Historie
Obecná historie:
Tržní mlýn (Marktmühle), zvaný také Säge Mühle vlastnila rodina Kollmanových po dvě staletí. V roce 1701 jej spolu se stájí, loukou a malým kouskem pole u cesty směrem k Řednici zakoupil za 200 zlatých Theodor Kollman, jenž se jako mlynář těšil mezi místními skvělé pověsti. Mlýn stál severně od dolní části doupovského náměstí a jeho službu využívali především místní, ale také sedláci z Trmové (Dürmaul) a Prachomet (Promuth). Mlýn využíval sílu vodního toku a dvou mlýnských kamenů zhotovených z pískovce.
Theodor Kollman splatil kupní cenu mlýna v roce 1712, v té době mu bylo téměř 70 let. Po soudních sporech s vrchností se mlýna nakonec ujal jeho syn Anton a nadále pokračoval v řemeslu svého otce. Součástí mlýna byla také pila, jenž propůjčila místu jeden z jeho názvů - Säge Mühle.
Poslední majitel z rodiny Kollmanových zemřel roku 1903. Po jeho smrti koupil mlýn Franz Maresch, který jej společně se svým synem Franzem Mareschem mladším vlastnil až do vyhnání po roce 1945.
Dodnes se nedochovalo nic, co by Marktmühle připomínalo. Na místě, kde mlýn stál roste vysoké bodláčí a jen mezi kameny lze občas objevit drobné fragmenty střepů a částí předmětů, které snad kdysi patřily členům rodiny Mareschových.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
V roce 1701 získal mlýn na dolním náměstí Theodor Kollmann za cenu 200 rýnských zlatých (fl. rh.) do svobodného vlastnictví.
Tržní mlýn měl dva mlýnské kameny. V ceně mlýna byla i stáj, pastvina, louka a jeden strych pole u cesty na Řednice.
Mlýn využívali hlavně obyvatelé dolní části náměstí a sedláci z Trmové (Dürmaul) a Prachomet (Promuth). Majiteli bylo přislíbeno právo na dodávky dřeva a přenecháno právo svobodně obchodovat s moukou, obilím a chlebem. Roční nájemné činilo 40 strychů žita, 8 strychů pšenice a 30 rýnských zlatých splatných – polovina na sv. Havla a polovina na sv. Jiří. Mlýn i další budovy musely být udržovány na náklady majitele (mlynáře). K mlýnu patřila také pila.
V roce 1712 měl Theodor Kollmann splacenou kupní cenu v plné výši. Obchod mu vzkvétal a mlynář se těšil dobré pověsti. To prý bylo vrchnosti trnem v oku. Znovu se dožadovala vlastnictví mlýna. Vzhledem k tomu, že Kollmannovi bylo v té době už přes 70 let, ustoupil požadavku a opět vrchnosti mlýn přenechal. Kollmannův syn Anton pak mlýn řídil již jen jako nájemce. Avšak Kolmannovi dědicové vedli soudní proces, který vyhráli. Anton se stal znovu majitelem mlýna. Od té doby žili Kollmannovi s vrchností v míru a jejich prestiž stoupla. Zejména proto, že byli příbuzní s místním rodákem, vysokým úředníkem Marie Terezie Antonem Edlerem von Klement, stavebníkem zdejšího klášterního kostela sv. Alžběty.
Tržní mlýn byl pak děděn z generace na generaci. Posledním Kollmannem, který měl mlýn v držení, zemřel v roce 1903.
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 patřil mlýn Fr. Mareschovi.
Posledními majiteli před vystěhováním v roce 1945 byli Franz Maresch starší a Franz Maresch mladší.
Obec Doupov zanikla po 15. 5. 1954 poté, co byla začleněna do Vojenského výcvikového prostoru Hradiště.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
