se vlastně ony hodnoty snížily. Statické posouzení z května 2017, které bylo součástí dokumentace pro stavební řízení k demolici objektu starého mlýna čp. 94, zak. č. 820-1727, hodnotilo totiž střechu budovy v havarijním stavu, a dále uvádí, že dřevěná konstrukce krovu je silně degradovaná a vykazuje velké deformace, střecha hrozí zřícením. Poruchy byly podle posudku shledány i na zdivu budovy atd.
Zástupce památkové péče MU Dobruška obdržel od MU Opočno, odboru výstavby dne 29. 11. 2017 kopii tohoto statického posouzení a poté i v papírové verzi výše uvedenou dokumentaci.
Dokumentaci obdržel jako zápůjčku NPU, ú.o.p. v Josefově a statické posouzení bylo přeposláno na vědomí zástupcům Krajského úřadu, NPÚ, ú.o.p. v Josefově i navrhovateli.
Na místě schůzky mezi zúčastněnými zástupci obou úřadů a poté i telefonicky bylo s navrhovatelem dohodnuto pro objektivní posouzení technického stavu objektu nechat si zpracovat nově a nezávislé statické posouzení objektu mlýna. Navrhovatel si v následujících dnech zajistil uskutečnění prohlídky objektu s přítomností zástupců navrhovatele, statika a archeologa Dr. Bohumíra Dragouna, ředitele Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách, jehož stanovisko obdržel MlJ Dobruška, odbor rozvoje města dne 8. 12. 2017. Ve stanovisku uvádí: „Na základě místního šetření a prohlídky interiéru tzv. Hrnčířova mlýna v Českém Meziříčí lze konstatovat, že objekt je navzdory dlouholeté absence péče z hlediska stavebního ve velmi dobrém stavu. Není zde patrné zatékání střechou, a pokud tomu tak bylo, byly závady odstraněny. 1 interiéry jsou suché, zachované v konceptu prvé poloviny 20. století. Za povšimnutí stojí zachovalé ústřední topení i koupelny.
Největší hodnota mlýna však spočívá v zachovale technologii. Jsou zde zachovalé jednotlivé stolice a stroje. Z našeho pohledu považujeme tento objekt za hodný zařazení do seznamu kulturních památek Ve stejném smyslu a s vnímáním památkových hodnot a nástinem využití objektu se navrhovatel vyjadřuje i ve svém stanovisku k situaci tzv. Hrnčířova mlýna v Českém Meziříčí ze dne 4. 12. 2017. Nové posouzení objektu z pohledu statického k mlýnu čp. 94 bylo objednáno navrhovatelem. Materiál obsahující textovou, obrazovou a výpočetní část zpracoval Ing. Jiří Starý, autorizovaný inženýr pro pozemní_ stavby, statiku dynamiku staveb, zak. č. 218, datum zprac. leden 2018. Materiál obdržel MÚ Dobruška, odbor rozvoje města dne 18. 1. 2018. Posouzení se zabývá stavem starého mlýna, upraveného při přestavbě, dále stavem konstrukcí, nehodnotí stav zbytků mlecího systému. Výtahem z posudku uvádíme, že podkladem pro posouzení byl průzkum objektu, zaměření a inženýrsko-geologický průzkum.
Dále je posuzován stav a poruchy nosných konstrukcí. Základové prostředí je hodnoceno jako poměrně stabilní. Ploché klenby v obytných částech mlýna jsou odděleny od obvodových zdí trhlinami. Krovy je nutné posoudit jak stavebně, tak staticky. Většina okenních otvorů má trhliny v nadpraží. Závěrem je konstatováno, že většinu poruch lze odstranit zednickou a tesařskou údržbou, zpevněním konstrukcí, opravením tesařských konstrukcí a stažením mlýna v úrovni stropních konstrukcí. Je dáno doporučení k provedení stavebně-historického průzkumu, aby stabilizace poškozených nosných konstrukcí byla v souladu se závěry SHP.
Po prostudování dostupných materiálů, jednotlivých stanovisek a posudků dospěl zástupce památkové péče MU Dobruška k závěru, že se ztotožňuje se závěry výsledků ve stanovisku archeologa Dr. Bohumíra Dragouna, posudku statika Ing. Jiřího Starého, ve zpracovaném návrhu NPČJ, ú.o.p. v Josefově a s návrhem na využití objektu, jak jej předkládá navrhovatel, tj. Společnost ochránců památek ve východních Čechách, z.s. Jednotlivé, v současnosti, poškozené konstrukce jsou výsledkem dlouhodobé absence oprav a předpokladem je, že objekt a jeho poškozené prvky bude možné opravit se zachováním materiálových a stavebně- technických hodnot mlýna. Proti navrhovanému předmětu ochrany bývalého Hrnčířova mlýna v ul. Osvobození čp. 94, na pozemku pare. č. st. 171/1 a 171/2 v k.ú. České Meziříčí proto nemáme připomínky. “
Krajský úřad Královehradeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ve svém vyjádření č.j. KUKHK-34453/KP/2017-4 ze dne 14. 12. 2017, prohlášení uvedené věci za kulturní památku doporučil s vyjádřením:
„[...] Na základě vlastních zjištění na místě samém Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, považuje stavebně technický stav předmětného bývalého Hrnčířova mlýna za špatný, avšak nikoliv za neřešitelný. Na rozdíl od statického posouzení, považuje za zachranitelné i konstrukce trámových stropů v mlýnské části a jako opravitelná se jeví i konstrukce krovu, který byl evidentně dimenzován již na stávající skládanou pálenou krytinu (původní krytinou byl pravděpodobně dle dochovaných podkladů štípaný šindel). Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, měl zároveň možnost seznámit s posouzením vypracovaným ředitelem Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách Mgr. Bohumírem Dragounem pro Společnost ochránců památek ve východních Čechách, která podala podnět k zahájení řízení ve věci prohlášení daného objektu za kulturní památku. Dle tohoto posouzení je objekt bývalého mlýna navzdory dlouholetému zanedbávání pravidelné péče z hlediska stavebního v dobrém stavu. Mimo to má Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, informace o tom, ze uvedená Společnost ochránců památek ve východních Čechách si také zadala zpracování vlastního statického posouzení předmětné stavby bývalého mlýna. Toto posouzení však dosud není k dispozici.
Dle názoru Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, je předmětný mlýn hodnotnou stavbou dokládající rozvoj mlynářství vdané oblasti. Pozitivní skutečností je především dochované vybavení mlýna v interiéru mlýnské části, které názorně ilustruje pro konec 19. století typický přechod k modernějším technologickým postupům, neboť je zde doloženo jak starší české složení, tak již progresivnější složení umělecké. Doposud sice neexistuje podrobný stavebně historický průzkum budovy, ale ze zjištění učiněných na místě samém je patrné, že nejstarší část stavby lze nesporně zařadit do poloviny 18. století. V souvislosti s vývojem mlýnské technologie a rovněž se vzrůstajícími nároky na bydlení pak došlo v průběhu dalšího vývoje k úpravám budovy. Zachovány jsou především úpravy klasicistní a pozdější. Vedle již výše zmíněných hodnot souvisejících s technologickým vybavením mlýna, tak nelze pominout ani architektonické a urbanistické hodnoty daného objektu, včetně dochovaných konstrukci a výplní otvorů. K dalším hodnotám pak patří i dochované prvky vybavení v interiéru obytné části (viz výše). Konečně pak je nutno zmínit historickou hodnotu bývalého Hrnčířova mlýna, jehož vývoj je úzce spojen nejen s vývojem daného sídla, ale s vývojem celého opočenského panství.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, k závěru, že předmětný bývalý Hrnčířův mlýn, obec České Meziříčí, splňuje požadavky kladené na věci, které jsou kulturními památkami ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, a proto doporučuje prohlášení uvedené věci za kulturní památku.
Dne 27. 3. 2019 Ministerstvo kultury také obdrželo doplnění návrhu na prohlášení mlýna v Českém Meziříčí od NPÚ ÚOP v Josefově, kde je zdokumentováno a popsáno technologické vybavení mlýna. Toto doplnění je součástí příloh, které jsou nedílnou součástí výroku tohoto rozhodnutí.
Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn zástupce vlastníka věcí navržených na prohlášení za kulturní památku, a v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, mu bylo umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Vlastník této možnosti využil, s podklady řízení se přišel seznámit dne 22. 11. 2017 a také dne 10. 4. 2019. Zástupce vlastníka se rozhodl k podkladům, které Ministerstvo kultury během řízení shromáždilo, nevyjádřit.
Po vyhodnocení podkladů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospělo Ministerstvo kultury k závěru, že soubor „Hrnčířův mlýn“: který sestává ze stavby čp. 94 na st. p. č. 171/1 a st. p. č. 171/2 včetně historického technologického vybavení mlýna a pozemků st. p. č. 171/1 a st. p. č. 171/2, vše k.ú. a obec České Meziříčí, Královehradecký kraj, splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku, neboť se jedná o významný historický doklad vývoje mlynářského řemesla.
V písemných pramenech je mlýn poprvé zmíněn již roku 1598 v urbáři opočenského panství. Za pachtýře France Matyáše byla roku 1740 postavena současná stavba, v roce 1862 koupil mlýn Jan Hrnčíř z Nahořan a jeho potomci jej vlastnili až do doby nedávné, přičemž se v mlýně se mlelo až do 50. let 20. století. Původně zde bylo instalováno tzv. české složení poháněné třemi mlýnskými koly, dále zde byla jahelka na výrobu jáhel a holendr na výrobu krup. Od 70. let 19. století probíhala modernizace technologického vybavení (osazení amerikánského složení), která byla dovršena instalací Francisovy turbíny a dynama pro výrobu elektrické energie.
Objekt mlýna se nachází v intravilánu obce České Meziříčí u hlavní silnice, původně byl orientován ve směru toku dnes již zaniklého náhonu. Jedná se o jednoduchou patrovou stavbu obdélného půdorysu, na niž navazuje cihelná přístavba vystavěná nad původním náhonem, kde byla umístěna turbína. Přízemí mlýna je vyzděno z opuky, patra jsou převážně z cihelného zdivá. Je zde zachována původní tradiční trojdílná dispozice: mlýnice, síň, obytná část. V mlýnici je zachováno rozsáhlé technologické historické vybavení: hranice mlýna, transmise, kamenné složení s násypkou, mlýnské mlecí stolice se zásobníky, míchačka, pytlovací lávka se šesti spádovými rameny, kapsové výtahy, rovinný vysévač, čtyřrámečková reforma na čištění a třídění krupice, hranolový a rovinný vysévač.
Stavba se dochovala ve vysoké míře autenticity, kromě výše jmenovaného technologického vybavení je stavba dochovaná s řadou cenných konstrukcí a prvků (přízemí zaklenuto valenou klenbou s pětibokými výsečemi, okenní a dveřní výplně, zdobné klasicistní ostění hlavního vstupu s pozůstatky zelené polychromie, bedněná pavlač se sluncovým motivem.
Současný stav objektu není bez závad, nej závažnější jsou především trhliny ve zdivu. Stavebně technický stav objektu byl posouzen pracovníky orgánů památkové péče, statikem a archeologem Dr. Bohumírem Dragounem: „Na základě místního šetření a prohlídky interiéru tzv. Hrnčířova mlýna v Českém Meziříčí lze konstatovat, že objekt je navzdory dlouholeté absenci péče z hlediska stavebního ve velmi dobrém stavu. Není zde patrné zatékání střechou, a pokud tomu tak bylo, byly závady odstraněny. I interiéry jsou suché, zachované v konceptu prvé poloviny 20. století. Za povšimnutí stojí zachovalé ústřední topení i koupelny. Největší hodnota mlýna však spočívá v zachovalé technologii. Jsou zde zachovalé jednotlivé stolice a stroje. Z našeho pohledu považujeme tento objekt za hodný zařazení do seznamu kulturních památek“. Statické posouzení vypracoval Ing. Jiří Starý, který závěrem uvádí, že většinu poruch lze odstranit zednickou a tesařskou údržbou, zpevněním konstrukcí, opravením tesařských konstrukcí a stažením mlýna v úrovni stropních konstrukcí.
Kromě uchované technologie dokumentující vývoj mlynářského řemesla nelze také opominout hodnotu historickou a urbanistickou, kterou tento objekt pro obec představuje.
Pro výše popsané hodnoty historické, technické a urbanistické jako významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti splňuje soubor „Hrnčířův mlýn“: který sestává ze stavby čp. 94 na st. p. č. 171/1 a st. p. č. 171/2 včetně historického technologického vybavení mlýna a pozemků st. p. č. 171/1 a st. p. č. 171/2, vše k.ú. a obec České Meziříčí, Královehradecký kraj, podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Mgr. Ing. Eva Trejbalová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury
