Historie
Obecná historie:
Mlýn Valcha (Walkmühle) patřil k těm mnoha vodním stavbám rozprostřených na březích Aubachu, kterým jeho voda přinášela energii, tolik potřebnou pro jejich obživu. Až do roku 1945 byl vyhledávaným cílem nejen obyvatel přilehlých obcí, ale i turistů z Karlových Varů. Součástí mlýna totiž byla také výletní restaurace nabízející kromě nápojů i teplé pokrmy. Častým hostem zde byla paní Antonie Karell, matka spisovatele, historika, profesora filozofie a rodáka z Doupova Viktora Karlla (1898-1979), která byla zároveň blízkou přítelkyní rodiny majitele Norberta Veita, vlastnícího mlýn až do jejich odsunu po roce 1945.
Opuštěnou "Valchu" již nikdo neosídlil. Mlýn tak krátce po válce začal postupně chátrat, zbylé vnitřní zařízení bylo brzy rozebráno a stavba se postupně proměnila v ruinu. Dnes z úhledné budovy výletní restaurace a mlýna zbylo jen ubohé torzo, sotva koho napadne, že si tu lidé tolikrát připíjeli na své zdraví.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Doupov býval v širokém okolí známý svým soukenictvím. V 18. století zde pracovalo 60–70 soukeníků. Měli i vlastní valchu, vzdálenou od města slabou čtvrthodinku cesty ve směru na Olešku. Zavádění strojů však způsobilo zánik zdejšího soukenictví.
Koncem 19. století zde pracovali již jen 2 soukeníci a valcha s výčepem byla přeměněna na mlýn.
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 byl majitelem mlýna Norbert Veit.
Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo, které zde tvořilo naprostou většinu, odsunuto a přišli noví obyvatelé.
Ale i ti museli brzy odejít, Doupov byl s dalšími obcemi a osadami začleněn od Vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Vysídlení Doupova začalo 15. 5. 1954.
Dnes Doupov připomínají jen zbytky lipové aleje z bývalého náměstí, několik schodů, které vedly ke klášterní kapli, cypřiše na bývalém hřbitově, budova skladiště hospodářského družstva ze začátku 20. století na bývalém nádraží, zbytky zdí valchy – Walkmühle, hrobka Zedtwitzů a starý buk a který stával u Buchenkapelle.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Veit
Historie mlýna také obsahuje:
Restaurace a mlýn "Valcha" se nacházela na levém břehu potoka Liboc (Aubach) a byla jedním z více jak desítky mlýnů a pil v tomto kraji. Návštěvníkům kromě pokrmů nabízela také různé druhy vín a lokální pivo. Nedaleko odsud, přes cestu lemovanou ovocnými stromy, procházela železniční trať, po které pravidelně projížděl vlak do blízkého Doupova.
Dnes z "Valchy" zbyly jen zbytky vodou omílaného náhonu a hromada kamení prorostlá náletovými dřevinami, v létě navíc pokrytá vysokými kopřivami.
Před lety jsem na stejnou pohlednici narazil na burze, ale teprve nedávno se mi ji podařilo získat. Pokaždé se mě téměř dotkne atmosféra zdejšího místa, unavených letních podvečerů trávených u pěnícího náhonu, naslouchání šumění potoka při sklenici piva i posedávání v příjemně vyhřátém lokálu uprostřed tamních dlouhých zimních nocí
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
