Škrobárna

Bývalý mlýn z 1.pol.19. století s náhonem, jezem a hospodářskou budovou, přestavěný v l. 1910-11majitelem velkostatku J. Gottlem na továrnu na škrob. Celek opatřen neogotickou úpravou fasád a komínem. Technologické vybavení se nedochovalo.
Asi roku 1788 postavil papírník Theuerle ruční papírnu, která příliš neprosperovala. Později, poč. 19. století, papírnu provozovala rodina Endlicherů. Od r. 1825 za Františka Endlichera výrova stoupala (ruční papír, lepenka na knihy a krabice), odbyt i v Praze a Vídni. Kolem r. 1860 koupil papírnu Hans Gottl, majitel panství Zámrsk a v důsledku všeobecného úpdaku výroby ručního papíru ji přeměnil v obilní mlýn. Vedle mlýnského provozu byla zřízena i škrobárna. Syn Hanse Gottla, Hans, přeměnil v roce 1910 i tento mlýn v elektrárnu, která sloužila k výrovbě elektřiny nejen pro panství, ale později i k osvětlení Zámrsku a obcí v jeho okolí.
Nynější podobě objektu předcházel přízemní mlýn vybudovaný v 1. polovině 19. století, který nechal v letech 1910-1911 tehdejší majitel velkostatku Zámrsk Jan Gottl, přestavět na „továrnu na škrob“. V souvislosti s přestavbou mlýna na škrobárnu došlo také k odstranění lednice s vodním kolem na střední vodu a jejímu nahrazení turbínovým domkem, ve kterém byla v dubnu 1911 instalována Francisova turbína se spádem jen 1,45 m, hltností až 2,9 m3 vody za sekundu a o značném výkonu 44,8 HP. Kromě zařízení škrobárny poháněla tehdy ještě dynamo sloužící především k napájení osvětlení vlastní škrobárny. Ve 30. letech 20. století se zde již nevyráběl škrob, ale turbína sloužila k výrobě elektrické energie, šrotování a pohonu hospodářských strojů. Z původního vybavení škrobárny se bohužel nedochovalo žádné zařízení a vlastní prostor varny škrobu je již mnoho let využíván jako dílna. Od první poloviny 90. let 20. století pohání turbína generátor a složí coby malá vodní elektrárna.
Severně od vsi je při řece Loučné situován nedaleko železniční trati menší areál, jemuž dominuje zděná patrová stavba bývalého mlýna, přestavěného na škrobárnu. K této patrové stavbě na jižní i severní straně přiléhají nevelké přízemní přístavby. Všechny části kryjí sedlové střechy. Ze střechy jižní přístavby vystupuje neoslohový polygonální komín. Fasády jsou neogoticky členěny - ve štítech patrového domu je lemování trojúhelníkovým zubořezem a sdružení tří malých oken, olemovaných pravoúhle stupňovitě prohnutou římsou ve stejných štítech. Technologické zařízení se nezachovalo. Dochovaná je pouze turbína, která je v provozu jako malý zdroj el. energie. K budově mlýna patří hospodářský objekt a náhon s jezem.
technická památka, objekt je dokladem tradiční výroby v kraji.
Původní mlýn byl přízemní, majitel velkostatku Zámrsk Jan Gottl jej dal přestavět na “továrnu na škrob”. Byla odstraněna původní lednice a vodní kolo, Byl přistavěn turbínový domek osazená Francisovou turbínou, osvětlení objektu zajišťovalo dynamo. Objekt je využit částečně jako dílna, od pol. 90. let v provozu malá vodní elektrárna na hlavním toku potoka.
Bývalý mlýn z 1.pol.19. století, přestavěný v l. 1910-11majitelem velkostatku J. Gottlem na továrnu na škrob.
Nynější podobě objektu předcházel přízemní mlýn vybudovaný v 1. polovině 19. století, který nechal v letech 1910-1911 tehdejší majitel velkostatku Zámrsk Jan Gottl, přestavět na „továrnu na škrob“.
Jednopatrová zděná podélná budova se sedlovou střechou zakončenou zděnými trojúhelnými štíty, postavená při mlýnském náhonu z řeky Loučné. Ke štítovým stěnám jsou v ose budovy na obou stranách přistavěné přízemní části se sedlovými střechami a nad náhonem turbínový domek s plochou střechou. K zadnímu štítu přiléhá vysoký komín z režných cihel s římsovou hlavicí. Hlavní budova má pravidelně členěné fasády ve stylu historismu, nezachované na nádvorní straně. Přízemí na kamenném soklu člení mělká kvádrová rustika, s náznakem záklenků nad vysokými obdélnými okny bez šambrán. Hladce omítané patro vymezuje profilovaná kordonová římsa, po bocích rustikované liseny a shora profilovaná korunní římsa. Vysoká okna mají profilované omítkové šambrány a rovné nadokenní římsy. Dvoukřídlá okna mají jednotné šestitabulkové provedení a jsou osazena v líci fasády. Na dvorní straně bylo omítkové členění odstraněné, zachovaly se pouze římsy, včetně nadokenních, okna jsou novodobá. V přízemí vede uprostřed k náhonu vchod s osekaným kamenným ostěním, segmentového tvaru, které bývalo bosované, s výrazným klenákem. Do jeho zazdívky je vložen účelový vstup s plechovými dveřmi. Původní barevné řešení bylo monochromní, okrové. Ze střechy kryté pálenými taškami vystupuje při hřebeni několik cihelných komínů. Štítové stěny jsou vymezené rustikovanými nárožními lisenami, nad nimiž je zakončena profilace korunní římsy. Štít je oddělený plochým pásem. jeho ramena lemuje římsová profilace, podložená plochým neogotickým zubořezem. Ve vrcholu se uplatňuje trojice okosených štěrbinových okének v pyramidální sestavě, shora lemovaných zalomenou římsou. Na turbínovém domku i obou přístavcích byly zašedlé omítky kombinující hrubou strukturu s hlazeným odsazenými šambránami oken.
objekt je dokladem tradiční výroby v kraji.
Zděná přízemní hospodářská budova, postavená před r. 1877 v místě původního mlýna spalného charakteru.
Přízemní zděná budova podélné hmoty se sedlovou střechou je postavena na hraně toku řeky Loučné, v sousedství jezu. Zdivo z opuky a cihel, hladce omítané, podbrádková římsa. Monochromní okrový nátěr. Okna a vstup jsou orientovaná směrem ke škrobárně. Krytina střechy: pálené tašky bobrovky.
objekt je dokladem tradiční výroby v kraji. .