Příběh kosteleckých mlýnů, aneb jak povstal masný průmysl v Kostelci (Výpis)
Z obhlídky kosteleckého terénu si odneseme poznatek, že na řece Jihlavě a v těsné blízkosti vesnice prokazatelně existovaly mlýny tři. Kromě mlýna, přeměněného na továrnu, tu dodnes stojí Ohnsorgův mlýn ve Vestenhofu, zcela jednoznačně dodnes připomínající své původní poslání. Třetí mlýn byl archeologicky prokázán na tzv. vodní tvrzi na Gothově louce, kde se dnes nalézá Kaláškův rybník a objekt je přeťatý železniční tratí. Právě stavba tratě poprvé zachytila existenci tvrze, která pak byla prozkoumána amatérským archeologem Vilémem Richlým, opakovaně prokopávána v začátku století dvacátého, čemuž byl přítomen kromě kosteleckých občanů i řídící učitel Richard Machek ze Dvorců. Ten pak o nálezech učinil zápis do dvorecké obecní kroniky, odkud se dozvídáme, že objekt vodní tvrze oplýval mnoha hospodářskými atributy, včetně malého mlýnského kamene. Byla-li celá stavba samostatnou vodní tvrzí nebo obranným předpolím jen několik set metrů vzdálené tvrze skalní či jen pouhým hospodářským zázemím této skalní tvrze, to se již nikdy nedozvíme. Jisté je jen to, že stavba existovala, a jak další vyprávění napoví, můžeme se domnívat, že zdejší mlýnské zařízení bylo právě tím nejstarším. Další drobné mlýny na řece a přitékajících potocích sice můžeme předpokládat, ale nelze k nim předložit jediný hmatatelný důkaz.
Nyní se věnujme starým písemnostem o Kostelci a zastavme se všude tam, kde padne slovo mlýn, mlynář nebo zmínka příbuzná. Tak se dostáváme k listině z roku 1360, kde se řešil spor o zachování práv a požitků z provozu mlýna ve Dvorcích na potoce Otvírná /pozdější Pekárkův mlýn/, a v němž vystupují jako rozhodčí orgán bratři Hamrové z Kostelce. Právě tento zápis je prvním dochovalým pojmenováním naší vsi v české řeči, byť tehdy ještě psáno v podobě Costelecz. Erbovním znamením Hamrů byl mlýnský kámen žernov, a jelikož mlýny a hamry byly svým situováním velmi blízká vodní díla, mnohdy se vyskytující současně anebo v sebe navzájem časem přeměňovaná, lze v případě rodu Hamrů mluvit téměř o mluvícím znamení, odvozeném od vodních děl, pro tento rod typických. Že těmto zařízením rozuměli, vyplývá už ze samotného faktu, že byli přizváni k rozhodování výše zmíněného sporu mezi pražským arcibiskupstvím a želivským klášterem o mlýn na hraničním potoce. Možná, že Hamrové z Kostelce získali své jméno i erbovní znamení právě od vodního díla na své vodní tvrzi v Kostelci. To byli tedy vlastníci panského sídla, avšak jména mlynářů a provozovatelů mlýna z oněch let zjistit nelze.
Majitelé pozemských statků se měnili, až nakonec ves Kostelec získalo do svého držení město Jihlava, když ji roku 1513 zakoupilo od Jana Kobíka z Opatova i se všemi " řekami s oběma břehy, s potoky, mlýny a mlýništčemi, s lesy ..." atd. Do získaného mlýna si však musela Jihlava dosadit i mlynáře. Tím úplně nejstarším mlynářem, kterého můžeme jmenovat byl jistý Albrecht, meloucí na onom starém pozůstatku středověké tvrze v polovině 16.století. Samotná tvrz zanikla nejspíše v dobách husitských spolu s tvrzí skalní, ale hospodářský objekt pracoval dál. O Albrechtovi se zmiňuje smlouva paní Evy z Olbramovic, majitelky české části Kostelce, s obcí jihlavskou, jíž se roku 1555 určovalo kosteleckému dvořákovi Janovi, kterak má u svého nově zřízeného mlýna v Kosteleckém dvoře nakládat s vodou , vodními a pobřežními produkty, aby jihlavští, coby majitelé moravské vesnice nebyli ztrátoví. Na samotný závěr je připojena věta, že se jihlavští zavazují učinit opatření, aby se Janovi nedála škoda stavem, kterým si vede vodu na svůj mlýn jejich poddaný mlynář Albrecht. Podíváme-li se do terénu ještě dnes, je zřejmé, že se muselo jednat o mlýn na vodní tvrzi, neboť právě tudy prochází mlýnský náhon, odbočující z řeky Jihlavy nad jezem, tam kde se tehdy nacházel rybník Straka /někdy řečený Stračka/, déle obkružující lokalitu někdejší vodní tvrze a ústící do mlýnského rybníka u Ohnsorgova mlýna. Tak začaly v těsné blízkosti u sebe od roku 1555 pracovat dva kostelecké mlýny. Starší Albrechtův, ležící sice na levé straně řeky, ale starou Kobíkovou smlouvou přiřčený k moravské vesnici, a tam si jihlavská vrchnost ručila za svého mlynáře. A jen o několik set metrů níže po toku řeky se rozjížděl mlýn Dvořákův /dnešní Ohnsorgův/, patřící jako část Kosteleckého dvora k české straně a tudíž do majetku Říčanských. Mlynář a sedlák Jan však si chtěl ještě více vylepšit své hospodaření a začal na svém mlýně nedovoleně šenkovat pivo pro kostelecké sousedy a musel za to být vrchností důrazně napomenut a pak už se jeho prohřešky neopakovaly. Potom se Jihlava pokusila spojit do svého vlastnictví obě části Kostelce a odkoupila od Karla Říčanského, který byl v obtížně finanční situaci, narychlo Kostelecký dvůr za 150 kop grošů dne 8.srpna 1570. Kvůli právním nedostatkům však tím vypukl dlouhý soudní spor, který ukončila až po osmi letech milost císaře Rudolfa II.
Působení mlynáře Albrechta máme zdokumentováno několika zápisy v mlynářské knížce /SOkA Jihlava - mlynářský cech/, kde figuruje na dvou seznamech jihlavských starých mistrů, příslušníků mlynářského cechu v padesátých a šedesátých letech 16.století. Zápis z roku 1558 říká, že Albrecht z Kostelce přijal toho roku učedníka na 3 roky, jemuž ručiteli byli Matouš Zimmermann s Petrem Polczerem.
Mezitím, než se po soudních peripetiích stal Jan Dvořák i se synem Bartošem poddaným obce jihlavské, vystřídali se mlynáři na starém mlýně. V sedmdesátých letech tam totiž už mlel André/Ondřej/.Jihlavská městská kniha /X.kniha, strana 320/ o něm uvádí, že v roce 1573 vlastnil v jihlavských městských příkopech soukenické rámy. Nemohl být tedy zdaleka člověkem chudým, zejména když i mlynářská knížka jej několikrát jmenuje při obchodních aktivitách. Je zde jmenován v letech 1570, 1571, 1572 a také v letech 1575 a 1576. Zřejmě na svém mlýně vydržoval na jídlo strávníky, kteří neměli od jihlavské obce jiné vyživovací zajištění. V roce 1570 měl tyto strávníky dokonce 3, což bylo v daném seznamu nejvíce. I v následujících rocích měl alespoň po jednom takovém strávníku, ale dluhy za jejich vydržování byly Andremu von Wolframs řádně vyrovnány,neboť jeho jméno bylo později vždy v seznamu přeškrtnuto.
Dějiny se přehouply do století sedmnáctého a odtud jsou známa jména majitelů domů a polností z Lánových rejstříků. Z tohoto soupisu vyčteme, že v Kostelci mlynář Wentz /Müller/, hospodařil na 6 polích o výměře 11 měřic, zařazených do 3.třídy, což byla jednoznačně nejchudší polní výměra v tehdejší vesnici, ale v roce 1665 předal mlýn o jednom složení jihlavské vrchnosti. Strohý fakt by se dal interpretovat tak, že mlýna se zbavil, ale na polnostech hospodařil ještě nějaký čas dále. V sedlačení se ovšem Wentzi Müllerovi rovněž nevedlo, neboť již při další vizitaci /Rektifikační akta 1667-1768,MZA Brno/ bylo 5 polí o 8 měřicích a třech osminách prodáno Mathesu Taublovi. Poznámka pak ještě říká, že jelikož u jiných držitelů byl zjištěn přebytek výměry a zde chyběly 2 měřice a pět osmin,je pravděpodobné, že si tento rozdíl sousedé přivlastnili. Wentz Müller tedy svůj majetek evidentně zanedbával a ochotně se ho zbavoval. Kde však stál jeho mlýn, nelze vyčíst ze sebemenší topografické zmínky. Taublovi prodané pozemky se nalézaly jednak na svahu Kosteleckého vrchu /Biegl/ proti Popicím, ale též při silnici do Nového Světa u Gasshublu vlevo od silnice a vpravo u bučiny /Buchwald/. Jisté je jen to, že hospodářský objekt na Gothově louce /a někdejší vodní tvrzi/ postupně propadal zániku a zmenšoval se. Na katastrální mapě z let 1778- 1782 je v tomto místě zakreslen jen velmi malý domek a na mapě jihlavských panství 1811 nebo na mapě stabilního katastru 1835 jakýkoliv objekt chybí. Jeho podchycení provedla až stavba železnice a poslední prokopání v roce 1926,a tehdy si také kostelečtí sousedé rozebrali postupně poslední zbytky zdiva z této lokality na své vlastní stavby.
Rodina Müllerových však v Kostelci žila dále, a sice na domě č.29, řečeném "Unterer Schafmeister", kde je podchycena od katastrálního soupisu 1778 Georgem Mullerem až do roku 1945 /Franz/. Rovněž dům č.40 vlastnili Müllerovi od roku 1840 /Mathias/ do odsunu 1945 /Jakob/. Jméno dalšího dávného kosteleckého mlynáře se dozvídáme z matriky sňatků, která říká : "26.6. 1706 odevzdán jest poctivý mládenec Jiřík Čech /Czech/, syn Jana Čecha, mlynáře v Kostelci, s poctivou pannou Annou, dcerou Petra Hory ze Salavic". Svědky na svatbě byli Paul Goth z Kostelce a Jan Herát ze Dvorců. Jelikož nejsou žádné podklady pro existenci jiného mlýna v Kostelci v této době, můžeme se domnívat, že Jan Čech byl jedním z pokračovatelů na někdejším Dvořákově mlýně na Kosteleckém dvoře.
Za zamyšlení stojí i skutečnost, že v celé nejstarší kostelecké gruntovní knize, mapující přesuny majetků ve vesnici na konci 17. a po většinu 18. století /její obsah je detailně zpracován/, se ani jedenkrát nevyskytuje slovo mlýn či mlynář, přičemž česká část Kostelce byla zapisována do jiné gruntovnice/. Pouze na stranách 23 a 24 u gruntu Mathese Gottha, je k roku 1764 uveden jako jeden z nápadníků Mathes Gott z "mlýnců" /in Mühlendorf/, který tedy snad sídlil na zkrachovalém mlýně. Pozoruhodná jsou u této rodiny i jména dcer Lorentze Gotha, což byl Mathesův dědeček. Jedna se jmenovala Marie Russwurbová, tedy se provdala do mlynářské rodiny z Velkého mlýna a druhá Anna Ohnsorgová, což je rodové jméno posledních mlynářů z Kosteleckého tvrzského dvora, později zvaného Vestenhof. V roce 1761 koupil tento mlýn od Franze Raaba pan Mathes Ohnsorg a jeho potomci žijí na mlýně dodnes.
Co se však dělo s dalšími kosteleckými mlýny, byly-li vůbec jaké ? Od chvíle, kdy se Wenz Müller 1665 zbavil svého mlýna předáním vrchnosti, se žádné zprávy nevyskytují. Až konečně k roku 1724 se dozvídáme, že tehdy dala jihlavská vrchnost znovu vystavět kostelecký mlýn, nacházející se v ruinách. Údaj zaznamenal Johann Fruhauf 1827 ve své kronice, která je velmi věrohodným pramenem a současně kompilátem řady starších jihlavských kronik, z nich některé jsou dnes nenávratně ztracené. Z uvedeného záznamu můžeme vyvozovat, že Wentzem Müllerem opuštěný objekt, dále nikým neprovozovaný, se v průběhu následujících 60 let změnil v ruinu, již se její majitel, město Jihlava, konečně rozhodl opět využít. Bylo toho zřejmě zapotřebí když v rozvíjejícím se hospodaření mlýn na Kosteleckém dvoře nestačil. Christian d Elvert ve své knize o Královském městě Jihlavě z roku 1880,zapsal k datu 1724, že tehdy dokonce jihlavská vrchnost dala vystavět "Nový mlýn", čímž fakticky zevrubnou rekonstrukci objektu povýšil na zcela novou stavbu.
Dalším zdrojem informací o kosteleckých mlýnech jsou urbáře jihlavských městských statků po roce 1726, a tam se dočteme, že na poplatcích z poddanských mlýnů od 1.ledna do konce prosince bylo odvedeno v moravské části 90 zlatých z kosteleckého mlýna a v české části 36 zlatých z tvrzského mlýna u Kostelce /Vesten Mühl Bey Wohlframbs/. Znamená to tedy,že kostelecký Nový mlýn musel svojí kapacitou a produkcí více než dvojnásobně převyšovat mlýn na Vestenhofu, jelikož odváděl na daních o tolik větší částku. Jiný kostelecký mlýn není v soupisu urbářů uveden a my máme právo se domnívat, že ani žádný takový v této době neexistoval.
Z předložených dokumentů můžeme tedy s jistou dávkou pravděpodobnosti sumarizovat, že ze tří prokázaných kosteleckých mlýnů, byl malý mlýn na vodním tvrzišti sice nejstarším, ale již v 17.století bez náhrady zanikl, zatímco jeho současník na tvrzském dvoře přetrval do dnešních dní.
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Pelhřimov
Název toku: Jihlavka
Obec, čp. : Cejle, Vestenhof 1
Podnikatel: Jan Ohnsorg
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na spodní vodu
Normální výkon v ks: 4,4
