Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Do počátku 20. století byl majitelem mlýna pan Antonín Markytán. Ten však mlýn v roce 1913 prodal panu Ferdinandu Palánkovi a jeho manželce.
Ten starý mlýn zrušil a nechal postavit mlýn nový. Nechal ke mlýnu vybudovat zpevněnou silničku z Ostopovic a dále pochopil význam moderních pohonných strojů, turbín, pro zvýšení výkonu a produkce v oboru. Jako první v českých zemích a druhý v tehdejším mocnářství si objednal u tehdy monopolního výrobce těchto strojů na světě nový vynález, Kaplanovu turbínu. V té době nebyla samozřejmostí a těžce si probojovávala své místo v hydroenergetice. Zhotovitelem díla byla brněnská ocelárna a slévárna šedé slitiny Ignáce Storka, dnes Šmeral a.s. Tato firma se jako jediná nejenom u nás, ale i v Evropě nebála jít s Kaplanem do výzkumného i výrobního neznáma. Realizovala jeho výzkumnou laboratoř na brněnské technice a také odzkoušela a vylila první prototyp této turbíny pro rakouskou textilku ve městě Velm. Druhou zakázkou této firmy byla právě realizace na ostopovickém mlýně pana Palánka. Turbína s označením KT38 byla postavena pro spád 5 m s průměrem kola 115 mm. Dosahovala 1800 ot./min. s garantovanou účinností 75 % při průtoku 0,035 m3/s. Takto vysoká účinnost na svou dobu byla dosahována regulací oběžného a rozváděcího kola. Turbína dosahovala maximálního výkonu 4,8 koňské síly, což činí 1 kW. Stroj byl uveden do provozu již po vzniku nového státu, 23. října 1919. V československém mlynářství se Kaplanova turbína obdobného typu objevila ještě jednou, a to u pana F. Gráfa ve znojemských Nicmanicích v letech 1922 až 1923. Obě turbíny sloužily svým provozovatelům po řadu let a ukázaly cestu k inovacím vodního pohonu v našem mlynářství.
(Václav Duda)
První světová válka (1914–1918)
1929 koupil Alois Lančík (*1888)
V roce 1933 koupili tento mlýn manželé Antonie a Alois Lančíkovi.
V roce 1935 se stali spolumajiteli Růžena, rozená Lančíková, a Josef Jemelkovi. Tito manželé měli dvě dcery, Evu, narozenou roku 1936, a Antonii, narozenou roku 1938.
(Václav Duda)
1936 Alois Lančík
Pan Josef Jemelka byl v době protektorátu gestapem uvězněn a popraven, protože pomáhal lidem a semlel jim více obilí, než původně měl.
(Václav Duda)
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Mlýn zůstal v provozu do 50. let a vedl ho pan Lančík.
Eva Jemelková se provdala za Václava Šikrala a asi do roku 1960 se stali majiteli mlýna.
Antonie Jemelková se provdala a byla Navarová. Z Ostopovic se s manželem odstěhovala neznámo kam.
(Václav Duda)
1951 mlýn znárodněn
výroba krmiv pro ZNZP
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Markytán
- Palánek
- Lančík
- Jemelka
Historie mlýna také obsahuje:
-1913 Antonín Markytán
1913-1933 Ferdinand Palánek
1933-1950 Alois Lančík
1935-1943 Josef Jemelka
1950-1960 Václav Šikral
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: