Vzpomínky Josefa Molečka na mlýn ve Vepřku (a další v okolí) je možné nalézt na stránce http://www.veprek.cz/molacek09.html
Druhý případ stal se ve mlýně čp. 19. v pondělí dne 20. března 1933. Jeho obětí se stal 12ti letý žák zdejší školy Jaroslav Pokorný. „Národní politka“ ze dne 22. 7. 1933 líčí případ takto:
Neštěstí ve mlýně.
(Krajský soud trestní v Praze.)
Vdova Antonie Satranová a její 23letý syn Vojtěch Satran jsou majiteli mlýna a statku ve Vepřeku u Velvar. Na dvoře tohoto statku, který s mlýnem tvoří jediný celek, událo se 20. března t. r. neštěstí, které mělo za následek sttrašlivou smrt 12letého hocha Jaroslava Pokorného. Na dvoře statku je pohonné zařízení, které v podobě předlohového hřídele prochází zdí mlýna na dvůr statku. Hřídel tento je uvnitř mlýna pevně spojen s hlavní mlýnskou transmisí a je proto stále v pohybu, dokud je v činnosti mlýn. Na konci, vyčnívajícím z mlýnské zdi do dvora, jsou připevněny dvě řemenice: menší blíže u zdi, větší poněkud dále od ní. Tohoto zařízení se používá k pohonu různých hospodářských strojů na statku, zejména k pohonu řezačky, při čemž je v době chodu řezačka spojena s pohonným zařízením hnacím řemenem, nataženým mezi malou řemenicí pohonného hřídele a pohonným kolem řezačky. Není-li řezačky používáno, je řemen s koleček shozen a visí volně na hřídeli pohonného kola řezačky a na hřídeli hnacího zařízení, který se, když je mlýn v chodu, neustále otáčí na prázdno.
Hoch Jaroslav Pokorný, který si denně hrál na dvoře s jinými hochy, přiblížil se 20. března k nekrytému pohonnému zařízení a nahodil hnací řemen, těše se, jak bude pracovati i řezačka. Při tom vsunul levou ruku do „kličky“ řemene tak nešťastně, že byl přitažen k pohonnému hřídeli a otáčen kolem tohoto hřídele tak dlouho, až mu byla vytržena levá ruka, která zůstala v „kličce“, kdežto tělo, na mnoha místech těžce zraněné, bylo odhozeno asi dva metry daleko do prostory mezi řezačkou a mlýnskou zdí. Ubohý hoch za strašných bolestí druhého dne zemřel.
Při vyšetřování tohoto případu bylo zjištěno, že celé hnací zařízení nebylo po několik roků opatřeno žádným ochranným zařízením, při čemž vrata, vedoucí ze dvora na silnici, jsou stále otevřena, takže k tomuto pohonnému zařízení má přístup každý, i osoby cizí, a hrály si tam i děti deputátníků, mezi nimi i nešťastný Pokorný, syn kočího ze mlýna. Na tento nedostatek ochranných opatření upozornil už v roce 1931 při revisi zástupce živnostenského inspektorátu, a to přímo paní Satranovou, která při úřední prohlídce závodu byla přítomna. Jí bylo také sděleno, že majitelé mlýna musí toto ochranné zařízení postaviti.
Poněvadž se tak nestalo, podalo státní zastupitelství na oba majitele mlýna, matku i syna žalobu pro přečin proti bezpečnosti života. Oba prohlásili, že všichni domácí lidé byli varováni před tím, aby se nezdržovali v blízkosti pohonného zařízení a zejména aby manipulovali s řemenicí. měli prý tedy tito domácí lidé náležitě poučit i členy svých rodin, zejména děti. Obhájce obžalovaných namítal, že by jeho klienti mohli býti nejvýše stíháni pouze pro přestupek živnostenský.
Soud uznal vinnou pouze Antonii Satranovou a vyměřil jí trest tuhého vězení v trvání dvou měsíců. Trest je podmínečný s dvouletou zkušební lhůtou, během které má odsouzená nahradit rodičům zesnulého hocha škodu, jeho smrtí způsobenou. Vojtěcha Satrana soud osvobodil, a sice proto, že při živnostensko-policejní revisi ve statku přítomen nebyl a tudíž mu příkaz úřadu k pořízení ochranného opatření nemusil býti znám.
Utržená ruka chlapcova byla pohřbena v malé rakvičce na zdejším hřbitově, tělo na hřbitově v Roudnici n/L.
Zdroj:
Pamětní kniha Vepřku 1919 - 1939. On-line na http://www.veprek.cz/kronika1919-1939.html
