Podrobnější historie: Josef Klempera Vodní mlýny v Čechách
Berounka se u východní části Berouna krátce rozdvojuje a vytváří městský ostrov. A tady na ostrově, přejdeme-li za Dolejší městskou branou mostek přes vedlejší říční rameno, vbrzku dojdeme k velké budově Zajíčkova mlýna či podle dřívějšího označení k mlýnu Dolejšímu ostrovnímu nebo i Petrovu. Pravda, takhle masivní zdi vždy nemíval nejprve, a to již roku 1437, tady stálo stavení dřevěné, patřící mlynáři Petrovi. Na jaře roku 1534 povodeň strhla jez a pobořila mlýn, takže z něho zůstala jen zděná podezdívka. Toto pusté místo roku 1541 mlynář směnil s berounským bakalářem Janem Střelcem za zahradu vhodnotě 15 kop grošů českých. Petrovi se ale brzy zastesklo, smlouvu anuloval a mlýn postavil v jeho zhruba dnešní zděné podobě.
Po smrti mlynáře Petra roku 1548 hospodařil na mlýně jeho syn Matěj. Ten jej roku 1582 vyměnil se Samuelem Kaprem z Kaprštejna za jeho mlýn U kamenného můstku na sousední říčce Litavce a přijal 700 kop nádavku. Od roku 1582 vlastnil mlýn pražský měšťan Zikmund Kapr, který však mlýn jen pronajímal. V roce 1620 připadl Dolejší ostrovní mlýn městu Berounu. Obec jej pak roku 1635 jako sešlé stavení prodala za 600 kop Janu Stechlovi. Tehdy měl mlýn již dvě kola, pilu a stoupu.
Po třicetileté válce mnoho chalup a živností v Berouně zpustlo. Uvádí se, že na předměstí za Dolejší branou města byl obydlen jen Panský mlýn a mlýn Dolejší ostrovní, kde od roku 1647 do své smrti v roce 1662 hospodařil mlynář Pavel Hladký, který mlýn koupil za 653 zlaté. Poté se mlýna chopila jeho vdova Dorota, pak její zeť Jan Boťha, který roku 1680 zemřel na mor. K vdově Dorotě Boťhové se roku 1734 přiženil Václav Podlesský (Podleský) Byl to prý člověk hudbymilovný, hudbě se upsalo i jeho šest dcer, z nichž zvlášť vynikla operní pěvkyně Tekla Podleská, narozená zde v roce 1765. Mlynáři se bohužel nedařilo, mlýn zadlužil, roku 1770 jej musel prodat v dražbě. Tehdy měl mlýn dvě složení, dvě stoupy s valchou a pilou, zahradu a 7 kord pole. Vše bylo odhadnuto na 6 400 zlatých, ale dražba vynesla pouze 4 140 zlatých. Tento obnos zaplatil František Seydl, mlynář z Rejnova mlýna na Rakovnicku. Když roku 1772 ovdověl, vzal si po roce Veroniku Horáčkovou z Hostimi. Po něm a matce mlýn do roku 1775 držel syn Ev. Seydl. A tady v Dolejším či Petrově mlýnu se roku 1775 narodil Josef Antonín Seydl, děkan, buditel a kronikář města Berouna. Mlýn zůstal v Seydlově rodě několik pokolení, jeden z mlynářů byl v letech 1861-68 berounským starostou. Poslední mlynář Seydlova rodu a jeho žena však žili příliš rozmařile a o mlýn se nestarali, stárek hospodařil do vlastní kapsy a penězi z krámu, který byl tam, co později Nová hospoda, si zas pomohla krámská.
Mlýn za 45000 zlatých vydražil mlynář Šulc. Na rozdíl od Seydla se o něj staral, letité mlýnské stroje nahradil moderními, vyměnil kolo, na místě stodoly s doškovou střechou, která v roce 1917 vyhořela, postavil novou, dvůr rozšířil.
Šulc neměl děti, a tak mlýn roku 1922 prodal Zajíčkovým. V jejich rodinné kronice o tom mlynář Josef Zajíček píše: ,,0 mlýně jsem se dozvěděl při své cestě do Berouna, a byl jsem se proto zeptat pana Šulce, zda je opravdu mlýn na prodej. Pan Šulc mi řekl, že ano, tak jsem se zeptal na cenu. Nemeškal jsem a jel hned do Městečka k nastávajícímu tchánovi, panu mlynáři Pišvejcovi, a zároveň jsem to oznámil tatínkovi v Utni. Smluvili jsme se na schůzce v prosinci 1922 a koupě byla brzy dohodnuta a smlouva uzavřena. Cena mlýna činila 500 000 korun. Dne 1. ledna 1923 jsme mlýn převzali a ihned uskutečnili několik oprav. Dne 2. února 1923 jsem se oženil se sl. Bětuškou Pišvejcovou, dcerou mlynáře z Městečka. Dne 16. dubna 1924 se nám narodil syn Jiří. Jméno Jiří jsme mu dali po mém pradědu Jiřím Zajíčkovi, mlynáři Měšťanského mlýna, který byl velmi podnikavý a na tehdejší dobu zařídil pokrokový parní pohon mlýna. Uhlí se vozilo až z Kladna, tím byla vyšší režie, ale za jeho doby mlýn dobře prosperoval. Rod mlynářů Zajíčků se datuje od 13. století."
Po smrti Josefa Zajíčka v roce 1925 vedla válcový mlýn v Berouně vdova Alžběta Zajíčková. V roce 1932 instalovala turbínu (dokládá to její žádost o povolení této stavby z 27 10. 1932 a vodoprávní povolení ke zpevnění břehu pozemku č. kat. 184/2 a č. k. 2313 /mlýnský náhon/ opěrnou betonovou zdí), o šest let později provedla generální opravu celého mlýna a pořídila nové strojní zařízení a v roce 1943 zbudovala nový jez, nové vodní kolo a budovu nad ním.
V 50. letech byl mlýn znárodněn, strojní zařízení zničeno a JZD Beroun tam umístilo šrotovnu a sklad obilí.
V roce 1992 byl mlýn Dolejší ostrovní či Petrův nebo Zajíčkův navrácen ve značně zdevastovaném stavu původnímu majiteli Jiřímu Zajíčkovi. Už se tu ovšem nemele.
