Historie
Obecná historie:
Vodní mlýn navazující stavebně na pravé hospodářské křídlo starého jezuitského pivovaru v Kokorách. Pivovar byl založen roku 1761. O mlýnu však existuje zmínka již v roce 1492. Voda je přiváděna vodním náhonem z východní strany, odpadní kanál je veden zatrubněným úsekem dvorem starého pivovaru. Přívodní část náhonu má délku 1330 m, odpadní 348 m. Stav mlýna je neznámý. Na začátku 20. století provozován rodinou Doubravských.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1869 - Ignác Malcher, mlynář, syn + Leopolda Malchera, domkáře v Kokorách
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
První světová válka (1914–1918)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Bartošek
- Kupka
- Jelínek
- Malcher
Historie mlýna také obsahuje:
1830 Ambrož Kupka
1869 - Ignác Malcher
1930 Jar. Jelínek
Zobrazit více
Pivovar v Kokorách tvoří velmi výraznou a architektonicky významnou dominantu obce. Byl vystavěn jezuity, barokní podobu získal do roku 1761. Areál ve tvaru U, s dvorem uzavřeným bránou, má v západním křídle varnu, chladící štok a spilku, v severním křídle sladovnu a ve východním staré sklepy a vodní mlýn. V druhé polovině 19. století přešel pivovar ze svrchního kvašení na spodní a v severní části bylo vybudováno nové chladné hospodářství. Západně proto od stávajícího podniku postavil Franz Langer v roce 1891 novou sladovnu s typickým hvozdem. Vaření piva skončilo kolem roku 1905 při roční produkci asi 1 500 hektolitrů, zrušení pivovaru následovalo roku 1907 a v činnosti zůstala až do druhé světové války jen sladovna, která sladovala pro přerovský pivovar Josefa, později Ladislava Šilhavého, a také na export. Sladovnickým účelům byly přizpůsobeny i pivovarské sklepy. Po válce sloužil pivovar jako sklad, velkoobchod či kulturní klub, tovární komín byl zbořen, krov varny snížen a nádvoří pokryl asfalt. Starý pivovar a vstupní brána se sochou sv. Floriána a dvěma putti (parcela 68) i vodní mlýn (parcela 67/2) jsou památkově chráněné a postupně se opravují a částečně užívají (ve varně sídlila firma zabývající se odléváním zvonů a spilka byla adaptována pro gastronomické akce). Nová sladovna, která není památkově chráněná, však podléhá rychlému chátrání.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
