Hatěcký mlýn

Hatěcký mlýn, který zřídil roku 1707 František Brandejský a roku 1732 ho koupila veselská vrchnost od jeho dcery Anny. Mlýny byly jedinečným zdrojem naturálních požitků a proto se je vrchnost neodvažovala natrvalo držet ve vlastní správě. Výhodnější byl pro ni pronájem. Tím se totiž zbavovala všech starostí spojených s běžnou výrobou, takže jí nakonec zůstaly starosti o vnější a vnitřní údržbu, včetně péče o jeho strojové zařízení. Odlehlost Hatěckého mlýna na Svodnici poblíž strážnické hranice přispěla k tomu, že do dědičného nájmu se dostal dříve nežli sám veliký mlýn veselský. K emfyteuzi (dědičnému pachtu) došlo ihned, jakmile jeho nájemce Šimon Krämer vystavěl nový mlýn a ze starého zřídil stáje. Kromě jednorázového a pravidelného ročního platu byl mlynář povinen semlet pro potřeby vrchnosti a jejich deputátníků všechno potřebné obilí a slady. Pro velkou významnost mlýna pro panské hospodářství došlo k jeho odprodeji až o 50 let později. Uskutečnil se roku 1797. Kupcem mlýna se stal huťský mlynář Tadeáš Krämer. Ve smlouvě z 1. října 1791 se zavázal složit na hotovosti 4000 zl. a platit ročně 1800 zl. V této výši se nájemné odvádělo až do roku 1799. Tím se vrchnost zbavila mlýnské údržby, ale ne povinnosti přispět na obnovu mlýna, bude-li zničen nějakou pohromou. Roku 1767 byla nákladem Šimona Krämera, mlynáře na Hatích (lokála P. Tomáše Krämera), přistavena boční kaple na straně evangelní zvaná také "mlynářská". Ten také věnoval farnímu kostelu oltářní obraz sv. Šebestiána a 14 pomocníků.

1761 - Ignác, syn Šimona Kremra, mlynáře z Vnorov, a Apolena, dc. Pavla Marka, mlynáře z Nedakonic (MZA, Polešovice 11873, sn. 77) (mGh)

1827 Tomáš Kremer

V roce 1908 bylo založeno družstvo mlynářsko - hospodářské po odkupu mlýna na Hatích od velkostatku veselského za sumu asi 32000 K, který byl důkladně opravený a přestavěný na válcový mlýn, vybavený v roce 1909 novým strojním zařízením v ceně 24000 K, s názvem "Mlynářsko hospodářské družstvo pro Znorovy a okolí ve Znorovách". Ředitelem zvolen p. František Knotek z Lidéřovic, jednatel p. Antonín Šmilauer, učitel ve Vnorovech, pokladní p. Pavel Vajdík a dozorčí rady Josef Žampach z Lidéřovic č. 3. Vzhledem k špatnému přístupu k mlýnu byla k němu v roce 1910 na náklad mlynářského družstva zřízena nová silnice. Celkové náklady na rekonstrukci mlýna činily 82000 K (mimo silnice). Časem družstvo koupilo i mlátící soupravu.

Přišla válka a mlynářsko hospodářské družstvo připadlo do většího družstevinho podniku Slovácká svépomoc s ústředím v Hodoníně.

1930 Mlýnské hospodářské družstvo

V tomto podniku družstvo zůstalo i po roce 1945 až do utvoření okresního spotřebního družstva ve Veseli nad Moravou s názvem Jednota Mlynářsko - hospodářské družstvo. Pracovalo vcelku Úspěšně, i když v poválečném čase prodělávalo družstvo nelehké chvíle, když mlýn byl poškozen střelbou, hnací řemeny za frontových událostí zmizely, ale vše bylo ještě téhož roku uvedeno do pořádku a v následujícím roce byla zakoupena druhá mlátička. Ve mlýně mleli občané Vnorov, Lidéřovic a jednotlivci ze Zarazic. Za války, kdy byl na krátký čas mlýn uzavřen, jezdilo se mlít do žeravin.

Po založení JZD se stal mlýn jeho majetkem, stroje byly prodány do sběrných surovin budova sloužila za sýpky, skladovací prostory a jistý čas pro potřeby přidružené výroby. V 60. letech přestavěn na družstevní drůbežárnu s klecovým odchovem nosnic, když předtím, při regulaci Veličky ztratil přívod vody.

Zdroj: http://www.vnorovy.cz