Kdo chce ke mlýnu, jde po vodě.
(německé přísloví)

Horní, Schäferův mlýn

Horní, Schäferův mlýn
39
Bulovka
464 01
Liberec
Bulovka
50° 57' 58.2'', 15° 7' 14.8''
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu
U mlýna je zachovaný náhon, který pohání malou vodní elektrárnu.
Bulovský potok
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Zmínka o mlýnu pochází již z roku 1591, kdy budova přechází (z důvodu nesplaceného dluhu ve výši 100 tolarů mezi Abrahamem z Faust a Janem ze Schwanitz, který byl lenním pánem na Bulovce) coby protihodnota pod lenní správu Bulovky. Tento vrchnostenský mlýn vždy určený k mletí zrna býval dědičně pronajímán mlynářským mistrům. Prvním doloženým byl Kryštof Schön, jenž na něm hospodařil se svou ženou Marií. Objekt však vlivem násilné pobělohorské rekatolizace opustil a odešel do Lužice. V následujících letech byl mlýn opuštěný a chátral.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

V Soupise poddaných podle víry z roku 1651 je v obci uváděn jeden mlýn se dvěma stroji. Na mlýně působil Martin Puntze, který spadal pod Habartice a místní mlýn měl pouze v nájmu. Řemeslo zde však neprovozoval, neboť odešel do Saska. Dekretem vydaným 11. května 1657 bylo předláneckému mlynáři Thomasi Hänischovi povoleno za roční poplatek 19 zlatých bylo umožněno, aby mlel pro všechny obce, jež spadaly pod vodní právo tohoto mlýna. Nikdo z ostatních obcí nesměl své obilí vozit jinam, než do mlýna v Předláncích, V dekretu stálo, že uvedená výhoda platí po omezenou dobu, do chvíle, než Horní mlýn v Bulovce bude mít opět svého mlynáře.
Dalším mlynářem, který je na tomto mlýně doložen, byl Georg Pülse, jenž ovšem pro své spory s vrchností musel roku 1677 mlýn opustit. Ten byl následně dán Andreasi Müllerovi pocházejícího z Nového Města pod Smrkem. Dalším známým majitelem byl k roku 1680 mlynář Christoph Schöler (1650–1717), který jej zakoupil za 500 tolarů. Mlynář byl povinen ročně odvádět 4 strychy dobré pšenice, 10 strychů žita, 2 měřice dalšího obilí, 22 zlatých za právo chovat prasata, za kuřata a vejce 5 zlatých. Měl dále povinnost držet při hospodářství honicího psa a toho krmit jen trochou chleba. Mlynář musel mít vždy k dispozici prasata pro odprodej. Dále musel udržovat mlýn a kamennou hráz, jakož i ostatní stavby mlýna na svoje náklady. Rovněž musel na statku nájemce dvora nakládat bezplatně obilí a mlít pro něho. Na oplátku mohl však brát kámen a dřevo, které bylo zapotřebí při údržbě mlýna a leník byl povinen mu poskytnout lidskou pomoc při opravách na mlýnu.

Jeho nástupcem se stal jeho syn Johann Franz Schöler, který zakoupil mlýn 16.9.1733. Tomu objekt patřil až do jeho smrti v 15.9.1750 a následně přešel na jeho syna Ambrože. Ten roku 1750 provedl velkou opravu hráze a vantroků. Na tuto opravu si musel vyžádat od vrchnosti deset velkých kmenů. Po něm od roku 1754 zde vykonával řemeslo Johann Josef Schöler, kup ní smlouva je datována dnem 1. července roku 1754 a cena, kterou za mlýn zaplatil, byla 700 zlatých. Rovněž mu byla zvýšena vrchností naturální daň, musel odvádět 5 strychů pšenice, a platit 20 zlatých za právo chovu prasat. Pacht naopak se snižoval u kuřat a vajec na 2 zlaté. Za povolení od vrchnosti chovat při hospodářství divokého kance odváděl 1 zlatý 30 krejcarů. Povinnost držet honicího psa se nezměnila. Po jeho smrti jej vystřídala manželka Anna Marie. Za ni byla rovněž opravena hráz a náhon. Spotřebovalo se na to pět silných kmenů z Dolní Oldřiše - bylo jí to povoleno dekretem v Praze dne 23. října roku 1768. Anna Marie se však brzy provdala za mladého mlynářského učně Johanna Heinricha Dönnertha, (syna Georga Dönnertha, nájemce dědičného farního mlýna ve slezských Heřmanicích). Tomu 6. ledna 1769 postoupila pacht mlýna za 1 120 zlatých. Ten ovšem záhy (16.3.1774) zemřel a Anna Marie se následujícího roku vdala opět za jiného mladého mlynářského učně, tentokrát Johanna Gregora Bürgera, syna višňovského rychtáře. Ten zemřel roku 1788 a Anna Marie jej za dalších pět let následovala. Po té se stal majitelem mlýna Gottfried Schöler, syn Anny Marie z prvního manželství. Na mlýně hospodařil se svou manželkou Marií Theresií a když umíral, nechal u cesty zřídit malý křížek s nápisem: „Zřízeno Gottfriedem Schölerem a jeho milovanou manželkou Marií Theresií, rozenou Neumannovou roku 1804“.
Vdova se začátkem února 1807 podruhé provdala za mlynářského tovaryše Josefa Niedeka. Ten na mlýně hospodařil až do roku 1819, kdy zemřel. Objekt poté za částku 2 357 zlatých přešel zpět na vdovu Marii Theresii. Aby ji byla schopna splatit, musela se zadlužit. Protože ale nebyla schopna své dluhy splácet, dostal se mlýn do dražby, v níž jej získal mlynář Franz Austen. Jeho působení však trvalo pouhý rok, než ho potkala tragická nehoda (cestou s povozem do Liberce pro obilí jej ranila mrtvice a když jej nalezli, byl již mrtvý). Vdova se roku 1833 opět provdala, tentokrát za mladého tovaryše Floriána Schäfra, jenž pocházel z Ludvíkova. Po něm na mlýně vykonával řemeslo jeho syn Ferdinand, kterého posléze vystřídal jeho syn, Rudolf Franz Schäfer.

Zdroj: http://www.czechindex.cz/liberecky-kraj/liberec/bulovka/

Gottfried Schöler (+1803), manž. Marie Theresie roz. Neumannová 

1835 Franz Augsten

 
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Mezi lety 1929 a 1935 radikálně přestavěn.

V r. 1930 je psán majitel Rudolf Schäfer.

Posledním mlynářem před odsunem Němců po druhé světové válce byl Josef Schäfer.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Schön
  • Pülse
  • Müller
  • Schöller
  • Dönnerth
  • Bürger
  • Niedek
  • Austen
  • Schäfer
  • Schöler
  • Augsten

Historie mlýna také obsahuje:

1591 Kryštof Schön (nájemce)

1651 Martin Puntze (nájemce)

1657 Thomas Hänisch

-1677 Georg Pülse

1677 Andreas Müller

1680-1717 Christoph Schöler

1733-1750 Johann Franz Schöler

1750 Ambrož Schöler

1754 Johann Josef Schöler

1768 Anna Marie Schölerová

1769-1774 Johann Heinrich Dönnerth

1774-1788 Johann Gregor Bürger

1788-1793 Anna Marie Bürgerová

1793-1803 Gottfried Schöler

1803-1807 Marie Theresie Schölerová
1807-1819 Josef Niedek

1819-1831 Marie Theresie Niedeková

1830-1831 Franz Austen

1831-1833 Marie Theresie Austenová

1833 Floriána Schäfer

Ferdinand Schäfer

Rudolf Franz Schäfer

-1946 Josef Schäfer

 

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        jednopatrový
        Mezi lety 1929 a 1935 radikálně přestavěn.
        Kříž se nachází při pravé straně silnice vedoucí z Arnoltic, přes Bulovku do Horní Bulovky (naproti domu čp. 100). Na pískovcovém podstavci dekorovaném nápisovým polem a výrazným festonem je osazen kovový kříž s plechovým korpusem ukřižovaného Krista.
        Kříž stojí před mlýnem čp. 39 u silnice a u mostku. Byl podle nápisu zřízen mlynářským mistrem Gottfriedem Schölerem a jeho ženou Marií Theresií rozenou Neumannovou v roce 1804. Bylo to z jeho dědictví, protože zemřel roku 1803. Podle soupisu drobných památek farnosti Bulovka byl v roce 1835 již vlastníkem kříže Franz Augsten, tehdejší majitel obilného mlýna čp. 39. Popsán zde je jako nad kamenem železný kříž a nachází se u silnice před jeho domem. O rok mladší soupis památek farnosti z roku 1837 uvádí stejného majitele a upřesňuje, že kříž stojí na mostě u mlýna a má podobu kamenného postamentu se železným křížem. Udržovací povinnost spadá na mlýn. Stabilní katastr z roku 1843 jej zachycuje. Na fotodokumentaci libereckého muzea z roku 1970 byl zachycen ještě kompletní kovaný kříž s plechovým korpusem Krista a úchyt pro lucernu, na mladší fotodokumentaci z roku 1989 již plechové části na kříži chybí. Fotodokumentace NPÚ, ÚOP v Liberci zachycuje stav kříže v roce 1976.
        Kříž se nachází při pravé straně silnice vedoucí z Arnoltic, přes Bulovku do Horní Bulovky (naproti domu čp. 100). Podle nápisu byl zřízen mlynářským mistrem Gottfriedem Schölerem a jeho ženou Marií Theresií rozenou Neumannovou v roce 1804, z jeho dědictví, protože zemřel roku 1803. Podle soupisu drobných památek farnosti Bulovka byl v roce 1835 vlastníkem kříže Franz Augsten, tehdejší majitel obilného mlýna čp. 39. Na žulovém stupni je osazen pískovcový podstavec tvořený nízkým soklem, dříkem a hlavicí s nástavcem, do nějž je zapuštěn kovový kříž. Čelní a boční strany dříku jsou opatřeny nápisovými poli s nápisy: čelní strana: "Wer bist du wer / bin ich, siehe was / Gott leidet für dich / wen du der Kreitz / haft viel sag Herres / gescheh dein Will, den / die da Kreitz gertragen / werd ich als Richter" pravá strana: "Sagen komt / her geniem die Freit / mit mir in Ewigkeit / Zur danckbahren / Erinerung des für / uns am Kreizster /nten Erlösers Jesu / Christi erichtet von / Gottfried Schöler / Mahlmühller Meist / und dessen Eheliebfr. / Maria Theresia / geb: Neumanin / allhier im Jahr. / 1804." levá strana: "Christus hat sich / erniedriget damit / er den Willen seine / Vatters erfüllen / er war gehorsam / bis zum Todt in / zum Todt am Kreiz / ach blicke gnädigt / ich auf uns von / dieser grossen Hö „ / ho, und mache / das es auch ein / mahl nach deinen / Wortt geschehe." Nad čelním nápisovým polem je svěšen výrazný vavřínový feston uprostřed převázaný stuhou. Nad ním je situovaná bohatě tvarovaná kovová konzola, která původně vynášela lucernu. Hlavice s trojúhleným tympanonem na čelní straně nese nápis "IHS". Podstavec vynáší kovový kříž s plechovým korpusem ukřižovaného Krista. Břevna kříže jsou dekorována devíti rozetami, jejich konce nesou stylizovaný ornamentální dekor, který se také objevuje v místě jejich křížení. Nad ukřižovaným Kristem byla původně situovaná nápisová páska s titulaturou "INRI". Pod Kristem se nachází oválná tabulka bez nápisu lemovaná spirálovitě stáčenou ornamentikou. Patu kříže obklopuje ze tří stran zdobné kotvení. V zadní části se nachází mohutná vzpěra.
        Kříž - kamenný podstavec je ukázkou dekorativnější kamenické práce počátku 19. století.
        • drobné sakrální památky
            Žádná položka není vyplněna
            Dochovaný
            • výroba elektrické energie
            • náhon
            • odtokový kanál
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Výrobce
            PopisV r. 1930 ze bylo 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,106 m3/s, spád 5,6 m, výkon 5,13 k.
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Výrobce
            PopisV r. 1930 ze bylo 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,106 m3/s, spád 5,6 m, výkon 5,13 k.
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Další upřesněnísešit 09 (Liberec), s. 11
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Další upřesněnísešit 09 (Liberec), s. 11
            Autor
            Název
            Rok vydání0
            Místo vydání
            Další upřesnění
            Odkazhttp://www.czechindex.cz/liberecky-kraj/liberec/bulovka/
            Datum citace internetového zdroje
            AutorPetr Freiwillig
            NázevOd mlýnů k továrnám - výrobní stavby na Frýdlantsku
            Rok vydání2017
            Místo vydáníLiberec
            Další upřesněnís. 62-64
            AutorJosef Klempera
            NázevVodní mlýny v Čechách VII.
            Rok vydání2003
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnís. 89-92

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Vytvořeno

            13.12.2015 17:23 uživatelem Radomír Roup (Radomír Roup)

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 28.3.2017 21:14
            doxa (Jan Škoda) 17.6.2025 11:33