Radášův mlýn

14. stol. mlýn náležel k manství kamýckému, tedy k hradu Karlštejnu

1654 Berní rula, mlýn o 2 kolech, Jan Radáš, 21 strychů polí, 2 koně, 4 krávy, 6 jalovic a 6 sviní, náleží pod Krašovice

po 1700 Jan Tallavania, zv. Radáš (1682-1742) s manželkou Kateřinou Radáškou (1694-1759)

Jan Tallavania ml. zv. Radáš (1720-1780) s manž. Anežkou (1728-1801)

Jan Tallavania III. zv. Radáš s Anežkou Dlouhou z Červeného mlýna

1778 mlynáři Talaváňovi na Radášovském mlýně povoleno zřídit stejnou pilu jako má Matěj Dlouhý na Červeném mlýně

1805 koupil Jan Pešta (1756-24.12.1807) s manž. Ludmilou roz. Hrdinovou (1760-1830) z Hrádku

1807 syn Josef Pešta (1782-1832)

1832 bratr Jan Pešta (1790-01 1872) s Marií roz. Bohdaneckou (1814-1885) z Předbořic, dc. lesního hajného

1851 vyvázán z poddanských povinností (do té doby odváděl každý rok po 3 věrtelích pšenice, žita  a ovsa nebo 7,28 zl.), jako výkup platí ročně 4,58 zl. po dobu 20 let

1870 František Pešta s Annou Hejlovou, dc. sedláka z Týnčan čp. 10

k mlýnu 12 ha pozemků

1874 veden spor s mlynářem Slabou, který koupil dolní Červený mlýn, ale odmítl se starat o příslušnou část náhonu, díky jehož zanášení docházelo na Peštově mlýně k brodění kol.  František Pešta se svým bratrem Václavem proto 70 m pod mlýnem rozkopali hráz náhonu s vysvětlením, že se tak stalo nedopatřením při sekání ledu.

1879 rozhodnuto, že Slaba musí udržovat úsek od konce Peštovy zahrady, kde se spojují odpady od mlýna a od pily.

Naopak Slaba podal na Peštu stížnost, že při opravách a odstávkách mlýna pouští vodu najalovo, čímž ho ochuzuje o vodu. Peštovi bylo proto doporučeni pouštět jalovou vodu do náhonu k pile a omezit odběr vody na zavlažování vlastních luk.

1898 Eduard Pešta (1874-07 1954) s Marií roz. Branšovskou (1876-06 1951) z Kojetína

1925-1930 Eduard Pešta

80 měr půdy

21.11.1931 převzal Jiří Pešta (1903-12 1974) s Marií roz. Kolínovou (1905-03 1981) z Radešína, postupní cena mlýna 50.000 Kč, nevěsta přinesla 35.000 Kč věna

28.11.1933 živnostensko-policejní a vodoprávní šetření, poč. 1934 schváleno

srpen 1933 Jiří Pešta získal živnostenský list

11.2.1936 kontingent 20 q pšenice a 80 q žita

23.2.1937 120 q pšenice a žita dohromady

1938 semleto 112 q obilí a sešrotováno 10 q.

max. kapacita 12 q pšenice, 12 q žita, 9 q ječmene/24 hod.  (3 vagony ročně)

23.11.1941 vyhláškou zastaven

3.1.1942 zaplombován

u mlýna 14 ha pozemků

mlynář proto musel vozit vlastní obilí k semletí na Kulišovnu v Týnčanech

po válce doporučen k znovuotevření