Branecký mlýn

Také v Brance stávaly v minulosti dva mlýny. Prvním z nich byl tzv. Branecký mlýn. První zmínka o tomto mlýnu pochází už z roku 1339, kdy Benko z Kylešovic prodal půl braneckého mlýna mlynáři Řehořovi za 5 kop grošů. Nedlouho poté ale získal mlýn jistý Slavata, jehož syn daroval jej roku 1370 hradeckému faráři Janovi pod podmínkou, že každé pondělí odslouží za jeho rodiče a přátelé v hradeckém kostele „černou mši“.
V 17. století byl jeho vlastníkem Šimon Hanke a po něm od roku 1665 Bernard Biller.
Dalším mlynářem v Brance byl Bernardův syn Jan Biller, který se 7. září 1687 oženil s Marinou, vdovou po mlynáři Kašparu Matyáškovi. Jan Biller ale na mlýnu dlouho nehospodařil, protože na Štědrý den roku 1692 ve věku 29 let zemřel. Po roce se vdova znovu provdala za Blažeje Nováka z Milostovic, který poté na mlýně hospodařil až do své smrti. Až dne 17. června 1709 koupil mlýn po svém zemřelém nevlastním otci Jan Biller (* 5. května 1691) za 200 tol. Mlýn měl tehdy dvě složení a patřilo k němu 34 šeflů polí a zahrad a louky s ročním výnosem 51/2 fůr sena. Do vrchnostenských důchodů odváděl Jan Biller každoročně ve čtyřech termínech 30 tol. 6 gr. Dále o sv. Michaelu odevzdával 72 šeflů žita a byl povinen chovat panského honícího psa. Poslední povinnost mohla být nahrazena odevzdáním 2 šeflů obilí o Vánocích. Mimoto byl mlynář zproštěn roboty. Po jeho smrti koupil Branecký mlýn o dvou složeních 6. ledna 1741 jeho syn Kašpar Biller za 250 tol. sl. Spolu s mlýnem převzal i příslušenství: čtyři koně, dvě hříbata, dva volské potahy, jeden železem okovaný vůz, dva pluhy, tři háky, troje brány a veškeré mlynářské nářadí, dále i čtyři krávy a dvě dvouleté telata a spolu s nimi i jednu chovnou svini. Když Kašpar Biller 5. srpna 1779 zemřel, stal se jeho nástupcem jeho syn Ignác Biller (* 15. ledna 1745). Mlýn koupil za 700 tol. Z této částky byl povinen zaplatit i 10% laudemium do vrchnostenských důchodů.
Dne 9. ledna 1808 koupil mlýn v Brance čp. 29 Josef Biller (* 8. prosince 1781) od svého otce Ignáce Billera za 1700 zl. Roku 1828 byla k mlýnu přistavěna pila. Mlynář Antonín Biller provedl roku 1868 rozsáhlou přestavbu mlýna. Tehdy získal mlýn svou dnešní podobu. Antonín byl podle svědectví Branecké kroniky (?) dobrým  hospodářem. Za to jeho syn Rudolf byl jeho pravým opakem. V okolí býval znám jako „gróf z Branky“ a mlýn doslova propil. Roku 1879 Branecký mlýn v dražbě koupil Pavel Primavesi, který jej pronajímal. Až 21. září 1887 koupil mlýn Antonín Fajkus, sedlák z Benkovic. Přestože v následujících letech stíhala mlýn jedna pohroma za druhou (povodně apod.) podařilo se mu mlýn „postavit na nohy“. Jeho syn Antonín převzal stále ještě zadlužený mlýn roku 1905. Za pomocí manželčina věna se podařilo dluhy konečně splatit. V roce 1919 bylo ve mlýně zavedeno elektrické osvětlení z vlastního zdroje. Mlynář Antonín Fajkus zemřel v roce 1925 nečekaně na infarkt a mlýn převzal jeho syn taktéž Antonín (*1906).
Marnotratný a rozhazovačný styl jeho života ale způsobil úpadek mlýna, který musela roku 1933 v dražbě koupit jeho sestra Božena (*1908) provdaná za ing. Eustacha Wolfa ze Stěbořice. V letech 1933-39 měl mlýn v nájmu Leo Freiherr z Vřesiny. V roce 1939 převzal mlýn ing. Eustach Wolf, ale po jeho zatčení v listopadu 1940 spravovali mlýn až do konce války němečtí komisaři. Po té co se podařilo opravit napáchané škody se ve mlýně mlelo až do roku 1951. Poté byl mlýn využíván ještě ke šrotování až do roku 1958, kdy byl veškerý provoz zastaven. Budovu a 22 ha pole převzalo JZD v Hradci nad Moravici. Zařízení mlýna bylo odvezeno a sešrotováno.

(Pavel Solnický)