Faltýskův, Čertův mlýn; Teufels, Umlaufs mühle

Výstavba mlýna spadá do 14. století.

Mlýn je zaznamenán ve II. lánové vizitaci v roce 1672.

Nedaleko Znojma mezi vesnicemi Podmolí a Lukov, stojí od nepaměti Nový Hrádek pod ním bývali dva bohaté mlýny,  jeden nesl jméno Novohradecký poněvadž stál přímo pod terasovitými zahradami hradu a druhý Ulmaufský , který nesl jméno od protějšího rakouského kopce Umlauf.

Na konci 18.století se stává majitelem mlýna Michal Toifel, který jej získává od svého očíma Franze Proschingera , Mlynářský rod Toifelů drží mlýn až do roku1877 kdy se na mlýn přiženil Franz Faltisek že Strážnice, syn Josefa Faltiska obchodníka s moukou.

Za ženu pojal Rosinu Toifelovou dceru Thomase Toifela a Anny rozené Komínkové z Bezkova , o tři roky později tj. V roce 1880 přebírají mlýn mladí manželé a současný pan otec odchází na odpočinek na výměnek .

Těmto hospodářům se narodili dvě děti 28.7.1878 Viktor a 14.4.1880 Anna.

Franz Faltisek nebyl jen úspěšným mlynářem a zemědělcem ale také sklízel úspěch na poli politiky ,
jako radní obecního výboru,tak jako porotce okresního soudu ve Znojmě.

Na přelomu 19/20 století sousední Novohradský mlýn krom své živnosti otevřel své brány letním hostům , Faltiskův mlýn nikoliv , Faltiskovi hostili pouze přátelé a návštěvy, ale to neznamená že by mě pohostili své známé nebo zákazníky.

V dobách Rakousko-Uherské monarchie se údolím pod Hrádkem nesla myšlenka vybudování kaskády přehrad a zatopení obou mlýnů, nenašli se  díkyBohu finance ,život v údolí si žil svým životem dále.

4.12.1914 umírá Franz Faltisek ve věku 64 let , jeho žena Rosina umírá o 6 let později 24.11 1920 ve věku 70 let . Mlýn dědí Viktor Faltisek

Syn Victor a dcera Anna zůstávají na mlýně sami s čeledínem Kořínkem , který slouží na mlýně přez 20 roků a služkou Marii Podsedníkovou že Žerůtek ,
v roce 1920 je Viktorovi 42let a Anně 40 let,oba svobodní a bez závazků.

O dva roky později 10.10.1922 se Victor oženil s Hermínou Langerovou 45 letou dcerou soudního rady ve Znojmě Franze Langera. Jelikož byli oba již starší manželství zůstalo bezdětné.

Hermína byla zvyklá na komfort měšťanského bydlení té doby , a proto upravila svůj nový domov dle svých představ.Kromě potřebného nábytku a výbavy si že Znojma nechala přivést také klavír a služebné k ulehčení povinnosti nechala pořídit bubnovou pračku.

Faltiskovi ačkoliv bezdětní žili si svůj život slušně, v Lukově byli vážení občané , kupříkladu si je Lukováci zvolili za kmotry nové hasičské stříkačky v roce 1935.

V druhé polovině 20.let 20.stoleti zvažovali manželé zda koupí automobil a nebo modernizují mlýn, jelikož mlýn poháněla 3 kola na spodní vodu a jedno kolo pohánělo pilu , výsledek jistě dlouhých debat nakonec byl modernizace živnosti.

V Březnu 1927 byla dána mlynářem žádost a v červnu 1928 bylo hotovo. Vodní kola nahradila Francisova turbína.

Pila zastavila svůj provoz.

Samotná samota mlýna v hlubokém kaňonu řeky Dyje byla bez nadsázky pohádkovým místem,  ačkoliv nejbližší stavení bylo více jak 3 km daleko.

Z české strany rolníci přijížděli po strmě klesající lesní cestě z jedné strany obklopující rokli .I dnes je patrné pro každého kdo touto cestou jde pěšky že zdolání cesty vyžadovalo zručnost a opatrnost každého sedláka, který jel do mlýna. Z rakouské strany byla cesta také krkolomná .

13.srpna roku 1931 umírá ve Znojemské nemocnici Anna Faltisková sestra mlynáře ve věku 51roků.

V červnu 1945 přišel na mlýn mléč Emanuel Plot 32 letý potomek mlynářského rodu Plottů.

Mlynářskému řemeslu se vyučil u svého táty,absolvoval všeobecnou živnostenskou školu v Okříškách, nebál se žádné práce a možná proto si jej vybral za svého potencionálního nástupce pan Faltisek.

V témže měsíci umírá Hermína Faltisková ,manželka mlynáře .20.6.1945 šla Hermína zkontrolovat svojí matku do Znojma ,zda po náletu je v pořádku, při zpáteční cestě z vlaku promokla a umřela na zápal plic, traduje se že její odchod ze světa byl dobrovolný, důvodem měla být obava z budoucnosti jakožto příslušnice německé národnosti, kdo ví koho ve Znojmě potkala a kdo jí čím postrašil.

Konec války byl v Lukově hrozný, Německý učitel byl nalezen zastřelený v posteli - údajná sebevražda, 22.6 byla velká skupina Lukovských Němců deportována do Rakouska přez Hardegg.

Mračna se začala stahovat i nad mlýnem, Viktor Faltisek měl být odsunut s ostatními němci, na mlýn byl uvalena státní správa, díky bohu byl státním správcem jmenován bývalý čeledín Plot Emanuel. Z mlynáře se stal čeledín a měl být deportován.

Emanuel byl však čestný člověk na svém místě a tak pomohl Viktoru Faltiskovi sepsat žádost o vynětí z odsunu .

Vypadalo to už černě ,poněvadž byl již pan Faltisek ve Znojmě v internačním táboře na Pražské ulici a sám. 68 letý bez ženy a bez rodiny, nedovedu si ani představit co prožíval.

Emanuel Plot obcházel Podmolí,Lukov i Mašovice zda by někdo dosvědčil charakter a chování pana Faltiska za války.

Úspěšně , MNV Lukov a Mašovice potvrdilo písemně kupříkladu:

Mnoha lidem mlel za války mouku „na černo" či zdarma.

,, Místní národní výbor v Mašovicích může dáti p. jmenovanému Viktoru Faltýskovi nejlepší vysvědčení, poněvadž za doby okupace nás jako Čechy podporoval, nehledě na to, že jsme Češi, mlel nám mouku bílou, ačkoliv to bylo přísně zakázáno. Ve mlýně s námi mluvil česky ikdyž byli přítomni zákazníci němečtí. Při rozmluvě o politice se věci vyhýbal, a když, tak věřil a říkal, že to musí Němci jednou prohráti. Že byl smýšlení protičeského, nemůžeme nikdy říci."

Po několika týdnech byl z internace 20. srpna 1946 propuštěn. Musel ale i nadále nosit bílou pásku na rukávu. V počátku roku 1947 dosáhl vydání osvědčení o národní spolehlivosti a mohl dostávat potravinové lístky jako jiní češi. Musel si ovšem upravit příjmení na gramaticky český tvar Faltýsek.

16. září 1949, více než čtyři roky po válce, mu bylo vráceno i státní občanství. Teprve tehdy se dalo požádat o vrácení majetku 28.12.1949 MNV konfiskační výměr zrušil.

Emanuel Plot se mezitím oženil s Marií Tunkovou z Mašovic .

Poněvadž se snažil udržet mlýn jak se říká nad vodou , investoval své a později i manželčiny úspory do chodu mlýna, celkem skoro 50 tisíc tehdejších korun .

Emanuelovi a Marii se na mlýně narodila dcera Marie. Pilotovi a starý pán se stali dá se říct jednou rodinou,jak jsem již několikrát vypověděl Viktor nikoho neměl a tak se rozhodl v roce 1950 darovat veškerý svůj majetek manželům Plotovým.

V roce 1951 byli všichni obyvatelé informováni o skutečnosti že se budou muset vystěhovat , úředníci jim lhali o tom že se budou moci vrátit, zanechali dole v mlýně spoustu nábytku a osobních věcí .

Odstěhovali se do Podmolí čp.10 , pan Otec  měl své pokoje a Mladá rodina také své ,v roce 1955 stát vyvlastnil mlýn a vyplatil jej formou vázaného vkladu . Mlýn byl srovnán se zemí poněvadž řekou vedla hranice a před hranicí byla vztyčena tzv. železná opona. Činnost mlýna ukončena 1951

V roce 1956 prodávali manželé Molíkovi dům v Bezkově místními nazývaný,, Vila ,,.
Traduje se že ačkoliv byl dům moderní paní Moliková se v něm trápila ,všude viděla svého zesnulého synka, a proto museli pryč.

V roce 1960 umírá 46 letý Emanuel Plot na rakovinu , která byla způsobená dost možná traumaty a stresem posledních let. Viktor Faltisek umírá tři roky na to v úctyhodném věku 85 let. Marie Plotová se dožila restituce pozemků mlýna i lesů a polí umírá v roce 1992.

Hroby sudetských nemců byli v Lukově rušeny a Marie Polotová zajistila exhumaci pozůstatků ženy i sestry pana Faltiska a nechala je uložit do rodinného hrobu v Bezkově.

Shora uvedené skutečnosti získány z pozůstalostina p. Faltínka