Kajlovecký mlýn

V obci Kajlovec na potoce Hradečná, který se do Moravice vlévá v Hradci nad Moravicí, stával tzv. Kajlovecký mlýn. Obec Kajlovec, která se poprvé připomíná roku 1650, nesla až do roku 1695 název Hradečná. Prvním známým mlynářem byl roku 1666 Vavřinec Žichka. Po něm následoval Pavel Nahaňač, který zemřel 23. ledna 1677. Na mlýně po něm následoval Jiří Čepan, po jehož smrti se vdova provdala za Kristiána Pflegera z Litultovic, který na mlýně hospodařil až do své smrti 10. srpna 1701.
Z prvního zápisu v nejstarší gruntovní knize se dovídáme, že 14. prosince 1706 koupil mlýn po zemřelém Jakubovi Nahaňačovi Stanislav (Staněk) Marek za 60 tol. Celou sumu byl povinen splatit v pravidelných ročních splátkách po 3 tol. Z této sumy náleželo 9 tol. 12 gr. hradeckému kostelu, 4 tol. 24 gr. Magdaléně (vdově) a (sestrám) Žofii, Zuzaně, Kateřině a Barboře každé po 11 tol. a 18 gr. Dne 22. března 1725 prodal mlýn Stanislav Marek Blažeji Gebauerovi za 100 tol. Když ale Blažej Gebauer 5. dubna 1727 zemřel ve věku asi 62 let, převzal po něm mlýn (10. prosince 1731) jeho syn Josef Gebauer. V letech 1731/32, kdy byl sepsán urbář hradeckého panství náleželo ke mlýnu 18 vratislavských šeflů orné půdy a louky dávající čtyři fůry sena. Vrchnosti mlynář každoročně odváděl ve čtyřech termínech 14 tol. 27 gr. Kromě toho musel ročně odvádět 8 šeflů žita a při převodu mlýna platit obvyklé 10% laudemium. Mimoto byl mlynář osvobozen od roboty a nemusel chovat panského honícího psa, na rozdíl od jiných mlynářů z hradeckého panství.
Po smrti Josefa Gebauera koupil mlýn 13. dubna 1756 Josef Demel za 125 tol. Ten už 23. června 1759 prodal Kajlovecký mlýn o jednom složení na nestálé vodě Václavu Raškovi za 140 zl. rýnských. Ani Václav Raška ale nedržel mlýn příliš dlouho, protože už 17. července 1765 ho prodal Janu Schustkovi pocházejícímu z Deštného za 300 zl. nebo 250 tol. Po něm koupil 31. března 1791 laudemiální mlýn v Kajlovci čp. 1 jeho syn Matouš (Matěj) Schustek za 400 tol. sl. Po jeho smrti pak následoval od 24. ledna 1812 jeho syn Josef Schustek, který koupil mlýn se vší k němu přináležející ornou půdou, loukami, zahradami, lesy, se všemi užitky tak jak v minulosti k mlýnu náležely za 900 zl. v. m. S mlýnem obdržel nový mlynář i kompletní mlynářské nářadí, dva vozy, zemědělské nářadí a dva voly, proti tomu ale měl Josef Schustek svým dvěma bratrům Františkovi a Janovi poskytnout za dva vozy každému 5 zl. a za dva voly každému 30 zl., které jim měl vyplatit až se ožení. Posledním mlynářem byl Josef Schustek, jehož dcery mlýn prodaly roku 1888 knížeti Lichnovskému. Ten přeměnil mlýn na hájovnu a v přilehlém rybníku choval kapry na prodej. Na rybníku se tehdy údajně objevovaly i labutě, jak by tomu nasvědčoval i německý název „Schwannteich“. Roku 1906 byla hájenka zbourána. Následovně došlo k terénním úpravám a rybník byl zvětšen na 1,2 ha.

(Pavel Solnický)