Historie
Obecná historie:
Na levém břehu Klein Giessbachu, známého pod novějším názvem Malá Trasovka zhruba 400 metrů na východ od dnes zaniklé obce Tis (Tiess), byl v druhé polovině 18. století vybudován mlýn Maxmühle. Budova vodního mlýna se poprvé objevuje na mapě 1. vojenského josefského mapování probíhajícího mezi lety 1764-1768. Vodní kolo, které bylo umístěné na severní straně budovy mlýna, poháněla voda potoka proudící náhonem z blízkého rybníka "En Teich".
Budova Maxova mlýna zůstala opuštěna po roce 1946 a jeho provoz již patrně nebyl nikdy obnoven. V první polovině 50. let se celé okolí stalo součástí vojenského újezdu, do kterého spadalo až do poměrně nedávné doby. Zlaté a klidné časy prosperity mlýna dnes připomínají jen zarostlé ruiny nebo torzo mlýnského kola.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Lorenz Ohemw (39 let), žena Maria (36), syn Johannes (16), dcera Anna (3), všichni svobodníci a katolíci
V roce 1842 ve vsi stávalo 10 větších zemědělských usedlostí a 8 domkářských objektů, které zabraly i část prostoru původně pravidelné návsi. K Tisu patřil rovněž Maxův mlýn (Max Mühle), stojící v údolí potoka Malá Trasovka (Kuhschwanzbach) pod vesnicí, spojený cestou se vsí i s blízkým Radošovem
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byla ves dosídlena novými osídlenci z vnitrozemí Československa. V roce 1947 zde žilo celkem 58 lidí a roku 1950 ještě 49 obyvatel. Někdy na počátku padesátých let 20. století však byla ves Tis začleněna do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště, byla znovu vysídlena. Zástavba vsi byla následně postupně zbořena.
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
V současnosti se v místech zaniklé vsi nacházejí pouze zbytky základů dřívějších domů, třešňový sad a na bývalé návsi roste obrovský jírovec, který stával patrně u bývalé kaple. Celý prostor zarůstá postupně lesním porostem.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1651 Lorenz Ohemw
1841 – Josef Gröhsler
1930 Antonín Totzer
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
