Horní, Baranův, Prusův mlýn

Horní mlýn byl založen na „ostrově“ mezi náhonem a strouhou, pravděpodobně v polovině 15. století, tedy někdy kolem roku 1450, kdy vznikaly Nošovice, které zpočátku neměly vlastní mlýn, a tak zdejší osadníci museli s obilím k semletí až do Dobré.

Podle nejstaršího urbáře z roku 1580 patřil tento mlýn Martinu Bílskému, který ho prodal, neznámo kdy, Jakubu Prusovi.

V roce 1613 byla 26. dubna sepsána na frýdeckém zámku smlouva za přítomnosti doberského fojta Jana Samika, Jakuba Mlynáře, Václava Tkáče z Místku, Jankulka a Macka Motlocha, že mlýn tento kupuje od Jakuba Mlynáře Michal Hornik za 308 zlatých. Horniku ovšem mlýn nakonec nepřipadl; buď jej opět odprodal zpět Jakubu Mlynářovi, nebo kup nebyl uznán.

1633 + Jakub Prus bez dědiců, mlýn připadl vrchnosti právem odúmrtě

Pověřený administrátor (pověřený správce panství za pány Bruntálské) Samuel Wolf pak prodal mlýn Adamu Baranovi za 250 zlatých. Nový mlynář byl zdatný hospodář a přestože byla válka, vedl si dobře do té míry, že v letech 1640– 53 se Baranové stali vlastníky i sousedního prostředního mlýna.

Podle urbáře z roku 1636 byl Adam Baran povinen zaplatit „…ročně dvakrát dva zlaté a kdyby bylo při zámku neb při dvoře frýdeckém potřeba, povinen byl dílem tesařským opravovati. Kromě toho z případného prodeje zaplatit 1/10, tedy auffang“.

Po jeho smrti (1646) převzala oba mlýny vdova Albína, která následně veškerý majetek horního mlýna pustila svému synu Jurovi Baranovi, který již od roku 1646 splácel postupně půjčky svého otce. Jura Baran zemřel mladý (+1663), ale už měl vzrostlého syna, Jana, který se mlýna ujal za 200 tolarů slezských. Ten umíral v roce 1703 a podle testamentu odporučil tento mlýn staršímu synu Jurovi za 100 zlatých a vymínil zde matce výminek až do její smrti. Totéž se opakovalo v roce 1723 při úmrtí Jurově, kdy dědil mlýn syn Josef Baran za 170 zlatých a po tomto opět syn Kuba Baran za stejnou sumu, v té době 23letý. Ten zemřel v roce 1779 a v únoru 1781 se podle testamentu ujal mlýna jeho syn František Baran, právě 22letý. Mladý František Baran zaměstnával zkušeného mlynáře Tomáše Stolaře, který na tomto mlýně zemřel v roce 1787. Protože tento František Baran zemřel již ve 35 letech (+1795), a jeho syn František měl teprve 2 roky, byl zde do jeho dospělosti mlynářem František Kaniak, který si vzal vdovu po mlynáři Marii, rozenou Larišovou.

V testamentu František Baran pamatoval na svou ženu výminkem – „10 záhonů při radlici a radlicu celu, za zahradu 6 záhonů u (mlýnské) přikopy a zahradu z dulní strany po chodnik. Pastýř gazdův bude muset pro ni pást krávu a jalovici a ta kráva bude mít zimovisko na chlivě. Ve stodole bude mít maly susik (susek - příhradu) a ze mlyna každy štvrť roka 1 štvrtňu obilo a virtlik žita a z kastnika třeťu štvrtku“. Dále se uvádí, že „Baran ze mlýna jeho horního a podle urbarium dědičného o jednom kole a z kusův role a z luk k tomu o sv. Jiří a sv. Václavu po 2 rýnské. Ten mlynář jest povinen z toho mlýna, kdyby potřeba bylo při zámku neb dvoře frýdeckém tesařským dílem opravovati a ausšank obyčejný při prodeji spraviti“.

František Kaniak odevzdal mlýn Františku Baranovi 10. března 1825, kdy měl František už 33 let. Tehdy byla hodnota mlýna 500 zlatých. Otčím František Kaňák zemřel za půl roku, v září 1825 v 55 letech.

František Baran byl mlynářem až do své smrti v roce 1848, ale až v roce 1850 se ujal mlýna jeho syn František. V roce 1857 se František rozhodl z neznámých důvodů prodat usedlost i s mlýnem svému bratru Janu Baranovi, jenž byl o dva roky starší (měli ještě prostředního bratra Valentina, který byl v Dobré krejčím),
za sumu 1178,50 zlatých a po roce 1858 se se svou ženou Annou rozenou Seidlovou a dětmi odstěhoval neznámo kam. Jan Baran výhodně prodal mlýn 11. prosince 1864 Františku Heinzovi za 3500 zlatých čímž končí nepřetržitá držba jednoho rodu.

Rod Baranů na horním mlýně seděl po neuvěřitelných 9 generací – celkem 231 let.
V 70. letech minulého století se na horním mlýně jako nájemce uvádí nějaký Jan Borovec, kterému zde v roce 1874 zemřela 60 letá žena Johana a on potom o dva roky později o Vánocích ve věku 80 let. K roku 1878 se pak jako nájemce mlýna zmiňuje i Jan Kuča. Podle toho lze soudit, že Heinz mlýn pronajímal a sám hospodařil jinak čili, že mlynářem vůbec nebyl.

Po roce 1881, kdy jej prodal 20. února Louise a Antonii Lichtensternovým z bohaté židovské rodiny (Louisa zemřela 30. července 1909 ve věku 75 let, Antonie, rozená Schilderová, zemřela 26.července 1916 ve věku 76 let), se z Dobré odstěhoval. Nevíme která z nich mlýn zrušila a celou usedlost připojila k továrně, ale od té doby se ve mlýně přestalo mlet a ten sdílel osudy s blízkou továrnou. 

Situace se změnila až po 2. světové válce, kdy usnesením soudu z 3. dubna 1951 podle přídělové listiny Ministerstva zemědělství vlastnické právo po Eugenu Masanetzovi nabyli František a Štěpánka Baranovi jako konfiskát. František Baran byl legionářem v 1. světové válce. Jeho syn Miroslav se ženou Květoslavou byli posledními obyvateli dřevěného mlýna, vedle něhož si později postavili na místě starší roubenky rodinný dům č. p. 696. Miroslav Baran žil ve staré mlýnské chalupě celý život a s rodinou Baranů, potomků mlynářů, zde žily ještě tři rodiny - Jan Lach se svou ženou, Adolf Blahuta a paní Bezecná. Květoslava Baranová zemřela v roce 1985 teprve 45letá,

Miroslav Baran pak v roce 2000. Po jeho smrti bylo přistoupeno v roce 2002 k demolici starého a provlhlého objektu bývalého mlýna.